Zážitky

Září 2012

26. ledna 2014 v 21:00 | atevit

Jedna malá vzpomínka v obrázcích, na září 2012.


Podzim nesmí chybět reportážní foto ze sklizně hub

zvětšit ZDE


Další událost tohoto měsícek která spadá do rubryky naše výlety.....








Smějící se přeji všem pohodičku a teplíčko Iveta.....

Slunečnice

2. září 2012 v 0:48 | atevit
Je tu konec prázdninové pauzy mého blogu. A jak začít co napsat na uvítanou? Poslední článek jsem psala o květině a tak bych i nyní chtěla květinou započnout. Před dvěma měsíci jsem tu psala o zcela malé drobné jarní květince lidově zvané petrklíč a jedné sentimentální vzpomínce, která mě k ní váže. A stejné to je u jiné květiny mám k ní taktéž sentimentální vzpomínku přímo letní. Na rozdíl od drobného skoro přehlédnutelného petrklíče tuto květiny řku-li kytku rozhodně nepřehlédnete.
Dnes na mém blogu dostává hlavní slovo SLUNEČNICE
Slunečnice taky se vám hned při tomto slovu vybaví pole plné slunečnic s kontrastem modré oblohy, u mě taková to scenérie či obrázek pohladí po duši, modrá obloha a žlutá květina která září jako slunce a pro ještě krásnější efekt sluníčko, které svítí přímo na slunečnici a ještě víc jí rozzáří a zintensivní její žlutou zář.



Na začátku blogováni jsem tu kdysi vložila fotografie na níž jsem zvěčnila mamky zahrádku v Heřmanicích, která už tam není díky velké vodě v roce 2010 není.http://atevit.blog.cz/0903/foto-jen-tak




Tak jsem si i já chtěla prostřednictvím této květiny u nás na naší mini zahrádce navodit pocit velikosti pole plného slunečnic a rozzářit a proslunit si léto.
A výsledek, to už obrazem a videm, provedu vás naší malou zahrádkou která se rok co rok rozroste o kousek nějaké té radosti pro nás a naše dvě malá sluníčka. A abych nezapomněla ještě jednoho psa….

Takto slunečnce vypadali v červnu v záonku ještě nejsou pořádně vidět

V červenci nám trochu povyrostli...

Tady ještě nemají květy je to srpen a nejdeší jsme naměřili 330cm

srpen

Konec srpna už kvetou hurááá...



A tady máme jednu raritku naše děti na trampolíně baštili rajčátka a zřejmě jedno se jim zakutálelo mezi tůje

A ještě jednou v plné kráse


Jsou i květiny co mají svůj příběh. Jako například dvě z našich slunečnic, které to neměli lehké a přírodní živli se na nich podepsali.
Jednoho letního červnového rána nás probudil silný vítr a déšť. Když jsem koukla z okna jak to tam vypadá viděla jsem jak se ohýbají stromy, v tom můj zrak spočinul na naklánějící se lodyhy slunečnic, už pouze dvou naklánějících. Ty dvě co byly blíže silnice nevydrželi nápor. Jedna se skácela a opřela se o plot za sebou a druhá ležela na zemi a byl vidět její zlomený stvol. Umíte si představit, že mě to naštvalo a tak jsem se těšila…
Když jsem šla venčit psa ještě jsem trošku doufala, že slunečnice jsou jen ohnuté tíhou vody a že je narovnám a přivážu k plotu.
Jedna byla úplně na odpis a druhá ta co se opírala o plot byla nalomená do půlky široký stvol dole se jen rozpůlil. Listy této slunečnice nebyli vůbec zvadlé, svitla malá naděje že by se mohla zachránit, doběhla jsem domů pro papírovou lepící pásku a šňůrku, kytku jsem narovnala přivázala podle plotu a omotala paskou místo zlomeniny. Druhou slunečnici, tu co se už nedala zachránit jsem si odnesla domů a dala jí do zelené lahve s vodou. Nechtělo se mi s ní jen tak rozloučit. Po několika hodinách se listy zvedli. Dělala mi radost, alespoň svými zelenými listy na okně mezi orchidejemi. Pošramocená květinka venku se také držela vždy když zapadlo sluníčko nebo když pršelo její listy se vzpamatovali. Jinak byli po celý den zvadlé a viseli dolů. Další tři kytky byli pořádku a vydrželi nápor počasí.
Slunečnice v lahvi na okně byla stále při síle, byla tam už asi týden a já se rozhodla, že už jí dám pryč. Vyndávala jsem jí z lahve, ale moc to nešlo. Při pohledu skrze zelené sklo jsem nevěřila vlastním očím. "Kořeny! ona má kořeny?" vykřikla jsem.
No co jsem asi udělala, ano zasadila zpět na místo, kde už kdysi vykořenila z malého semínka, a je tam ještě dnes ale zatím ještě nekvete na rozdíl od těch ostatních. Je menší a schovaná v jejich stínu. A ta nalomená zalepená kvete, sice má trochu květ zohýbaný, ale mě se líbí protože má svůj příběh…. Tak, to je asi tak vše o tom jak jsem se stala léčitelkou květin.
Nalomený stvol mnou odborně ošetřený

A nazávěr nesmí chybět video

Přeji vám krásné podzimní dny ...Usmívající se

Výchova dívek v čechách ...

13. února 2012 v 16:26
Ne nelekejte se žádná těžká literatura zde nebude, já nejsem žádný Michal Viewegh , ale jen bych se s vámi chtěla podělit o jeden můj zážitek s naší malou princeznou. Protože mi to nedá se o tuto mojí příhodu nepodělit a pobavit vás, ale i s trochou se zamyslet nad dnešní světem a jak opravdu pokrok jde stále a stále dopředu a generaci co generaci jsou děti chytřejší a rozumnější a jak se umí rychle jednat v určité situaci. A to i když jim je byť jen pouhé dva roky.
Takže malý úvod máme za sebou a teď už k oné příhodě .

Jsou chladné dny a doma se snažím hlídat děti aby měli stále bačkory protože podlahy jsou studenější a tak jako každá mamina dbám o jejich zdraví. Neustále je napomínám, aby si brali bačkory a nelítali naboso. Stejně tak to bylo i včera, Ninka zamnou přiběhla do kuchyně a samozřejmě bez bačkůrek . A já hned spustila rázným a přísným maminkovským hlasem
"Kde máš bačkůrky jak to, že jsi si je sundala a honem koukej si je donést ať ti je nazuji." Ze své přísné pózy jsem měla radost a i zafungovala, protože malá se hned rozeběhla směrem k obývacímu pokoji, já ještě hrdě a pyšně na taťku, který byl ve vedlejší místnosti zamachrovala "No vidíš takhle se to musí, rázně a nepovolit" a to už jsem slyšela jak Ninka běží zpátky a těšila se jak jí budu chválit že mě poslechla a nese si bačkůrky …..
Ale ouha marná touha!!!! Rychle moje sebevědomí kleslo Ninka v rukách držela malý dětský kolt který patřil Radimkovi, často sním Ninu honil a hrál si na kovboje. Svírala ho pevně ve svých ručičkách a s opravdu hrozným a nenávistným pohledem a ještě hroznějším mumláním mířila mě přímo na hlavu( no ještě že jí zatím moc nerozumím té její hatmatilce).
Držela jsem se, abych nevyprskla smíchy a hned přistoupila na její hru
"Tak ty mě chceš zastřelit zato že to s tebou myslím dobře" a dusila jsem v sobě smích. Ale to už jsem mezitím chytla jednu pomyslnou kulku do hlavy protože Ninka zmáčkla kohoutek.
Tatínek vše ve vedlejším pokoji sledoval a kroutil hlavou "Aha tak takhle se to má dělat" a také se držel aby se nerozesmál.
Ale nedalo mu to přidal se "Ty mi střílíš do maminky" jenže, to neměl dělat Ninka si to namířila k němu a zamířila a samozřejmě zasáhla svůj cíl.
"Tak taťko a jsou z nich sirotci."
"Jo jo mamko musíme přitvrdit asi jsme moc hodní."
"No nevím já bych si to s nimi raději moc nerozházela vidíš jak jsou dneska děti pokrokovější dostaneš rovnou kulku a je to a kdo ví až jednou budou plnoletí a budou si moc nějaký ten kolt koupit, zbrojní pas dneska dostane každý"

Tak mám obavy co se z naší holčičky vyklube, ale možná že by její ráznost dala zúročit a třeba by z ní byla dobrá policistka. Myslím, že by si to sní žádný lup raději nerozházel už ten její kukuč při střelbě a výhrůžky.

Ale taky mě napadlo co kdyby to byla skutečná pistole i to stálo za úvahu, vždyť na světě už se takové případy staly, že se zbraně do rukou dětí dostaly.
Já osobně zbraně nemusím, když si to člověk přebere tak proč vlastně vyrábíme zbraně možná pro lov možná pro obranu, ale vždy ta zbraň, když se vyrábí tak je jasné, že je pro účel zabití či zranění ať už je to člověk či zvíře. Škoda, že vůbec někdo na něco takového přišel možná, že bez zbraní by byl svět o něco lepší.Ale zase na druhou stranu nějaká obrana proti zlu tu zas asi musela a musí být.
No ale dost těžkých úvah dále vám přeji krásné dny beze zbraní a hodné za mír bojující děti.


Zdraví vás jedna střelená mamina.

První Máj sadby čas...

6. května 2011 v 10:24 | atevit
Tak co děláte obvykle na prvního Máje?
My jsme oslavili květnový den po družstevnicku.
Vloni jsme se rozhodli že už nebudeme sázet brambory, trochu nás to i mrzelo, protože Radimek to miluje, hlavně kvůli tomu že, to je důvod kvůli kterému ze stodoly děda vytáhne pásák a oradlo.
Rozhodnutí padlo i z toho důvodu protože prcek miluje bramborovou kaši (v tomto je po mě). Pokaždé když má jet k babičce a dědovi tak se ho babička ptá co mu má uvařit.
"Samozřejmě že kaši babi!"
No a z kupovaných to není to pravé bramborové tak se nasází brambory, alespoň na malé zahrádce.
A Radimek bude pomáhat o to více mu budou chutnat, pomáhala i Ninka. Měla svojí premiéru první hozenou bramboru do řádku.


Přemysl oráč......
Pozor vojenský dozor....
Čí pak asi jsou......
V keři u cesty byl schovaný srnec se srnkou který vyběhli každý jiným směrem, po tom co uslyšeli dědův pásák.


Poslední fotku raději nekomentuji

Taky milujete bramborovou kaši. My moc a hlavně brambory ......


Paní Morana...je dlouhá.

27. dubna 2011 v 19:54 | atevit
Jsem hodně ve skluzu s přidáváním příspěvků.A tom bude svědčit tento příspěvek.
Je totiž o Paní Moraně, která zavítá vždy v určité roční období nemusím snad ani zmiňovat které to je, ale jen tak pro jistotou jde o paní ZIMU.
Dáma, co dosti často pomlouváme a kritizujeme. A stále se nám zdá že je dlouhá, delší a čím dál vlezlejší.
My dospěláci na ní nadáváme, ale jako každý rok se nám vysměje a vždy nás překvapí a nejen nás, ale i silničáře a řidiče.
Nakonec nás vysvobodí Jaro( mládě jedno), vyžene tu starou vlezlou zimu.
A v naší vesnici to zachraňují dětičky v mateřské školce.
Ptáte se jak?
Pro ukázku postačí fotky.

Paní kuchařky odměnili děti za vysvobození od zimy a už se těší na sluníčko.
I v malém obchůdku paní prodavačka s jarním úsměvem a dobrou náladou pomáhá dětem.
Paní učitelky a děti zapózovali naposledy s Moranou .
Tak snad odplavala co nejdál a zase až v zimě.....

Dětičky moc vám děkujeme že si zase můžeme oddychnout od té zimy která byla zase tak dlouhá.

Fotky jsou vypůjčené z fotogalerie naší školy a školky.

A co napsat na závěr, že loučení se zimou a vítání jara je vždy u nás v těch nejlepších ručkách.

Mlýn

9. března 2011 v 22:34 | atevit

Na venkově na malém kopci stál mlýn,který už se nepoužíval, ale přesto si zachoval svou hrdost. Rád si ve večerním světle prohlížel svůj odraz v rybníku.

Tak takto začíná Radimkova oblíbená pohádka, Starý mlýn.
Knížka je od Disney. Jeden čas jsem mu jí čítala každý den a tuto pohádku máme i na CD je to docela změna od těch pohádek na Minimaxu, hlavně ta hudba je dost působivá.
Radimek a jeho fantazie zapracovala natolik že máme doma dva staré mlýny.???
U nás ve městě je hračkářství hned vedle radnice, vždy když jsme byli poblíž tak nás Rada rychle táhl k výloze, ale nebylo to rozhodně kvůli hračkám, ale součástí prodejny je ještě obchůdek s upomínkovými předměty a různými věcičkami na zkrášlení domova. Ve výloze byly vystaveny mlýnky takové ty vodní zvlhčovače vzduchu poháněné elektrickým proude. Nalije se do něj voda a motorek pak vodou pohání kouli která svítí no a zvuk tekoucí vody dodává tu správnou atmosféru.
Když se blížili vánoce a mi se Radimka ptali co si přeje od Ježíška, tak první co bylo že by chtěl ten mlýn co na něj koukáme u hračkárny. Ptali jsme se jestli by spíš nechtěl nějaký auto nebo traktor. Ne mlýnek byl jasný a stále o něm mluvil.
Nakonec jsme se rozhodli že mu to splníme. Vždyť hraček autíček je doma plno v krabicích traktůrků atd. a některé už jsou zapomenuté a nevyužité. Doma už měl schovaný pod stromeček nachystaný nabíjecí elek. kartáček na zuby a stavebnici a nějaké ty drobnosti.
Tak se pak ještě jelo pro mlýnek večer se doma vyzkoušel, když usnul a docela nás uchvátil a už jsme se nemohli dočkat až ho rozbalí a uvidí ho. Rozhodně to nečekal protože já mu vždy říkala že jeto blbost a vždy mi to připadalo nevkusné a kýčovité. ale vzpomínám si, že mě jako malé se zrovna takové věci líbili.
Kupodivu i moje mamina prohlásila že to je lepší nežli hračky že těch už má dost a mlýnek mu bude v pokojíku zvlhčovat vzduch.
S mlýnkem si hráje dodnes a nedávno jsi vyprosil další ten zase klape, že by sběratelská vášeň.
No každopádně Rada si mlýnky zapne a pak sleduje jak teče voda a jak klape mlýnské kolo a jeho fantazie si asi představuje nějaké ty skřítky či zvířátka, jako v té knížce. Mlýnky si pouští i když je tma, protože skleněná koule která se točí díky vodě mění různě barvy. A já už přemýšlím že bych si ten jeden mlýnek dala do velikého květináče pod kytku, alespoň bude mýt vlhčí vzduh a vláhu










Mlýn měl za sebou těžkou noc a vypadal teď ještě zuboženější a starší než dřív. Ale on se tím opravdu vůbec netrápil. poslouchal zpěv ptáků, kvákaní žab a pištění myšek a měl radost, že je stále užitečný.



Sluníčko a sluníčko

21. listopadu 2010 v 18:49 | atevit
Tak trochu udělám radost vydavateli časopisu Sluníčko, které pravidelně kupujeme každý měsíc.
Vzpomínám si, když jsme byla malá tak mi mamina koupila Mateřídoušku, byl to pro mě zážitek na který si ráda vzpomenu ještě dnes. Můj první časopis. od té doby je to moje vášeň sbírat a kupovat různé časopisy.
Pokaždé to byl jiný záleželo na tom jaké jsem měla zrovna období na základce jsme jako malé holky obdivně vzhlíželi ke gymnastkám tak jsme každé ráno cestou do školi běželi do stánku pro sportovní časopis Stadion.
Na učňáku zase nemohlo v mé sbírce chybět žádné vydání časopisu Dívka.
Moje další hromádka tiskovin nesla název Hair vše o účesech a kadeřnických výtvorech.
No a když jsme si zařizovat bydlení tak časopis Udělej si sám a Bydlení.
Bydlení bylo zařízené a další můj zájem se ubral směrem k technice počítačové a tím u mě vyhrál časopis Počítač pro každého.
Další nové kousky přibyli v době kdy jsem byla jako nastávající maminka a u postele a na stolku se povalovali Maminka a Betinka.
Některé ty kousky ještě mám uložené v úložných prostorech pod postelí hlavně ty, kde radí jak si vylepšit bydlení. Jinak ostatní jsou už někde v nenávratnu, akorát časopis o počítačích jsem věnovala knihovně v Heřmanicích byli nepoškozené a bylo jich plná krabice.
Dnes kupuji našemu prckovi Sluníčko nejvíc se vždy těšíme co tam bude za novou vystřihovánku.
a tak lepíme a stříháme.
Máme i speciální sluníčkovou nástěnku.


sl01
Naše nástěnka
sl02
Papírové divadélko ze časopisu
sl03
sl04
sl05
sl06
sl07
Spoustu zkušeností a dobrých rad jsem vyčetla z časopisů...
Myslím si že to nebyli zbytečně vyhozené peníze. Někdo je utratí za cigarety já si kupovala časáky.
s1

Jaký časopis je ten váš.....?

Říjen

20. listopadu 2010 v 19:10 | atevit
Na psaní článků nezbývá moc času tak jsem dám alespoň menší souhrn událostí v měsíce října v obrázkovém provedení.

*Radimek s dědou upravují terén na zahrádce
ř01

ř02
*Místo domku který tu stál před povodní sousedi chalupáři si zakoupili mobilní domek

ř03

ř04

ř05
*Příprava na první focení ve školce

ř06

ř07

ř08

ř09
*U brášky na návštěvě a zase ti modeláři a jejich mašinky.

ř010
ř012
*S babičkou a tetou na procházce

ř013

Den maminek

7. května 2010 v 22:41 | atevit
Zase jeden krásný zážitek.
obdržela jsem pozvánku od svého synka, který jí donesl ze školky.
Pozvánka byla na besídku ke dni matek, taky jsme na lístečku dostal od paní učitelky básničku aby si jí mohl doma procvičovat. To jsme také splnili. Radimek se jí hezky naučil měl jí říkat společně s chlapci.
Byla jsem ráda, protože máme problém s řečí a tak se náš klučina nestresoval že bude mluvit sám před lidmi.
Jinak besídka se moc povedla není nad to sledovat ty malé caparty jak se snaží.
Paní učitelky jim připravili celkem tři pásma nejdřív ukázali co se učí při hodině angličtiny, musím podotknout, že jsem byla dost v šoku a nestačila se divit. Já jsem doma poslouchala jak si náš brouček prozpěvuje něco jako "Hello superstár", ale jakmile jsem se ho zeptala co to zpívá hned mi říkal, že to je překvapení a nechtěl mi to říct.
A až na besídce jsem to slyšela celé děti se formou této písničky učili představovat anglicky. Nejvíc mě dojalo, když paní učitelka ukázala obrázky zvířátek a náš Radimek řekl anglicky crocodile .
taky jsme hned večer místo cvičení z logopedie probírali anglická slovíčka a Radinmek se mě stále ptal jak se co řekne.

Zpátky k besídce po angličtině následovalo pásmo těch mladších špuntíků. Básničky a písničky pro maminky, paní učitelka jim sem tam pomáhala, ale jinak byli šikovný. Samozřejmě že nechyběli takové ty roztomilé situace při kterých jsou děti roztomilé a bezprostřední.
Pak přišli na řadu starší děti.
Moc semi libylo jak děti poslouchali paní učitelky.
Při jedné básničce co přednášl chlapeček se děti bavili nahlas, že nebylo rozumět a mě se líbilo jak paní učitelka je nato upozornila a poprosila je, aby už byli potichu a aby chlapeček mohl svojí básničku zopakoval znova, vždyť jeho maminka na to celou dobu čekala, určitě si jí spolu doma nacvičovali.
Vloni se besídka konala ve školce, ale letos se konala v nově rekonstruované besedě, prostředí bylo ideální hřálo nás teplo z krbu ale i čaj a káva které nám paní majitelka připravovala za barovým pultem, na stole byli zákusky, které jak nás upozornila paní učitelka, pomáhali zdobit děti.
Já měla za úkol vše natočit pro našeho tatínka který musel do práce.
Měla jsem obavy jak to zvládnu s Ninuškou, ale protože tam byl i děda s babičkou tak to bylo v pohodě. Malá spinkala u barového pultu na stole za asistence dědy. Spala tvrdě, že jí ani nevadilo tleskání.
Besídka se moc povedla a máme zase o vzpomínku víc.

Pár foteček pro představu


1

2

3

4

5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19

A ještě každá maminka dostala od svého zlatíčka dáreček perníčky a srdíčka.

Krásné nedělní odpoledne.

26. dubna 2010 v 21:33 | atevit
Vydařené nedělní odpoledne jsme strávili u babičky a dědy na zahrádce.
Po obědě jsme se sbalili a odjeli k babičce a dědovi čekali tam už na nás záhony, které byli připraveny k osázení cibule a hrášku.
Sluníčko hřálo a Radimek už mě tahal na zahradu a těšil se jak mi bude pomáhat.
Ninečka spinkala v kočárku a taťka sekal zahradu.


Radimek s maminkou v akci, v kyblíku cibulka, odrůda Všetana*
r
e
správný zahrádkář musí dělat rovné řádky
t
s

serfování na prkně hezky jednu vedle druhé...
a
j
malý Zahradníček... ...a někdo se nám fláká...
l
g
úprava trávníku... ...pozor hlavní dozor...
w
x
trávník před Pohled z okna západ slunce
o
c

Velikonoční víkend

10. dubna 2010 v 19:25 | atevit
Tak mám chviličku čas napsat něco o tom jak jsem strávila velikonoční a před velikonoční dny.

Ve čtvrtek mi radimek pomáhal s výzdobou, maloval vyfoukaná vajíčka.
A musím ho pochválit že mu to šlo výborně.

Radík maluje vajíčka
vel1

V pátek byl uklízecí den, tatínek v práci a Radimek u dědy a babičky, Ninuška spinkala a byla moc hodná.
*
vel2
V sobotu se vydali děda, tatínek a Raďá na výlet do Lužné u Rakovníka za parní lokomotivou.Takže jsme byli zase s Ninunkou doma a chystali se na velikonoce.
O tom jak se výlet vydaříl se brzy dočtete ZDE
v5
v6

Rozhodli jsme se,že letošní velikonoce budeme trávit doma.

V neděli jsme byli pozvaný na oběd k babičce a dědovi na řízek a salátem to jsme si všichni moc pochutnali až na Ninku.
ve3

No a v pondělí ráno v půl osmé přišli první koledníci měla jsem plnou mísu sladkostí a pár vajíček. Sladkosti docela ubývali, to mi nevadilo měla jsem pro jistotu velkou zásobu.
Přijela k nám milá navštěva, přijel človíček kterého mám moc ráda, syn mojí sestřenice Lukáš(ek), tohoto klučinu jsem kdysi hlídala když mu bylo jako našemu radíkovi. Dnes už je z něho dospělák, je to až k neuvěření jak ten čas letí.
tatínek s Radimkem se vydali také na koledu obešli pár nejbližších sousedů. Daleko nechodili protože Radimek byl nastydlí a měl pořádnou rýmu. No a venku zrovna nebylo nejtepleji.
v4

Koledníků přišlo dost malý, velcí. Taky mám jednuvzpomínkuna tyto velikonoce....
Když jsem podávala na tácku frťánka tak mi jeden spadl na zem a rozbil se.
Žadná tragedie střepy nosí štěstí. samozřejmě jsem dostala pomlázkou a musím poznamenat že byl opravdu symbolický, pro tento rok neuschnu a zase budu o něco krásnější.

Letošní velikonoce se vydařili.....

Nafoukaný ....Ale kdo?

28. března 2010 v 22:45 | atevit

Co, nebo kdo může být nafoukaný...to je různé.

Nafoukaný balon, nafoukaný kluk.....?

To druhé by mohlo být ono, nafoukaný kluk, ale ne tak jak by se zdálo v tomto případě jde spíš o nafoukaný zub nebo-li zoubek našeho klučíka.

Našemu prckovi nafoukalo do pusinky a otekla mu tvářička.

Tak v pátek ráno s ním hned tatínek zajel k paní zubařce. Zoubek mu propláchla a vyčistila. Zoubek je děravý, máme s jeho zoubky starosti už dlouhodobě, ubívala mu sklovina tak se mu dosti rychle kazí. I přes veškeré čištění, druhé zoubky už by snad měli být v pořádku.

Raďa měl strach že, mu budou zoubek trhat, ale paní zubařka mu vysvětlila, že první zoubky se netrhají pokud to není nutné. Také mu nakázala aby si tvářičku chladil.

Její slova vzal vážně a domů přijel s nanukem.

Já mu do mrazáku dala mokrý hadřík, když byl zmrzlý zabalila jsem ho ještě do suchého flanelu a ovázali jsme mu hlavu šátkem a chladili a chladili.

zu3
zu2


zu1

Ošklivý den.

17. března 2010 v 21:25 | atevit
n2
Pondělí 15.3.
Večer jdu uložit dětičky, malou Šípkovou Růženku dám do košíku. Radimek se těší že mu budu zase před spaním masírovat a škrábat zádíčka, protože Ninuška usnula hned po vykoupání.

"Mami dneska byl, ale ošklivý den."
"Proč byl dneska ošklivý den"
"Protože Ninunce píchali náušničky"
"Aha tak to máš pravdu,dneska nebyl moc hezký den."



Máme už doma princezničku s náušničkami. Moc jí sluší.
Paní doktorka se mě ještě ptala jestli jsem si to nerozmyslela,že ucho je orgán kde se nachází dost důležité akupunkturní body.
Bylo na ní vidět že že píchání náušniček není i pro ní zrovna příjemná věc.

Ale náušničky už byli koupené a třeba pak ve školce by to bylo Ninušce líto, že nemá náušničky jako jiné holčičky. Já když byla malá tak jsem vypadala jako kluk, měla jsem krátké vlasy a díky náušnicím si mě nepletli s klukem.

Já vím že pro paní doktorku není lehké způsobovat dětem bolest, jen pro to že si to maminky přejí. Jako by nestačilo to očkování, kterého si s dětmi užije až až. Musí jí to být pak líto, být pro děti osobou, která je musí i když nechtíc trápit injekcemi. Dětem které má tak ráda a pro které tu je, aby jim ulevila od bolesti a trápení, když marodí. A co teprve mimino které ještě netuší co se děje a proč.

Když šli napichovat Ninunce náušničky sestřička mi řekla ať jdu do čekárny a zavřu za sebou
dveře a ať raději moc neposlouchám. Byla jsem tomu i docela ráda, kamarádka z porodnice mi vyprávěla, že to zrovna nebyl moc hezký pohled, když dávali náušničky její malý. Byl tam s námi i tatínek. Ten byl ještě nervóznější.

Ninuška plakala byl to slyšet až do čekárny. Pak pro mě sestřička přišla abych si jí vzala k sobě a pomalu jí utěšila. Byla celá uslzená, nudlíky jí tekli z nosánku, celá rudá, mě proběhlo hlavou "ještě že jsem to neviděla". Na hlavě měla čepičku, kterou jsem tam paní doktorce nechala aby jí mohli zafixovat ouška a nespadli jí tampony.

"Tak maminko přitiskněte si jí pěkně ouškem k rameni a druhou ruku jí držte druhé ouško."
Ruce se mi klepali a já se bála jí tisknout to ouško k rameni aby jí to nebolelo. Paní doktorka mi pomáhala jí dostat do správné polohy aby to bylo pohodlné pro nás obě.
"Nebojte se musíte jí to přitlačit tím tlakem sejí ta bolest umírní a já vám zatím řeknu něco k tomu jak jí to budete ošetřovat."
Máme moc hodnou paní doktorku, je to člověk na svém místě.Vždy jsem dbala jejich rad a vždy se to vyplatilo.
Držela jsem Srdíčko a tiskla jí k sobě a přitom poslouchala paní doktorku, mezi tím se malá pomalinku utišila, a už jen tak trošku vzlykala. Já se bála aby nepohnula prudce hlavičkou.
"Chvilku jí chovejte a pak jí můžete dát napít."
To už,ale nebylo třeba malá usnula a spala i při oblékání, únava a pláč jí zmohli. Taťka nám tedy složil věci, zaplatil my se rozloučili a odfrčeli si to domů. I Radimek byl o hodný tišší, aby malá mohla v klidu spinkat, probudili jsme jí až na koupání. To už se zase při koupání usmívala jako by se nic nedělo já byla ráda. Dostala svoje mlíčko a spokojeně usnula.

nauš1
nauš2
nauš3


"Mami dneska byl, ale ošklivý den"

Jdeme se fotit

13. března 2010 v 23:47 | atevit

Mám nové fotky původně měli být focené fotografem,ale to nám jaksi nevyšlo.
V čtvrtek v naší mateřské školce mělo proběhnout focení dětí.
Měla jsem v plánu nechat vyfotit naše dvě ratolesti. Focení se náš starší drobek vždy zúčastnil a pokaždé z toho vyšli krásné fotečky s krásným pozadím. Jedna celá série nás vždy vyšla něco klem 400 Kč.
Tentokrát jsem chtěla dát vyfotit i naší malou. Fotky měli být na jarní téma rozkvetlé louky.
Večer, den před focením jsem si vše připravila. Focení mělo začít 9:30. Říkala jsem si že bude stačit když vyrazím před jedenáctou hodinou.
Než pán fotograf všechny nafotí bude to chvíli trvat a tak jsem tam chtěla být až když tam už nebude tolik dětí aby jsme dlouho s Ninuškou nečekali.
A zase ouha marná touha. Byli jsme už oblečený a zbývalo nasadit čepičku a rukavičky, Ninka už od rána nebyla vůbec v pohodě. Byla mrzutá a nechtěla vůbec ležet pokaždé když jsem jí položila tak hned plakala, bolelo jí bříško. No a když jsem jí nasazovala rukavičky a čepičku tak byl konec, srdceryvný pláč veliké slzy a to se nedalo nic dělat než jí utěšovat. Jak nejlépe utěšit miminko, dát mu to co má nejraději "mlíčko". Tak jsme si zase sedli a utěšovali dokud neusnula a já jí opatrně položila do kočárku. Áaa, šup nasadila rukavice a čapku. Ještě Rádovi bundu a boty a směr školka.
už jsme byli skoro u školky, když proti nám jelo červené auto já stačila kouknou do auta a vzadu jsem viděla umělé květiny, no a to už mi bylo tak trochu jasný, že jdeme už pozdě O čem mě přesvědčila i paní učitelka.
Hned jsem si vzpomněla jak si země taťka dělal srandu. Když jsem si večer chystala věci pro děti, které jim dám na focení tak ze srandy prohodil "Jděte už ráno v sedm ať to stihnete."
Bylo mi to docela líto prckové byli hezky oblečený a Radimek z toho byl také smutný.
Doma jsem je posadila a položila na postel a fotila oba mi hezky zapózovali, Ninka byla hodná protože se vyspinkala v kočárku a Radimek dělal různé obličeje a já mačkala spoušť na kameře a fotila a fotila.
Fotky jsem si pak upravila.
A tady jsou fotky ze školky jsou moc hezké ZDE

První velká akce našeho srdíčka...

12. března 2010 v 23:33 | atevit
Neděle 7.března 14:00 tak to je datum na pozvánce, na vítání občánků.
První společenská akce naší holčičky.

Naše vesnička vítala pět miminek, tři kluky a dvě holčičky. Za zvuku příjemné hudby nám dvě paní učitelky přednesli básničky, Ninečka je sledovala. Potom představili miminka a rodiče panu zastupiteli obce. Měl moc hezký projev a když jsem zase po očku sledovala naší malou tak zase koukala směrem k němu, jako by ho poslouchala. Pak paní učitelka mateřské školky dala pokyn a čtyři malí špuntíci ze školky našim nejmenším a nejmladším obyvatelům, vzorně přednesli básničky.
Každé vítání občánků má také na programu zpěv zdejší skupiny děvčat PROUDY. Zpívali na vítání Radimkovi.
Já jsem dostala krásný karafiát a Ninuška Nádherného plyšového růžového slona, pamětní knížku a pletené bačkůrky. Mám ještě schované modré bačkůrky co dostal Radík.
No největší radost jsem měla ze slona ten je prostě nádherný. Doufám že Nince přinese štěstí.
Ještě si Radimek pohoupal sestřičku v kolébce a taťka udělal pár fotek. Samozřejmě že tam s námi byla i babička s Dědou a bráška s Ivou.

Když jsme byli vítat Radimka tak se mi stala taková zajímavá historka.
Tenkrát jsme měli kameru VHS na kazety. Večer předtím jsem nabíjela kameru připravila si na stůl i s kazetou s tím, že jí tam pak vložím. Hodina H se blížila a mi sem chystali oblékání malého do toho přijeli naši a ještě rychle nakrmit aby neplakal. Zkrátka spousta věcí najednou, nevěděla jsem co dřív. Dorazili jsme na úřad a pohodlně se usadili s naším drobečkem a vychutnávali atmosféru. Pak ve správnou chvíli jsem dala pokyn taťkovi aby nás natočil. Tatínek se chopil kamery a zmáčkl play a najednou na mě koukl nechápavým pohledem a já měla před očima jen jedno. Kazetu, která leží doma na stole v kuchyni. Ani mi nemusel nic říkat stačil mi jeho bezradný pohled. Kývla jsem hlavou, že chápu a on pak chvilku dělal jako že nás natáčí. Když jsme šli domů tak jsme se tomu smáli, i když mě trochu mrzelo že jsme to neměli natočené. Alespoň mě uklidnilo to že jsme udělali pár fotek.
No a kazetu jsem pak dostala od kamarádky, co tam byli jako mi vítat svého chlapečka Šimonka.

Následky silvestra a náš Šarin....

15. února 2010 v 16:19 | atevit

V prosinci před vánoci jsem psala článek o našem psovi.ZDE
Zmiňovala jsem se o tom jak je vystresovaný z petard. A k tomu to článku mám pokračování.
když jsem byla v porodnici s naší Ninuškou, tak druhý den se na nás do porodnice přijeli podívat tatínek s Radimkem. Oznámili mě že náš Šarin se při střílení petard pokoušel přeskočit plolt a zase mu tam uvízla noha a zůstal viset na plotě.
Jenomže tentokrát se to neobešlo bez následků. Šarin nemohl a ještě dodnes nemůže došlápnout na zadní packu.
Obávali jsme se toho nejhoršího že je packa zlomená .
Naštěstí tomu tak není. U zvěrolékaře Šardovi nohu zrentgenovali a ukázalo se, že tam má jen hnisavý zánět a trochu pochroumanou šlachu.
Zvěrolékař mu dal prášky a mast kterou mu máme mazat 2x denně.(700Kč)do budoucna ho ta noha bude zlobit pořád.
No ale i přesto náš pes stále běhá po třech nohách táhnouc za sebou tu čtvrtou, okolo baráku a nikdo a nic mu neunikne. Štěká a lítá z jednoho konce zahrady na druhý.
Prášky už dobral, ale mast ještě má, ale to mazání se mu moc nelíbí, ale nic jiného mu nezbývá než poslušně stát, aby se mu to mohlo namazat .
Tak snad už bude skákání přes plot konec....

Na tomhle videu je náš pes v akci ZDE

Naušničky....

20. ledna 2010 v 19:43 | atevit
Ano trochu časový pres!
Jelikož nám většinu času zabere kojení a zase kojení, přebalování a kojení ...máme malého nenasytu, ale co si vzpomínám tak Radimek byl to samé. Při každém zabrečení hned jsme se vrhali ke koši a zvedali aby jsme ho utišili, při každém jeho namáhavém tlačení prdíků hned konejšili a nosili na rukou. Tentokrát jsem si dávala předsevzetí že při druhém miminku už tomu nepodlehnu a že dám na rady ostatních v mém okolí.
Ale ouha marná touha, je to tu zas.... Malá se začne kroutit a plakat buď přiskočí tatínek a vezme jí a hned sní jde zamnou s tím že chce asi zase bumbat nebo jsem nablízku já.
V noci malá usíná v košíku a ráno se budí u mě v posteli, zahřátá u maminky jako.

V porodnici jsem poznala pár maminek co s námi sdíleli pokoj všechny to byli príma super holky s některýma jsem ještě v kontaktu a myslím si že máme na co vzpomínat . Ninuška měla na pokoji dost kamarádů a kamarádek, hlavně díky tomu že jsme se tam zdrželi o trošku déle. alespoň sem dám jejich křestní jména, kdyby někdy zavítali na náš blog:
Péťa, Jakub,Adélka,Vojta,Jakub,Markétka,Vaneska.Všechny zdravíme a ať máte vždy takovou chuť k jídlu jako v porodnici , kdy jste maminy nenechali vyspat.

Jinak už máme i náušničky, koupil je Ninečce můj zlatý bráška a jsou moc krásné. Sice se moc netěším až je budou Inušce dávat, mám z toho trochu obavy. ale holky jsou od přírody statečný a musí něco vydržet a pro krásu obzvlášť.


Tak i takhle to může dopadnout, když přebalujete miminko

Článek roku 2010 aneb Hurááááááááááá.....

11. ledna 2010 v 19:27 | atevit

Tak nejdříve vás všechny zdravím v novém roce 2010.

A teď k hlavní události:

Narodila se nám holčička Nina 31.12.2009 v 20:43 3,34kg/50cm


Rodili jsme celkem rychle v půl sedmé jsme vyjeli z domova, čekali jsme až kontrakce budou po pěti min. Do porodnice jsme dorazili v 7 hod. A 8:43 Byla Ninuška na světě.

V porodnici jsme si trošku prodloužili pobyt do čtvrtka, ale vše jsme zvládli a jsme obě zdravé. Malé chutná mlíčko hezky přibývá a je moc hodná.
Radimek je z malé celí pryč trochu si musí zvykat na tišší režim, ale to asi bude muset spíš zvládnout malá, zvykat si na Radikovo hlasité povídání
teď je okolo miminka mnoho zařizování a běhání po úřadech každý den něco, už aby jsme to měli vše vyřízené.
Radimek to s tatínkem po dobu mého pobytu zvládli na jedničku za pomoci babičky a dědy, každý den za námi jezdili.
Princeznička je doma spokojená sem tam zabrečí, ale jen když se přebaluje nebo, když jí svlékám to se jí nelíbí. V porodnici jí vadilo když jsem jí sundala ponožky to vždycky obrečela. Je po mamince nohy v teple to je klid a pohoda .
Večer spinká celou noc budíme se kolem páté na přebalení a papání.
Takhle spinkají moje štěstíčka.....

Hotovo

27. prosince 2009 v 15:16 | atevit
Tak vše už je připravené.
Konečně jsem došila i potah na košík, je skoro stejný jako ten Radimkův, akorát on měl potah na koš z té samé látky, ale v modrém. Včera večer jsem přišívala mašličky.
Taška je připravená i postýlka.
Tak teď,už jen čekat a čekat...

Pro vánoční pohodu...

25. prosince 2009 v 10:40 | atevit
Protože včera jsem se k počítači moc nedostala, nebyl moc čásek, tak sem dám přání k vánocům až dnes. Určitě teď konečně si všichni v tuhle chvíli po ránu užíváte pohodičku, vše je hotové, navařeno je ještě ze včerejška, ráno bylo určitě kafíčko s cukrovím nebo chlebíčky.
Jojo taky mě bolí břicho mám ho nacpaný a to není miminkem, samé dobroty . Už nemůžu, ale zase se těším , až si k obědu dám ještě zbytek kapříka a salátek.
Ještě jsem doma, pro našeho broučka si přijel děda má tam něco pod stromečkem, tak to vystartoval, oblékala jsem ho za pochodu.
Včera byl v transu. No však to znáte děti, dárky, vánoce .
Samozřejmě jsme si jeho radost úžívali sním.
A atmosféra: VESELO
Tatínek se strejdou stavěli elektrikáře, pak se sestavila nová elektrická mašinka, nato se zase učili létat s vrtulníčkem. No prcek nevěděl kam dřív, jestli pouštět vlak nebo spouštět alarm a nebo se s tatínkem tahat o ovladač na vrtulník.
My si s tetou říkali, že příští rok si to zase užijeme mi holky budeme strojit panenky a vařit v nové kuchyňce a jezdit s panenkou Šušu v novém kočárku k paní doktorce babičce.
Tak to je asi tak zatím o našem vánočním večeru vše.

A teď všem co se tu pravidelně zastavují a i těm co zavítají náhodou přeji pohodičku a pro děti mám přání jediné aby si úžívali letošních dárečků po celý rok ve zdraví.

Tady na té fotce jsme se fotili na vánoce 2007
Děkuji za vaše komentíky co tu čtu od svých pravidelných a věrných blogových přítelkyň:
ROMI
ILON
EVELIN
LUCIE
SISI
Jste tu se mnou od začátku.
Snad jsem na někoho nezapomněla a děkuji i novým a přeji Šťastný Nový rok všem

Proč náš pes nemá rád vánoce....

15. prosince 2009 v 17:35 | atevit

Proč?
Tak na tuhle otázku odpovím v tomto článku. Prosté a jednoduché vysvětlení. Téhle předvánoční době plné "pohody a klidu" náš Šarin (tak mu říkáme) rozhodně v pohodě a v klidu není. Spíš vystrašený, šokovaný a rozklepaný.
Je to rok co rok, kdy se na pultech v obchodech objeví čokoládoví Mikulášové a čerti. Ale také spolu s tímto slaďoučkým zbožím i PETARDYA DĚLOBUCHY a jiné zvukové efekty. Ty se pak rozléhají po naší vesničce v průběhu celého pohodového a poklidného dne. Bydlíme přímo uprostřed vesnice u fotbalového hřiště kde se děti sházejí za účelem této zábavy . Náš pes už přesně ví kdy končí škola, to začíná doba jeho mučení a strachu a úprku kamsi se schovat. Rozklepaný a celý vystrašený škrábe na dveře terasy kde má svůj pelíšek.Terasa je napůl prosklená s tenkou střechou takže se to uvnitř zvuk ještě víc rozléhá. Běhá po zahradě a když už neví kam utéct přeskočí plot a oběhne dům a dobývá se hlavním vchodem. Je k neutišení neposlouchá a nedá se sním hnout.
Šarin je hodný pes každého tu zná ráno co ráno si sedne k plotu kudy chodí dospělí a děti a čeká kdo na něho promluví nebo ho přes plot pohladí, jsou i tací co mu cestou i něco přes plot hodí dobrého. On je za to vyprovodí podél živého plotu na konec zahrady. Na 100% pozná cizího člověka, který ve vesnici nebydlí a zaručeně a s jistotou na něho štěká dokud se mu neztratí z očí. Když je fotbal lítá u plotu sleduje a hlídá kdy k nám do zahrady přiletí míč. To si pak připadá důležitý a štěká na balon a jakmile si pro něj někdo z hřiště jde nedostane ho zpět bez varovného štěkání a nadávání. V rohu zahrady u garáže, kde je nejlepší výhled na místní hospůdku si lehne a sleduje místní a s nastraženýma ušima mi připadá jako by ho zajímalo co se tam právě řeší.
Ale i přesto co mu teď provádějí v tuto dobu děti náš Šarin je miluje. A když je v létě vidí jak běhají u našeho domu v parčíku a řádí tam, perou se nebo si hrají na vojáky jako by patřil k nim běhá z rohu do rohu a neustále je sleduje úplně na něm vidím jak by tam vyváděl s nimi. On sám je takové věčné dítě.
Ani si neumíte představit jak nás dokáže seřvat když se vrátíme domů, celá vesnice ví kdy že jsme se vrátili domů a nebo jestli jdeme jen do krámu nebo bez něho na procházku.
Když se v létě hárala jeho místní oblíbená fenka utíkal očuchávat místa kudy se svým páníčkem chodila. Když to vždy oběhl a ještě cestou stačil vyprovokovat pár psů které nemá rád a kteří byli za plotem a nemohli za ním, spokojen se vrátil domů. Pak se smutným a provinilým pohledem skousl i naše nadávání. A celý den už pak byl v pohodě.
Jedno ráno se mu to však nevyplatilo, vzbudilo mě Šarinovo bolestivé naříkání a kňučení. To už jsem byla nějaký ten pátek těhotná, kouknu z okna a náš dvacetikilový pes visí na plotě a zadní packu zaklíněnou. Rychle jsem na pyžamo hodila tepláky a svetr a s nadáváním do blbounu a blbcovi jsem k němu dorazila abych mu pomohla. Vztek mě přešel nad jeho bolestivým výrazem. Vypadalo to opravdu hrozně hned mě napadlo zlomená packa. Šarin sebou škubal nadzvedla jsem ho a kupodivu pochopil co má udělat a nadlehčil se předníma packami se opřel o plot a já mu zatím vytáhla volnou rukou packu. Byl celý rozklepaný a pomočený. Řekla jsem mu co si o jeho počínání myslím a jak je hloupý a poslala jsem ho na jeho místo. Snažila jsem se tvářit dost naštvaně, aby viděl že se hodně zlobím. Packa naštěstí zlomená nebyla.
Od té doby Šarin už plot nepřeskakoval a dal pokoj až do teď co se zase naší vesnicí rozléhají ty rány. Zrovna když tu teď sedím nad tímto článkem zase venku, zapalují děti petardy a Šarin tu kňučí a škrábe na dveře. Odhrnula jsem závěs, aby na mě přes skleněné dveře viděl a trochu se uklidnil.
Je to takový naše první dítě, které jsme si od mého brášky vzali v odmění že budeme mít pravého vlčáka. Ale ouha marná touha Ketyna jeho máma krásný vlčák spolu s Britem vlčákem jak se patří oba inteligentní a vycvičení. Těšili jsme se na to až počnou stejně krásná a chytrá štěňata. Jenže osud tomu nepřál. Ke Ketyně se dostal přes díru v plotě dalmatýn Robin a ta mu dala přednost před Britem. A tak vznikla nová rasa vlčáků. Pamatuji si přesně jak jsme jeli spolu s manželem jako čerstvý novomanželé pro našeho prvního společného pejska. Listopad 2000. stačil jeden pohled a já věděla, že to nejsou, ale vůbec nejsou čistokrevní vlčáci. Ale i tak byli roztomilí a mě hned padl do oka ten největší rošťák co tam byl a co všem ostatním štěňatům, hned všechno vypil a sežral. No a byl náš a musím uznat že je svým zjevem docela zajímaví a pěkný pes. Uznejte sami jaká je to zajímavá rasa!
Dodatek: Silvestra přesně půlnoc trávíme tak že Šarina zavřeme do koupelny pustíme nahlas hudbu aby nic neslyšel a koukáme z okna na ohňostroj, ale i tak to moc nepomáhá protože je vždy co stírat koupelna samá loužička. Šary je mi vždy líto...

Koláž Radík a Šarin
Klidný spanek na terase
Lenošení
Koupání
Tady ještě fotky jeho sestry Terezy Tu si nechal můj bráška:
Takhle vypadájí kříženci Dalmatýna a Vlčáka

Pochvala

19. října 2009 v 16:15 | atevit
Dneska si že školky náš klouček přinesl pochvalný list.
Měli za úkol nasbírat pro zvířátka v lese kaštany a žaludy.

Tu pochvalu bereme i mi s taťkou protože jsme mu pomáhali a to tak, že Radimek hledal a klacíkem prohraboval mokré listy a mi se ohýbali a sbírali. Žaludy už se hledali lépe strom byl u cesty a tam listí nebylo. To už se zapojil i Radimek a sbíral také.

U nás je dosti obtížné na vesnici najít Kaštan je jich jaksi pomálu. Blízko našeho domu nikde o žádném nic nevím. Vzpomněla jsem si na strom svého dětství u mé babičky, ve stráni v mé rodné vesničce.
Jednu sychravou, ale opravdu sychravou neděli, jsem nasměrovala manžela do zmíněné vesnice s nadějí že strom tam bude ještě stát a budou tam i kaštany. A sláva byli tam. Tak jsme tam všichni tři hledali a sbírali a bylo nám jedno, že je zima prší a to listí páchne hnilobou.

A v pondělí už jsme náš úlovek s naším prckem předali paní učitelce.

Kalamita všude kolem nás? Vydařený výlet!

16. října 2009 v 11:10 | atevit
Všude kolem sníh.
V naší malí vesničce jen mokro.
Co popadá jen se dotkne země hned roztaje a promění se ve skupenství kapalné.
Jak už jsem zmínila v minulém článku náš Radimek jel včera na výlet se školkou do Oldřichova v Hájích kde měli jít "Liščí stezkou". Měli tam poznávat přírodu.

Ráno přijel manžel z noční z Liberce auto bylo celé zasněžené a hned mi hlásil, že od Dětřichova je kalamita.
Zimní bundu jsme měli připravenou, ale nakonec jsme ještě vylezli na půdu pro sněhule.
První Radimkův výlet se školkou, samozřejmě jsme měli obavy a starost.
Ale jak se po příjezdu a vyprávění našeho broučka a paní učitelky ukázalo, pro děti z naší mokré vesničky bylo počasí v Oldřichově veliký zážitek.
Vyprávění o tom jak museli jet vláčkem pomalu kvůli praskajícím větvím a hromadám sněhu měli děti o tyto zážitky obohacený výlet.
A my jsme s taťkou byli nakonec rádi že jsme naší nervozitu a starost přetrpěli a Radimka jsme na výlet poslali.
Vždyť to byl jeho první a ty obavy a starosti k tomu patří to určitě všichni znáte?
Když jsme čekali na nádraží na příjezd vlaku s dětmi a myšlenkami na to jak se mu tam asi líbilo a jak si to asi užil, náš starostlivý obličej se hned proměnil v radostný pohled na vystupujícího veselého Radimka s narychlo vlastnoručně nasazenou čepicí nakřivo přes oko.


Reportážní foto z rána, škoda že nemáme fotku jak vystupoval z vlaku...















Sníh

14. října 2009 v 10:58 | atevit
Zdravím!

Tak dnes ráno kolem v půl deváté mi zvoní telefon.
Displej na mě svítí a na něm "mamka"

mamina: "Ahoj co děláš?"

já: "teď snídám akorát jsem přišla ze školky..."

mamina: "taky tam u vás chumelí?"

(bydlí 6 km přes dvě vesnice)

já: " ne tady nechumelí, jen fičí studený vítr."

mamina : " je ještě Radimkovi ta zimní bundička z loňska?"

já: "asi už ne a byla už dost poničená musíme koupit novou."

mamina: "zítra ho pořádně na ten výlet obleč dej mu punčošky a roláček"

(Radimek jede se školkou na vzdělávací výlet)

já: " neboj mami já vím už to mám vše připravené."

Já: " jé mami tady už taky chumelí "

mamina: " no vidíš v pátek se podíváme na tu bundu já mu jí koupím...."


Malá ukázka z dnešního rána
A už je to tady zima oblékání fuj a to je teprve říjen.....
Ještě jedna větička: Není poklad ta naše babička.....


Další vydařený výlet

1. října 2009 v 22:24 | atevit

Malá ochutnávka

Další výlet za poznáním, protože náš prcek je farmář a má i svýho traktůrka.Nemohli jsme si nechat ujít sjezd traktorů. Příště dodám i video z této vydařené akce.


Sjezd traktorů 2009

Termíny konání závodů

Sjezd traktorů 2009
Jedná se o již 8. ročník Sjezdu traktorů. V horní části obce Příkrý, podél spojnice na Benešov u Semil, bude pro účastníky postavena trať zručnosti, při jejímž zdolávání budou závodníci na svých strojích předvádět vlastní řidičské umění. Pořadatelé se snaží každý rok vymyslet nějakou zvláštnost, soutěžní disciplíny se mění, aby si soutěžící a především početné obecenstvo přišli na své. Z těch nejzajímavějších z předchozích ročníků připomeňme třeba hod vidlemi na zloděje, hod sudem od piva na cíl, hod pneumatikou, couvání traktorem do improvizované garáže, průjezd blátivou kaluží, resustitace nafukovací panny, rybolov v dětské koupací vaničce a řada dalších. Tradičním maskotem Sjezdu traktorů je koza Líza, kterou představuje upravená dřevěná zednická koza. Každý rok koza Líza připraví pro závodníky nějaký zvláštní úkol. A tak už u nás traktoristé dřevěnou Lízu dojili, kosili jí trávu a krmili ji, dokonce už jí sháněli i ženicha. Letos se poprvé pojede na trati v terénu, až dosud všechny předchozí ročníky probíhaly v prostoru hřiště v Příkrém, jedná se tedy o významnou novinku a změnu, která naše závody udělá ještě aktraktivnějšími.
Cílem Sjezdu traktorů je především pobavit diváky i závodníky, dát možnost majitelům taktorů, traktůrků i různých dalších zemědělských popojíždědel i z vlastní dílny pochlubit se jimi a ukázat, co jejich stroje umí. Zatím se nám daří, rok od roku je účast strojů, závodníků i diváků větší. Všechny traktory nemusí soutěžit, hodně strojů přijeli jejich majitelé jen ukázat zvídavým návštěvníkům. I oni mají šanci na získání některé z atraktivních cen - porota složená ze zástupců diváků hodnotí stáří, vzhled a další zajímavosti na jednotlivých strojích.
Nedílnou součástí každého ročníku Sjezdu traktorů je soutěž o Jablko roku 2009. Do soutěže mohou příchozí přihlásit svůj jablečný výpěstek, klidně i malinké, červavé nebo zdeformované jablíčko, které by na žádné zemědělsky zaměřené výstavě neuspělo, ale u nás má šanci pyšnit se titulem Jablko roku. Dále soutěží všechny výrobky z jablek: domácí koláče, povidla, pyré, pálenky, jablečné zákusky … fantazii soutěžících se meze nekadou. Diváci sami dávají jednotlivým výrobkům, po té co si je prohlédnou nebo ochutnají, hlasy, jejichž prostým sečtením se zjistí, kdo zvítězil.
Generálním sponzorem akce je pivovar Rohozec, mediálním partnerem Radio Contact Liberec.

Na dobrou noc a šťastné dětství....

22. srpna 2009 v 18:50 | atevit

Každý
večer chodím uspávat našeho chlapečka, sice mu je 4 a půl roků ale sám by spinkat nešel a mě to ani moc nevadí mám ráda tuto chvíli kdy si k němu lehnu a povídáme si. Takových chvil si má člověk užít protože děti rychle rostou a čas dětství jim utíká.
A brzy přibude další člen do naší rodinky tak nevím jak to pak s tím uspáváním bude tak si to teď vychutnávám a užívám. Ležíme a povídáme si o tom co jsme prožili nebo se mě Radimek stále na něco vyptává je jako každé dítko moc zvědaví a vše chce dopodrobna vysvětlit. Také trénujeme řeč která mu ještě stále dělá potíže ale to moc dlouho nevydrží nemá rád když ho do něčeho nutíme tak pak rychle přejdu na vymýšlení básniček.

Moje okolí mi často říká že je už na to dost veliký aby chodil spát sám, ale můj instinkt mi napovídá že čím víc si bude pamatovat takových chvil z dětství že je to důležitější než nějaké dodržování pravidel a že se to pak i odrazí na jeho dospívaní a získá si tak to pravé pouto k domovu,lásku a i sebevědomí, jelikož se cítí v dětství v bezpečí a nevystavuje se žádným stresovým zážitkům.

A tak ležíme a užíváme si tu chvíli někdy déle a někdy jen krátce podle toho jak je unavený a kolik má ještě energie. A ještě než usne nezapomenu mu říct že ho miluji a on to zase řekne mě a popřejeme si několikrát dobrou noc a smějeme se u toho. Ale pokaždé je to jinak. Když pak usne vstanu a odplížím se z pokoje. Někdy se i stane že nejsem schopná vstát a jen tak vedle něho ležím až usnu také hlavně teď co jsem těhotná se mi to stává dost často.

Není nic hezčího sledovat (alespoň pro mne) jak malý spí a drží svého medvídka.

Včera jsem uspávala Radimka jako jindy a miminko v bříšku se začalo hýbat a kopat ( to dělá vždy když si lehnu na záda). Vzala jsem Radimovu ručičku a položila jí na bříško, aby to cítil. Zeptala jsem se ho jestli to cítí jak se tam miminko hýbe a on se zatajeným dechem a soustředěním jen pokýval souhlasně hlavičkou a celou dobu co se miminko hýbalo byl potichu. Něco jsem mu k tomu povídala a když se přestalo miminko pohybovat koukla jsem na Radimka a ten spal. Usnul s ručičkou na mém bříšku. A ve stejnou dobu se uklidnilo i miminko jako by usnuli společně a i přes mé bříško se navzájem dotýkali, moc mě tato chvíle dojala. Jedna z těch nezapomenutelných chvilek mého života.

Maminka:DOBROU NOC A MILUJI TĚ...

Radimek: JÁ TĚ TAKY MILUJU MAMI...

Cesta vzpomínek

13. července 2009 v 11:06 | atevit
V pátek jsme si s babičkou a dědou udělali výlet který jsem nazvala Cestou vzpomínek...
Vzpomínek našeho dědy který chtěl našemu prckovi ukázat místa které zná ze svého mládí, místo kde byl naposledy před 45 lety své učiliště kde kde se vyučil jako opravář zemědělských strojů Hubálov a pak Město Milovice kde sloužil jako voják.
Zakoupili jsme dálniční známku a vydali se směr Hubálov.
Obec Hubálov se nachází v okrese Mladá Boleslav touto obcí protéká řeka Jizera hned vedle učiliště je malá vodní elektrárna.
Prohlídku okolí elektrárny jsme nevynechali. Děda byl velmi překvapený že učiliště tam ještě stále je i jídelna a i dům ve kterém spali. Vše bylo udržované a nově opravené. Děda zavzpomínal i na to jak chodili několik km pěšky na vlak, protože tam nejezdil žádný autobus, nyní už se přímo u učiliště nachází autobusová zastávka.
Hubálov je velice poklidné místo nejvíc se mi líbilo okolí řeky Jizery a jezu elektrárny.








Z Hubálova jsme zamířili směr Milovice okres Nymburk
Tady jsme hledali místo na kterém stáli kasárny to místo se jmenuje Mladá, děda to tu ale vůbec nepoznával zub času zde konal své. Nové domy kde stáli kasárny byli okolo zarostlé vysokými stromy, které tu tenkrát nebyli. Jezdili jsme a hledali, ale orientace selhala.
Vyhládlo nám tak jsme zajeli na oběd do nedaleké Lysé nad Labem. Našli jsme moc pěknou restauraci se zahrádkou kde byl i koutek na hraní pro děti, to se moc líbilo našemu prckovi, který si po vydatném obědě (svíčkové) hezky hrál. Pak jsme se vrátili s plným žaludkem do Milovic, neboť s plným žaludkem se hledá líp. Zaparkovali jsme na náměstíčku kde bylo vystavené torzo staré ruské rakety, které upoutalo našeho nejmladšího výletníka. Počkali jsme až půjde někdo kolem a zeptáme se na kasárny Mladá. Po chvilce jsme uviděli pána, který nám ukázal místo okolo kterého jsme stále chodili. Místo nich tu bylo sídliště s nově postavenými domy.









*A jelikož jsme byli po tom pátrání unavení a vše co jsme chtěli vidět jsme viděli, nezbylo nic jiného než aby jsme jeli domů. Výlet se vydařil a už se těšíme na další....

START

23. června 2009 v 16:49
Tak jsem zase opět zde po třech měsících.
jak začít ... ?
Asi takto nejdříve fota z mé nové Galerie



No tak to je důvod proč jsem tady nebyla. Řekla jsem si že dokud si nebudu pořádně jistá tímto zázrakem tak sem nenapíšu. Jen jsem sem na blog chodila pravidelně číst vaše články a měla jsem co dělat abych se udržela a neporušila svůj závazek. Pro mě to je vždy zázrak.

Nejvíc vás asi bude zajímat asi ten první obrázek.Takový máte asi málo kdo z vás doma já ho mám na ledničce i s ostatními dvěma abych se na ně mohla každý den dívat. Na této fotce jsou dvě embrya, tedy budoucí mimi, ale bohužel příroda rozhodla jen o jednom. Ale i tak jsem šťastná.

Je to už druhý náš malí zázrak, ke kterému nám pomohla lékařská věda a skvělá klinika v Praze je to boj ale stojí za to ho bojovat. Naše velké díky patří Iscaru v Praze.
Kdo to nezažije nepochopí.

Pár hodin jara.

26. února 2009 v 16:16 | atevit
Ano, jaro včera jsme na pár hodin zažili jarní den. Bylo to jako přesun v čase do blízké budoucnosti, která se doufám už brzy odehraje i tady u nás na severu.
Takže v půl desáté dopoledne jsme sedli do našeho stroje času (autíčka) a zamířili do Prahy.

Jak cesta ubíhala tak pomalu ale jistě mizel sníh.
Čím blíž jsme se dostávali k cíli tím méně ho bylo, vlastně v půlce cesty za, už skoro žádný sníh nebyl.

No a v Praze tam už místy byla zelená tráva.

Sice ještě foukal dost vlezlý studený vítr, ale to nás neodradilo si udělat malou procházku po břehu Vltavy.

Část Prahy kde jsme se nacházeli se jmenuje Holešovice, takže jsme nebyli přímo v centru.
A nebyl tam takový ruch.
Dokonce na břehu u Vltavy bylo hřiště na plážový volejbal.
Náš mrňousek se tam hned musel jít podívat (děti a písek).Běhal po písku a říkal ,že je na pláži. Byl z toho nadšený a moc se mu tam líbilo....








 
 

Reklama