Duben 2012

Prvosenka jarní

30. dubna 2012 v 19:46 | atevit |  Vzpomínky
Konec dubna jak to nám to letí a já tu musím napravit rest. Celý měsíc jsem tu nebyla ne, že by nebylo žádné zajímavé téma, ale je těžké si najít nějakou tu chvilku.
Je poslední dubnový den tak honem honem něčím přispějeme, konečně se nám jaro předvedlo v plné parádě a trochu nás naladilo i na letní strunu. Víkendík malá letní ochutnávka. a doufám že to bude pokračovat.
Měsíc duben je u nás ve znamení probíhající rekonstrukce bytu takže tak trošku chaosu, což každý z vás asi zná moc dobře.
Náš byt přizpůsobujeme počtu obyvatel což se nejvíce týká těch nejmenších a jako hlavní úkol je, aby měli svůj pokojíček i z důvodu že za pár měsíců budeme mít doma školáka a ten bude potřebovat svůj studijní koutek a my si dovolíme menší luxus v podobě vlastní ložnice i když spaní bez mrňousů bude ještě dlouho v nedohlednu protože naše Ninka je ještě závislá na mojí maličkosti a to hlavně v noci, ale mi toto nehrotíme protože víme, že i Radimek si to užil stejně sice se moc nevyspím ale o tomto jsem tu jsem tu už kdysi psala zde http://atevit.blog.cz/0908/na-dobrou-noc-a-stastne-detstvi

A co nás čeká dál...no tak třeba například v té nejbližší době to jest zítra na prvního máje máme v plánu pokud bude počasí přát vyrazit k dědovi na zahrádku jako tradičně každý rok sázení brambor, aby jste byli v obraze tak zde http://atevit.blog.cz/1105/prvni-maj-sadby-cas
A protože naše princezna má ráda kytičky tak jsem dám jednu kytičkovou příhodu a bude to i tak trochu malé zavzpomínání na má dětská léta.
Minulý týden ve středu, jestli se nepletu byl to zrovna takový studený den jsme vyrazili ráno autobusovou dopravou k babičce do Kunratic den předtím bylo krásně slunečné počasí a tak jsme počítali i se stejným počasím den následující, ale ouha marná touha večer se rozpršelo a ráno to nebylo o moc lepší sice přestalo pršet ale hned při pohledu z okna mi bylo jasné že pokud se vylepší tak zase takový rozdíl to nebude. Rozhodně nás to od návštěvy neodradilo.
Dorazili jsme na místo určení. U babičky už na nás čekal čajíček a snídaně.
Babička šla dát slepičkám na velkou zahradu a Radimek šel sní když přišli měl v ruce květinku prý pro Ninku byl to petrklíč.
Krásný žlutý petrklíč, "mami koukej koukej já mám petrklíč je jich tam na zahradě hodně."
a já si hned vzpomněla:
Když jsem byla školačka často jsem běhala do nedalekého lesa který byl pod strání u domku mojí babičky, bylo to takové lesní království a představovala jsem že tam prožívám různá dobrodružství např. že jsem víla nebo jiná pohádková bytost a trhám květinky a bylinky.
Taky jste byli děti tak to pochopíte.
Jednou při těchto představách jsem našla místečko, kde byl kousek krásně žlutého koberečku z petrklíčů. Rozhodně jsem je nezačala hned trhat, ale jen jsem vyloupla dva kousky i s kořenem a se svým úlovkem jsem pospíchal domů, že si ho zasadím na zahrádku. Doma jsem jeden petrklíč zasadila na skalku a druhý jsem zasadila na velikou zahradu pod starou jabloň, ta už tam teď nestojí. Petrklíč na skalce se neujmul, ale ten na zahradě ano.
I mamka si na to taky vzpomněla a když Radimek viděl petrklíče vzpomněl si že si je ukazovali ve školce a chlubil se tím babičce. A babička mu hned řekla, že jsem je tam zasadila já když jsem byla malá. Tak hned jeden utrhl že ho ukáže Nince.
"Ninko koukej tenhle petrklíč na zahradě zasadila maminka."
Petrklíče jsme si šli hned vyfotit. Pro vás...
Vsadím se že příští rok na jaře jich tam bude zase o něco více.

Ještě jedna Radimek u babčky na zahradě a její tulipány


Tak všem přeji krásné sluníčkové počasí a nezapomeňte na malou líbačku pod rozkvetlím stromem.....

atevit