Jak nás příroda vykoupala

9. března 2012 v 20:05 | atevit |  Vzpomínky
Takže zpět do minulosti ano, ano budeme vzpomínat. Na dobu nedávnou a to zpět do roku 2010 srpen.Tak schválně při spojení těchto čísel a měsíce koho napadne slovo voda...?
Vzpomínám si jak několik dní lilo a lilo a lilo a ve zprávách hlásí stálý déšť a stoupající vodu.
7. srpna ráno kolem 6hod mě vzbudilo houkání obecní sirény, stalo se to co se dalo předpokládat vylila se řeka a hasiči vyjíždí. Sledujeme zprávy, ale nic konkrétního nevíme žádné zpravodajství co by se týkalo okolí Frýdlantu nic, asi to zase tak hrozné není touž by bylo ve zprávách. Občas pod zpravodajstvím pojede text se zprávou že je třetí stupeň pohotovosti v Libereckém kraji.
Osmá hodina raní volá mamka:
"Ivo jak to tam u vás vypadá?"
"No tady pořád prší a hasiči jezdí na Vísku a mají pohotovost jinak tu vodu nemáme"
"Ivo tady je to hrozný všude okolo nás je voda z potoku je řeka a padají baráky !!!"
"Cože??? V Heřmanicích a odkud se bere…???"
"Já taky nevím odkud se bere!"
Nechápala jsem je tam malý potok, napadlo mě že mamka přehání a nebo si dělá srandu.
"Ivetko všecko je pryč …" mamka zněla opravdu vážně
"Co pryč…?
"No zahrada, altánek odplaval, úplně ho to rozsekalo jsou u nás sousedi chalupáři utekli na poslední chvíli, mají domek pod vodou a paní M… to odneslo"
"Jak odneslo?"
"Voda jí smetla z domu, chlapi jí šli zachraňovat a před očima jím jí smetla,utrhl se kus domu. Jirkovi spadlo půlku baráku. Prosím tě zabalte si věci a utíkejte na kopec měj vše připravené a odvezte auto někam kam se nedostane voda, hlavně nezůstávejte v baráku"
Rychle jsme se rozloučili a já zůstala sedět a přemýšlela o našem hovoru ani se mi to Pepovi nechtělo říkat, vždyť mi to ani nebude věřit že se v Heřmanicích něco takového děje.
A měla jsem pravdu
"Si děláš srandu?!
"No fakt mamka mi to teď volala padají tam domy a paní M... to odneslo. Jed se podívat na řeku jak to vypadá a kam se dá projet."
Vzal klíčky a synka a jeli se podívat na řeku. Já začala shromažďovat oblečení a ze skříně vytáhla tašky. Ještě jsem nebyla úplně rozhodnutá jestli začnu dávat věci do tašek, ale další telefon mě přesvědčil, volal brácha z Chrastavy, byl na noční směně
"Ahoj jak to u vás vypadá?"
"No zatím dobrý Pepa se teď jel podívat s Radimkem na řeku, ale ve Vísce se už vylila řeka, jezdí tam pořád hasiči.
"Tady je to katastrofa nemůžeme se dostat z práce strhalo to mosty a silnice nedá se nikam jet jsme tu odřízly, to bys nevěřila voda se valí z kopců odevšad."
Prý má přijít povodňová vlna i do Višňové, jděte někam na kopec nezůstávejte doma."
" Mamka už volala v Heřmanicích padají domy a je to tam prý hrozný."
Jakmile jsme domluvili na nic jsem nečekala a začala jsem balit věci plínky, jídlo, doklady. A lítala k oknům na hřišti se už začali tvořit laguny a lidé stále chodili k řece po vesnici začali rozvážet pytle. Mezitím se kluci vrátili z průzkumu a hlásili že už se nikam nedostaneme a že všechny cesty jsou zatopené a projíždí jen hasiči a traktory a taky viděli uvízlé zatopené hasičské auto.
Další obrázky z první serie Povodně ZDE http://atevit.blog.cz/galerie/povodne/1-voda-visnova

Spoluobčané začali odvážet svá vozidla na kopec k panelákům. Vypnuli elektřinu. Hasiči nám přivezli pytle dozvídáme se že ve Vísce je to jedna velká katastrofa. Také nám oznámili, že si máme připravit věci, že nás budou evakuovat do školky protože voda se valí i z druhé strany od řeky. Kamarádka která bydlí kousek od nás a kde by se zrovna voda nečekala stačila jen taktak utéct s dětmi z domu. Manžel moc nebyl z evakuace nadšený. A rozhodl se zůstat a hlídat byt. Já byla rozhodnutá jít jen s dětmi nedokázala bych si představit, že by nás pak někde v noci tahali oknem z domu a komplikovali by jsme práci hasičů.Vždyť nikdo nevěděl jak voda bude postupovat.
Voda už tekla zahradou a dostávala se ke schodům a sousedům se už dostala do domu. A Představa jak s dětmi zůstanu uvězněná mezi valící vodou byla stresující. A stále se mluvilo o velké vlně která má přijít.. Radimek už byl také ze všeho vy nervovaný a v jeho očích byla panika, padla i otázka jestli mu voda neodnese hračky.
Asi kolem třetí hodiny pro nás přijeli hasiči, zastavili u branky to už byla voda na třetím schodu u hlavních dveří. Hasiči trvali na tom že se musíme evakuovat všichni, takže i s námi do hasičského auta nastoupil i taťka a babička zbytek rodiny zůstal nahoře, s tím že nikam nepůjdou i přes marné naléhání hasičů.
Pamatuji si jak byl Radimek nadšený že se veze hasičským autem, alespoň trochu radosti v jinak napjaté situaci. Projížděli jsme vesnicí a voda tekla po silnici. Hasiči se stále domlouvali vysílačkou. Nejvíce starostí jim dělali lidé co odmítli jít ze svých domů, zaslechla jsem jak pro někoho musí poslat vrtulník že jim praská dům nad hlavou a přitom je už byli evakuovat načež to odmítli. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsme se rozhodli správně a nekomplikovali jim to ještě víc.
Nebyli jsme jediní, ve školce bylo už pár rodin a důchodců. Naše Ninka byla nejmladší evakuovaný občan ve školce.
Ve školce o nás bylo starostlivě postaráno hasiči a lidi z úřadu se chodili ptát jestli něco nepotřebujeme, vařila se plévka a káva i v provizorních podmínkách bez elektřiny. My měli jídlo sebou naházela jsem do plážové tašky obsah ledničky a sladkosti pro děti a pití. Měla jsem sebou deky pro případ přenocování a náhradní oblečení. S dětmi jsme se usadili v herně, která byla prázdná, jelikož ve vedlejší místnosti byli starší lidi, tak aby je děti nerušili a mohli si v klidu povídat. Radimek měl zase další nový zážitek měl školku sám pro sebe a hlavně hromadu hraček k dispozici. Ninka byla hodná. Venku bylo slyšet helikoptéry a tekoucí rozbouřený vesnický potůček který si razil cestu silnicí popelnice mi a ploty.
Asi po třech hodinách strávených ve školce kolem 17 hod se začal potok vracet zpět ze silnic do svého koryta a nám bylo jasné, že voda opadá. Taťka se rozhodl vydat s Radimkem na průzkum jestli už je situace lepší. Zpátky už přijeli autem řeka kulminovala a silnice už se dala projet naložili jsme věci a paní sousedku s babčou a jelo se domů. To byla úleva. A hlavně radost z že nebudeme s miminkem na noc mimo domov. Ale co by se asi jiného dalo dělat pokud by voda neopadla.
Voda se nám dostala do sklepa byl celý zatopený, jinak na zahradě bahno bazén zůstal pořádku což bylo dobře, protože později nám i okolí sloužil jako zdroj vody na umývání a stíráni. Voda a elektřina nebyli stále dispozici. A to asi tři dny. No, ale hlavní je to že už nepršelo.
Druhý den ráno zjišťujeme jestli se dá někam dostat, chtěli jsme jet k našim do Heřmanic a do města nakoupit pitnou vodu, ale Frýdlant byl celý uzavřený, k mému údivu byl také pod vodou a sním i obchody a voda se dostala i na náměstí do banky a strhala mosty. Kolem jedenácté hodiny se uvolnila silnice přes Předlánce a my se vydáváme do Heřmanic. Všude jezdí stále blikající hasiči těžká vojenská technika a převáží lidi od nádraží a pomáhají kde se dá.Odklízí se naplaveniny. Funguje to a to je fajn, člověk se hned cítí díky tomu lepe a bezpečněji. Doslova s otevřenou pusou koukáme jakou voda nadělala paseku a zkázu. Prolítla Frýdlantským výběžkem jako smršť a napáchal velké škody. Musíme objíždět Frýdlant, spousta silnic je zničených a silnice pod zámkem je zcela pryč. Všude na křižovatkách jsou policejní hlídky a korigují doprav a ukazují směr. Cestou potkáváme vojenská, hasičská auta, obojživelníky, jeřáby a ve vzduchu zase řvou vrtulníky. No jako by jsme projížděli válečnou zónou.
Jediná přístupová cesta do Heřmanic byla kolem lomu přes dědovu zahradu. Na křižovatce u lomu nás zastavila policejní hlídka ptali se nás kam jedeme. Řekli jsme jim, že jedeme k rodičům a že bydlí hned pod lomem. Pustili nás, s tím že auto musíme nechat na kopci. Tam už bylo plno zaparkovaných aut vypadalo to jako parkoviště u supermarketu.
Vzpomínám si jak mi bylo ze všeho úzko a netušili jsme co nás čeká, moc se mi ani nechtělo nikam jít.
Na ten pohled z kopce dolů nikdy nezapomenu , byl to takový ten obraz co se vám vryje do paměti a už tam zůstane, i přesto že jsem měla sebou kameru a byla připravená to natočit tak v ten moment to nešlo. S rukama na obličeji jsem koukala na tu spoušť a se slovy po česku "TY VO…E"
Další moje slova byli, "Kde je silnice, kde je zahrada, Pepo koukej dům paní M… je pryč." Stáli jsme a čuměli doslova, tohle se nedalo čekat. A proč prostý důvod nikdy jsme to ještě nezažili a na vlastní oči neviděli . Když na to kouká člověk v televizi je to úplně něco jiného. Tam kde byla silnice, byla hromada kamení a sutin kusy asfaltu trčeli sem tam, dva nám známe domy byl pobourané a zahrada samý kmen a harampádí, vlastně den předtím to harampádí nebylo, ale věci které někomu patřili a voda je odnesla na nynější stanoviště. Bylo to jako by tam explodovala bomba jen místo kráteru vymleté laguny asfaltu a nánosy písku. Zahrada na které jsem minulý týden učila Radimka jezdit na kole a záhon na kterém jsme sázeli cibuli byl pryč místo toho díra plná vody. Domek, který si chalupáři opravili, ten už byl na odpis. Pamatuji si jak jsem mamce říkala "Tak tohle točit nebudu to ne…?! "měla jsem toho špatný pocit, hlavě kvůli lidem co tam bydleli. Mamka s tetou mi ale řekli "…jen toč protože tomuhle nikdo neuvěří." Na chvíli jsem kameru spustila a něco málo natočila. Pak jsme šli trochu pomoct sem tam něco posbírat, ale práce tam byla spíše pro bagry. Zajišťovali se domy aby nespadli. Na místě už jezdil bagr a nákladní auta a odváželi sutiny. Důležité bylo hlavně prohrnou alespoň nějakou cestu aby se technika dostala dál do vsi. Koukala jsem na ty domky sousedu jak se jim valila voda 3 m vysoká domem a oni byli nahoře a psy a zvířata jim odnášela voda a nic nemohli dělat.
další obrázky z heřmanic zde http://atevit.blog.cz/galerie/povodne/2-hermanice

Naše vesnice měla jediné štěstí, že se voda rozlila do luk a polí. Jinak by to u nás vypadalo podobně.
Cestou domů jsme se zastavili v Kunraticích u bratra a půjčili si čerpadlo s generátorem, abychom mohli pomalu odčerpávat vodu ze sklepa.
Když jsme dorazili domů tak už ve vesnici byli hasiči z jiných měst a vesnic se svým vybavením, aby pomohli kde se dá, od domu k domu odčerpávali vodu. Čerpali i večer stále jezdili a pomáhali. Na hřišti přímo před našimi okny startoval každou chvíli vrtulník a taky tam postavili veliký stan. Záchranáři, hasiči, vojáci a dobrovolníci spousta lidí co přijela s jedním cílem pomáhat. Do vesnice přiváželi spoustu věcí a materiálu z celé republiky. Po domech se rozvážela pitná voda chodili se ptát jestli něco nepotřebujme.Zdarma se rozdávali čistící prostředky. Další dny to bylo tak že voda a elektřina byli ještě nefunkční, ale už se na tom pracovalo. Všude se vyklízelo a odčerpávalo.
Náš taťka jel následující den pomáhat do Heřmanic, já bych toho s naším miminkem moc neudělala. Akorát by jsme se tam pletli a měla jsem plyn takže vařit a ohřívat vodu jsem mohla což bylo luxus, protože co se tohoto týče tak mnoho lidí bylo odkázáno pouze na elektřinu. Do Heřmanic jsem ještě pak všichni jeli třetí den po povodni. Ten den jsme byli vyzvednut s mamkou pro dědu pitnou vodu a potřebné věci v místní obecním úřadě, kde bylo vše a stále přijížděl další a další nákladní auta.

Velikou starost lidem co se jim dostala do domu voda byli promáčené zdi a pak to dlouhé vysušování. A pak otlouci zdivo a znova vše nahodit. Zkrátka čas dovolené a letní pohody se pro mnoho lidí proměnil na práci a starosti. A to vše jen díky přírodě, která nám někdy pomáhá, ale někdy nás může i pěkně vykoupat.




Možná že povodeň 2010 byla taková zatěžkávací zkouška i když pro někoho velmi krutá, myslím že jsme nepropadli v této zkošce dopadla dobře protože pomoci se dostávalo jak té profesionální tak hlavně té dobrovolné.


Pokud se načte jiné video nežli Voda srpen 2010 zde je odkaz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabi Gabi | Web | 11. března 2012 v 20:40 | Reagovat

Přeji dobrý večer.
Při čtení tohoto článku mi běhal mráz po zádech. Na video jsem se dívala jen asi minutu, nemohla jsem se na to dívat dál. Je hrůza, co dokáže příroda napáchat. Musím se uklonit před tím, jak jste se k tomu postavila, já bych nejspíš začala panikařit a vůbec bych nevěděla, co zabalit. Muselo to být hrozné. U nás jsme měli takový hrozný déšť loni v srpnu. Ale naštěstí to nebylo tak ničivé. Jen jsme měli potopenou zahrádku a příjezdovou cestu a po silnici se hnala voda. Jen několik domečků mělo vytopený sklep, ale jinak žádné velké škody. A i tak jsem z toho byla úplně na omdlení. Přeji vám hodně štěstí do budoucna, ať už vás nic takového nepotká

2 Lucka Lucka | Web | 12. března 2012 v 20:16 | Reagovat

Ivetko, to byla fakt hrůza. Kdo tohle nezažil, nemůže to pochopit. Já jsem tohle nikdy nezažila a doufám, že nezažiju. Když se příroda zblázní, tak je člověk bezmocný. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama