Únor 2012

Narozeniny

18. února 2012 v 8:08 | atevit |  Aktualně
Dneska slaví můj blog narozeniny, ale to už asi víte ze včerejšího článku, který vznikl neplánovaně při pohledu na počítadlo návštěvnosti tohoto blogu.
Tři roky už máme za sebou, moje blogová terapie je stále tu. A sluníčko stále svítí a mráčky plují po nebi a tento nebeský blog pokračuje.
Když jsem si ho zakládala původně tu měli být pouze mnou vytvořené koláže a obrázky. Ale s jídlem roste chuť a já zjistila kolik lidí si tu vypisuje ze svých starostí a nebo krásných prožitků, dělí se o své tvořivé dovednosti a nebo nechává nakouknout do své domácnosti a rodinného života.
Když jsem se zaregistrovala na blog zrovna jsem prožívala jedno velmi zmatené období a život mi uděloval po mém relativně spokojeným dětství a dospívání menší lekci života , zřejmě proto aby se prověřilo jestli ustojím zradu zklamání a taky aby se ukázalo kdo v mém životě má smysl aby do něho patřil a kdo tu s námi myslí upřímně jak se říká v nouzi poznáš přátelé Usmívající se Myslím, že jsem to ustála vcelku dobře a neutekla... a postavila se jim čelem.
Tak moje další myšlenka byla vypsat se ze svých pocitů zde na blogu.
Ale jelikož jsem v té době měla rozehrán boj o to abych měla druhé miminko a jezdila do Prahy a podstupovala léčbu tak jsem si všechny ty záporné myšlenky zakázala a rozhodla se že budu psát pohodově a i se snažit tu někoho pobavit a potěšit vysílat tak pozitivní energii ( tak trochu věřím že se vám pak vrátí).
A teď musím napsat jediné jsem moc ráda, že jsem se rozhodla pro pohodu.
Miminko je na světě a navzdory všem a dokonce holčičkaUsmívající se. Z Našeho kloučka bude školáček a trable se s odstupem času stávají nepodstatné.
Já díky té zapeklité událost dospěla a z naivní holky se stala trochu vyrovnanější a nad věcí, milující mamina, která nic víc nechce než aby její děti byli šťastné a zdravé .A tak jsem připravenější zase o něco lépe na další starosti, které mě v budoucnu čekají. Jako každého z nás.
A samo sebou že na tom má i podíl i tento blog, kde si můžu kliknout a podívat se na články které jsem napsala a zavzpomínat a říci si, vždyť vlastně mám veliké štěstí.
Víte já totiž stále věřím že když se vám stane něco špatného a vy to ustojíte tak za to zase přijde něco krásného. Ale nesmí se na to čekat, že to bude hned postupem času a pak si to uvědomíte že to tak je alespoň u mě to tak funguje.
Tak to sem se zase rozepsala. Výroční zpověďMrkající a dost! Stačí!

Také nesmím opomenou na událost která se váže k dnešnímu datu.
18. únor den výročí i začátku mého životního příběhu seznámení s manželem. Příběh pokračuje a je zajímavý, když si tak říkám máme toho už celkem po těch 18 letech hodně za sebou a hodně nás toho i čeká, alespoň doufámUsmívající se a věřím že, "RODINA" nám oběma drží palce???? Kdo jiný by nám měl fandit nejvíce a být šťastný že to pokračuje vždyť u toho 6. října 2000 byli a přáli nám hodně štěstí na společné cestě.
Ještě jedno vzpomínkové video pro ty co to s těmi palci vydrželi. Díky!!!

Našla jsem tu krásné blogy kde je spousta šikovných lidí a obdivuji ty co umí krásně psát.
Už jsem i přemýšlela o tom blog smazat a proto jsem si začala články a obrázky ukládat, pomalu si nich vytvořit knížku. Nechala bych si jí vytisknout jako foto knihu. Bylo by škoda po zrušení blogu přijít o všechny vzpomínky. Zatím pokračuji, ale nikdy člověk neví co se přihodí.
O pokračování blogu mě i přesvědčuje docela slušná návštěvnost denně kolem 20 návštěvníků, týdně něco přes 100.
Včera jsem oslavovala 10 000 návštěvníka. Během dne jsem se koukla na blog a vidím na počítadle 9 995, pět návštěv mi chybělo do 10 000 a napadlo mě hned napsat článeček a upozornit na stav. Pokus se zdařil a jako 10000cím návštěvníkem se stala blogerka Lucie, zrovínka jedna z těch co sem chodí pravidelně a píše komentáře o to víc jsem tomu ráda, protože jí můžu taky udělat radost a potěšit obrázkem, který jsem vytvořila. Do obrázku jsem chtěla vložit něco co jí udělá radost a nejvíc potěší a taky něco co má ráda. A z jejího blogu jsem mezi řádky vyčetla že nejvíce samozřejmě miluje svoje dětičky a taky má ráda zvířátka a cestování a podle mého názoru jestli se domnívám správně tak jeto moře.
Vkradla jsem se na její blog a drze si vypůjčila nějaké její fotografie, snad se na mě nebude zlobit.
Lucie mi poslala emailem i screen kde byl zaznamenaná její 10000cí návštěva.
Luciimám i v přátelích na Facebooku. A hlavně její blog najdete zde http://lucinalen.blog.cz/
Její blog je plno zajímavých fotek a obrázků s různými kuriozitami na které kolikrát zírám s pusou dokořán a nebo u vtipů se zasměji, nechybí tu ani fotečky rodinné a i z přírody a z procházek. A má i vlastnoručně vytvořená videa což mi je obzvláště sympatické máme toho hodně společného Usmívající se .
Obrázek který jsem pro ní vytvořila. Luci snad se ti bude líbit ????Posílám ti ho i emailem.

Jinak co bych popřála svému blogu více komentářů a to i od lidí co blog nemají zajímá mě jejich názor co se jim líbí a co vůbec ne.Klidně mohou psát anonimně.


Pěkné sněhové dny, bez kalamit a zase brzy pa Iveta


10 000

17. února 2012 v 10:14 | atevit |  Aktualně

Pozor pozor dnes čekám že na počítadle naskočí 10 000 návštěvník.

Tak schválně který zvás to bude kdo bude můj 10 000 návštěvník.

Zítra slaví můj blog narozeniny 3 rok.

kdo bude 10 000 může se ozvat v komentáři pod tímto člankem .
Přeji hezký den Iveta. nebo může poslat screen na email.

Výchova dívek v čechách ...

13. února 2012 v 16:26 Zážitky
Ne nelekejte se žádná těžká literatura zde nebude, já nejsem žádný Michal Viewegh , ale jen bych se s vámi chtěla podělit o jeden můj zážitek s naší malou princeznou. Protože mi to nedá se o tuto mojí příhodu nepodělit a pobavit vás, ale i s trochou se zamyslet nad dnešní světem a jak opravdu pokrok jde stále a stále dopředu a generaci co generaci jsou děti chytřejší a rozumnější a jak se umí rychle jednat v určité situaci. A to i když jim je byť jen pouhé dva roky.
Takže malý úvod máme za sebou a teď už k oné příhodě .

Jsou chladné dny a doma se snažím hlídat děti aby měli stále bačkory protože podlahy jsou studenější a tak jako každá mamina dbám o jejich zdraví. Neustále je napomínám, aby si brali bačkory a nelítali naboso. Stejně tak to bylo i včera, Ninka zamnou přiběhla do kuchyně a samozřejmě bez bačkůrek . A já hned spustila rázným a přísným maminkovským hlasem
"Kde máš bačkůrky jak to, že jsi si je sundala a honem koukej si je donést ať ti je nazuji." Ze své přísné pózy jsem měla radost a i zafungovala, protože malá se hned rozeběhla směrem k obývacímu pokoji, já ještě hrdě a pyšně na taťku, který byl ve vedlejší místnosti zamachrovala "No vidíš takhle se to musí, rázně a nepovolit" a to už jsem slyšela jak Ninka běží zpátky a těšila se jak jí budu chválit že mě poslechla a nese si bačkůrky …..
Ale ouha marná touha!!!! Rychle moje sebevědomí kleslo Ninka v rukách držela malý dětský kolt který patřil Radimkovi, často sním Ninu honil a hrál si na kovboje. Svírala ho pevně ve svých ručičkách a s opravdu hrozným a nenávistným pohledem a ještě hroznějším mumláním mířila mě přímo na hlavu( no ještě že jí zatím moc nerozumím té její hatmatilce).
Držela jsem se, abych nevyprskla smíchy a hned přistoupila na její hru
"Tak ty mě chceš zastřelit zato že to s tebou myslím dobře" a dusila jsem v sobě smích. Ale to už jsem mezitím chytla jednu pomyslnou kulku do hlavy protože Ninka zmáčkla kohoutek.
Tatínek vše ve vedlejším pokoji sledoval a kroutil hlavou "Aha tak takhle se to má dělat" a také se držel aby se nerozesmál.
Ale nedalo mu to přidal se "Ty mi střílíš do maminky" jenže, to neměl dělat Ninka si to namířila k němu a zamířila a samozřejmě zasáhla svůj cíl.
"Tak taťko a jsou z nich sirotci."
"Jo jo mamko musíme přitvrdit asi jsme moc hodní."
"No nevím já bych si to s nimi raději moc nerozházela vidíš jak jsou dneska děti pokrokovější dostaneš rovnou kulku a je to a kdo ví až jednou budou plnoletí a budou si moc nějaký ten kolt koupit, zbrojní pas dneska dostane každý"

Tak mám obavy co se z naší holčičky vyklube, ale možná že by její ráznost dala zúročit a třeba by z ní byla dobrá policistka. Myslím, že by si to sní žádný lup raději nerozházel už ten její kukuč při střelbě a výhrůžky.

Ale taky mě napadlo co kdyby to byla skutečná pistole i to stálo za úvahu, vždyť na světě už se takové případy staly, že se zbraně do rukou dětí dostaly.
Já osobně zbraně nemusím, když si to člověk přebere tak proč vlastně vyrábíme zbraně možná pro lov možná pro obranu, ale vždy ta zbraň, když se vyrábí tak je jasné, že je pro účel zabití či zranění ať už je to člověk či zvíře. Škoda, že vůbec někdo na něco takového přišel možná, že bez zbraní by byl svět o něco lepší.Ale zase na druhou stranu nějaká obrana proti zlu tu zas asi musela a musí být.
No ale dost těžkých úvah dále vám přeji krásné dny beze zbraní a hodné za mír bojující děti.


Zdraví vás jedna střelená mamina.


Báječný srpen pátý díl...cesta.

10. února 2012 v 13:14 | atevit |  Dovolená Itálie
Pokračování dovolenkového deníku bude trochu obtížnější přeci odté doby uběhl nějakýten pátek takže mé vzpomínky budou dosti děravé ,ale budu se snažit si vybavit co nejvíce půjde.
26.srpna Den odjezdu a bez řízku na dovolenou žádný Čech nevyjíždí.
Vstávám a vůbec nejsem samozřejmě vyspalá , jdu do kuchyně a směr k našim zavazadlům zkontrolovat jestli tam stále čekají na svoje nalodění, při pohledu na tu hromádku si říkám snad se to do našeho autí vejde, musíme ještě počítat se zavazadlem naší průvodkyně Hanči, která už má připravenou tašku a čeká že pro ní dnes ráno přijedeme a naložíme, abychom měli přehled kolik bude místa na naše věci a ještě potraviny a dvě chladničky. Naše zavazadla se vešla do střešního boxu.
Taťka vyjíždí hned ráno pro Hanči tašku. Já kuchtím k obědu jen nějakou zahuštěnou polévku, rozhodla jsem se pro bramboračku ???....... malá nehoda nechtělo se mi dělat jíšku tak jsem si vytáhla pytlík v domnění, že je tam krupice a sypu a polévka hnědne přímo tmavne!!!
Sakra vždyť je to kakao!!!!Do kýble No spíše do WC putovala. No nic bude něco jiného.
Jsem tak nervózní nemohu se pořádně nanic soustředit. Oloupu brambory a k tomu něco opeču. Lednice s mrazákem je už prázdná a vypnuta.
Moje zlatá mamina nám dělá řízky jsme domluvené, že kolem třetí tam máme dorazit abych jí pomohla.
A zkontrolovat ještě jednou podle seznamu jestli máme vše. Potraviny máme stále tam kvůli dětem je tam spousta věcí, které by chtěli rozdělat a ochutnat. Takže doma napěchujeme věci a cestou kolem osmé večer se zastavíme u mamky a naložíme jídlo až nakonec, kde se i rozloučíme.
Takový je plán?!!Uf!!!
Taky bych byla i docela ráda, aby si i náš řidič trochu orazil a před odjezdem se trochu prospal. Ale s tím spánkem to nebylo ideální. Ale i něho nervozita pracovala sice si šel lehnou, ale po půl hodině to vzdal. Namísto toho usnula kolem ptáte Ninka a to jsem moc nebyla ráda chtěla jsem aby byla na cestu hodně unavená.
Hodina Há je tu sedmá hodina a my vyjíždíme.
Před domem se s námi loučí naše paní sousedka, která nám bude dohlížet na našeho pejska a taky moje bývalá kolegyně z práce z naší vesničky.To už jsem byla totálně vyklepaná a dojatá. A radimek vzrušený a natěšený. Pro něho už samotná cesta přes noc v autě bude dobrodružstvím. Máváme a odjíždíme směr Kunratice k mamce, kde budeme pěchovat kufr jídlem.
U mamky už nás čeká zbytek rodinky. Ještě víc jsem rozklepaná. Nosíme krabice s jídlem a zjišťujeme, že je toho trochu více přendáváme pár věcí abychom vše do kufru dostali i dvě auto chladničky. Vše narváno až sotva zavřeme kufr.
"Tady jsou ty řízky dám vám je dozadu na okno a ještě štrúdl a termoska kafe hlavně pro Pepu." Maka myslí na vše "A ať si dává pauzy a pije kafe."
Loučení
Ninka je čilá a nadšená sedí klidně, ještě netuší jak dlouho ještě sedět bude.Radimek vše prožívá naplno. Ještě pusu a obětí pár vzácných rad. Opět startujeme a popojíždíme o půl kilometru dál, kde u domku strejdy čeká Hanička s její mamkou.
Aaaa jedemééééé za vesnicí "Tak co ještě si to nerozmyslíte ještě pořád se můžeme vrátit…" je po osmé hodině večer a míříme plnou parou jak by řekl náš milovník mašinek.
Cesta
Ninka samozřejmě trošku stávkovala nechtěla usnout a nelíbilo se jí v sedačce, stále se dožadovala, aby mohla jít ke mně na klín snažili jsme se jí všelijak zabavit kolem 10hod usnul Radimek, vzala jsem si Ninku na klín aby mohl klidně spát beztak už stejně poplakávala napila se a hned usnula HURÁ velká úleva .
Jedna pauza kolem jedné hod ráno káva výborný štrúdl a WC .Poblíž rakouských hranic
27. srpna Rakouské hranice Dolní dvořiště
Zastávka kupujeme dálniční známku.
Přes Rakousko byla jízda opravdu nekonečná a vyčerpávající a také se nám povedlo si cestu o hodinu prodloužit když se nám na důležité odbočce za Lincem ztratili signál z navigace a my místo na Salzburg odbočili na Graz, ale hlavní bylo, že i tudy vedla cesta do našeho cíle.
Náš pan řidič se opravdu držel statečně a já se snažila neusnout a hlídat ho. Byl pohodě přece jen trénink z nočních směn byl znát.
Pro zvětšení klikni zde............................................................... Pro zvětšení klikni zde
A ty tunely hrůza pořád a pořád tunely ….
Kolem páté se rozednívalo a taky se nám probouzeli dětičky projížděli jsme Alpy a to zase bylo jiné pokoukáníčko pro naše unavené oči, nádhera hory a skály, Radimek nevěděl kam koukat dřív, kde je hezčí a vyšší hora či zajímavá skála, na kterou by nás upozornil a Ninka ta zase byla v plné energii a opět jí nevyhovovalo že sedí sedačce ve které doposud spala.
27.srpna 6:20 Zastávka před Italsko-Rakouskou hranicí Villach

Hodinu si pamatuji přesně jelikož jí mám uloženou v mobilu a dodnes jsem tuto uvítací SMS nevymazala ani ty ostatní. Tankujeme šťávičku do našeho autíčka, tady k tomuto místu s váže jedna vzpomínka, našeho tatínka při tankování štípla vosa. Au!!! Bolí, bolí, naštěstí netrpí žádnou alergickou reakcí. Opět káva občerstvení, protahujeme a natahujeme kosti hledáme své končetiny. Cesta přes italský úsek byla taky dlouhá a to hlavně pro mě která seděla vedle naší princezny, dala mi zabrat, ale naštěstí mi kolem půl osmé hodiny ranní usnula. Vzbudila se v pravý okamžik těsně před cílem naší cesty, navigace nás dovedla zdárně do cíle.
Bylo něco po deváté hodině a ženský hlas v GPS nám oznamoval…..
JSTE V CÍLOVÉ DESTINACI……..
Tak a teď, když jsme na místě tak mi běží hlavou jediná myšlenka aby se tu hlavě líbilo dětičkám a užili si to tu nic víc si nepřeji!!!!

Pokud se nenačetlo video cesta Itálie tak stačí znovu zaktualizovat nebo odkaz na video ZDE