Báječný srpen pátý díl...cesta.

10. února 2012 v 13:14 | atevit |  Dovolená Itálie
Pokračování dovolenkového deníku bude trochu obtížnější přeci odté doby uběhl nějakýten pátek takže mé vzpomínky budou dosti děravé ,ale budu se snažit si vybavit co nejvíce půjde.
26.srpna Den odjezdu a bez řízku na dovolenou žádný Čech nevyjíždí.
Vstávám a vůbec nejsem samozřejmě vyspalá , jdu do kuchyně a směr k našim zavazadlům zkontrolovat jestli tam stále čekají na svoje nalodění, při pohledu na tu hromádku si říkám snad se to do našeho autí vejde, musíme ještě počítat se zavazadlem naší průvodkyně Hanči, která už má připravenou tašku a čeká že pro ní dnes ráno přijedeme a naložíme, abychom měli přehled kolik bude místa na naše věci a ještě potraviny a dvě chladničky. Naše zavazadla se vešla do střešního boxu.
Taťka vyjíždí hned ráno pro Hanči tašku. Já kuchtím k obědu jen nějakou zahuštěnou polévku, rozhodla jsem se pro bramboračku ???....... malá nehoda nechtělo se mi dělat jíšku tak jsem si vytáhla pytlík v domnění, že je tam krupice a sypu a polévka hnědne přímo tmavne!!!
Sakra vždyť je to kakao!!!!Do kýble No spíše do WC putovala. No nic bude něco jiného.
Jsem tak nervózní nemohu se pořádně nanic soustředit. Oloupu brambory a k tomu něco opeču. Lednice s mrazákem je už prázdná a vypnuta.
Moje zlatá mamina nám dělá řízky jsme domluvené, že kolem třetí tam máme dorazit abych jí pomohla.
A zkontrolovat ještě jednou podle seznamu jestli máme vše. Potraviny máme stále tam kvůli dětem je tam spousta věcí, které by chtěli rozdělat a ochutnat. Takže doma napěchujeme věci a cestou kolem osmé večer se zastavíme u mamky a naložíme jídlo až nakonec, kde se i rozloučíme.
Takový je plán?!!Uf!!!
Taky bych byla i docela ráda, aby si i náš řidič trochu orazil a před odjezdem se trochu prospal. Ale s tím spánkem to nebylo ideální. Ale i něho nervozita pracovala sice si šel lehnou, ale po půl hodině to vzdal. Namísto toho usnula kolem ptáte Ninka a to jsem moc nebyla ráda chtěla jsem aby byla na cestu hodně unavená.
Hodina Há je tu sedmá hodina a my vyjíždíme.
Před domem se s námi loučí naše paní sousedka, která nám bude dohlížet na našeho pejska a taky moje bývalá kolegyně z práce z naší vesničky.To už jsem byla totálně vyklepaná a dojatá. A radimek vzrušený a natěšený. Pro něho už samotná cesta přes noc v autě bude dobrodružstvím. Máváme a odjíždíme směr Kunratice k mamce, kde budeme pěchovat kufr jídlem.
U mamky už nás čeká zbytek rodinky. Ještě víc jsem rozklepaná. Nosíme krabice s jídlem a zjišťujeme, že je toho trochu více přendáváme pár věcí abychom vše do kufru dostali i dvě auto chladničky. Vše narváno až sotva zavřeme kufr.
"Tady jsou ty řízky dám vám je dozadu na okno a ještě štrúdl a termoska kafe hlavně pro Pepu." Maka myslí na vše "A ať si dává pauzy a pije kafe."
Loučení
Ninka je čilá a nadšená sedí klidně, ještě netuší jak dlouho ještě sedět bude.Radimek vše prožívá naplno. Ještě pusu a obětí pár vzácných rad. Opět startujeme a popojíždíme o půl kilometru dál, kde u domku strejdy čeká Hanička s její mamkou.
Aaaa jedemééééé za vesnicí "Tak co ještě si to nerozmyslíte ještě pořád se můžeme vrátit…" je po osmé hodině večer a míříme plnou parou jak by řekl náš milovník mašinek.
Cesta
Ninka samozřejmě trošku stávkovala nechtěla usnout a nelíbilo se jí v sedačce, stále se dožadovala, aby mohla jít ke mně na klín snažili jsme se jí všelijak zabavit kolem 10hod usnul Radimek, vzala jsem si Ninku na klín aby mohl klidně spát beztak už stejně poplakávala napila se a hned usnula HURÁ velká úleva .
Jedna pauza kolem jedné hod ráno káva výborný štrúdl a WC .Poblíž rakouských hranic
27. srpna Rakouské hranice Dolní dvořiště
Zastávka kupujeme dálniční známku.
Přes Rakousko byla jízda opravdu nekonečná a vyčerpávající a také se nám povedlo si cestu o hodinu prodloužit když se nám na důležité odbočce za Lincem ztratili signál z navigace a my místo na Salzburg odbočili na Graz, ale hlavní bylo, že i tudy vedla cesta do našeho cíle.
Náš pan řidič se opravdu držel statečně a já se snažila neusnout a hlídat ho. Byl pohodě přece jen trénink z nočních směn byl znát.
Pro zvětšení klikni zde............................................................... Pro zvětšení klikni zde
A ty tunely hrůza pořád a pořád tunely ….
Kolem páté se rozednívalo a taky se nám probouzeli dětičky projížděli jsme Alpy a to zase bylo jiné pokoukáníčko pro naše unavené oči, nádhera hory a skály, Radimek nevěděl kam koukat dřív, kde je hezčí a vyšší hora či zajímavá skála, na kterou by nás upozornil a Ninka ta zase byla v plné energii a opět jí nevyhovovalo že sedí sedačce ve které doposud spala.
27.srpna 6:20 Zastávka před Italsko-Rakouskou hranicí Villach

Hodinu si pamatuji přesně jelikož jí mám uloženou v mobilu a dodnes jsem tuto uvítací SMS nevymazala ani ty ostatní. Tankujeme šťávičku do našeho autíčka, tady k tomuto místu s váže jedna vzpomínka, našeho tatínka při tankování štípla vosa. Au!!! Bolí, bolí, naštěstí netrpí žádnou alergickou reakcí. Opět káva občerstvení, protahujeme a natahujeme kosti hledáme své končetiny. Cesta přes italský úsek byla taky dlouhá a to hlavně pro mě která seděla vedle naší princezny, dala mi zabrat, ale naštěstí mi kolem půl osmé hodiny ranní usnula. Vzbudila se v pravý okamžik těsně před cílem naší cesty, navigace nás dovedla zdárně do cíle.
Bylo něco po deváté hodině a ženský hlas v GPS nám oznamoval…..
JSTE V CÍLOVÉ DESTINACI……..
Tak a teď, když jsme na místě tak mi běží hlavou jediná myšlenka aby se tu hlavě líbilo dětičkám a užili si to tu nic víc si nepřeji!!!!

Pokud se nenačetlo video cesta Itálie tak stačí znovu zaktualizovat nebo odkaz na video ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 11. února 2012 v 16:08 | Reagovat

Ivetko, super vyprávění, ale nervy to asi byly velký, co? 8-O Už se těším, jak to s vámi bylo dál! :-D ahojky

2 iveta iveta | 12. února 2012 v 11:36 | Reagovat

[1]:Lucko nervy to tedy byli je to vždy jiné než když jsem cestovala sama nebo jen s manželem ale pokud jsou děti tak jsou obavy velké. A ještě když týden před odjezdem nám oznámili že bratránkovi v Itálii vykradli auto O_O a také jsem si přála aby se tam líbilo dětičkám a nebyli zklamané.Hlavně tedy Radimek.

3 Romi Romi | Web | 16. února 2012 v 16:30 | Reagovat

Ivetko to je parádně sepsané a zdokumentované. Připadala jsem si, že jedu s vámi a vzpomněla si na naši cestu s holčičkami ..

4 otto otto | 3. dubna 2012 v 13:02 | Reagovat

....jooo...na cesty taky bereme řízky.... :-)

5 Robin Robin | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 15:43 | Reagovat

Pěkné video :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama