Červenec 2010

Divoká jízda.

16. července 2010 v 13:26 | atevit |  Videa
Toto video by neměli sledovat ti co mají strach z rychlé jízdy...

Jak jsem se stala pod-vodnicí....

11. července 2010 v 0:19 | atevit |  Vzpomínky
Tak si tu zase tak trochu letně zavzpomínám.

Moje první vzpomínání na léto je asi tak z doby kdy jsem ještě neuměla plavat mohlo mi být tak kolem šesti let, V mé rodné vesničce bylo a stále ještě je koupaliště vlastně oficiálně víceúčelová nádrž, to se pojí s mými největšími letními vzpomínkami na dětství.
Koupaliště se dělilo na dvě části pro malé se skluzavkou,která už tam dnes není, a velká nádrž pro plavce kde největší hloubka dosahovala ke dvou metrům, alespoň co si pamatuji dřív to bylo napsané na tabulích, které už tam také nejsou.Dnes je koupaliště po nějaké té rekonstrukci a v současné době vypadá takto.

Velká nádrž, vzadu jsou žlutě natřené schůdky v tomto místě je 2m hloubka...
ko1
Malá nádrž vzadu kabinky vedle nich kdysi stála klubovna která složila místní mládeži, tenkrát se jim říkalo svazáci..
ko2
Malá nádrž, dřív tu bývala i klouzačka...
ko3

Já tenkrát ještě neuměla plavat byla jsem takový malí capart co se řáchal v malém koupališti pro dětičky a klouzal se na skluzavce za dozoru mojí maminy a nebo mého staršího bratra. Dno se mírně svahovalo, takže čím se šlo blíž ke zdi, která dělila malou nádrž od té větší tak bylo hlubší. Já tenkrát měla tu vodu po krk na konci malé nádrže. Takže jsem tam stačila.
Taky si pamatuji že moji vrstevníci, alespoň velká většina už plavat uměli. Já jsem byla dost nesmělá a opatrná. Sem tam se mi povedlo nějaké to tempo pod vodou ale jakmile jsem to zkoušela nad tak mě to táhlo dolů.
Seděla jsem s mamkou na obrubníku u malé nádrže. Pamatuji si jak mamka říká, abych tam počkala že si půjde zaplavat do velkého.
Tenkrát jsem neposlechla a chtěla jsem se jít na ní koukat tak jsem skočila do malé nádrže abych si zkrátila cestu ke zdi která dělila tu velkou, ale dno bylo kluzké a podjeli mi nohy a já se dostala pod vodu nečekaně, i když to bylo v místě kde jsem stačila a vodu jsem měla po ramena nějak jsem se tím leknutím zpanikařila a začala plácat rukama ale ne a ne se dostat nahoru nad vodu. Ještě dodnes když zavřu oči vidím modře natřenou zeď pod hladinou vody a ten zvuk jako by v dálce křik a hluk všeho co se odehrávalo nad hladinou a ten pro mě nehorší zvuk hučící vody v uších a pak????TICHO TMA !!!!Dál si nepamatuji....
A najednou ležím na dece a klepu se zimou a vy krkávám ze sebe obsah malé nádrže...
Mamka mě už neviděla jak se za jejími zády plácám ve vodě, prý mě z vody vytáhla jedna starší holka z naší vesnice.
Tak to dopadá když se neposlouchají rodiče...
Od té doby je pro mě problém potopit si hlavu pod vodu, nesnáším ten tlumený zvuk s hučící vodou v uších. Bojím se hloubky.
Plavu tam kde stačím do hloubky se odvážím pouze je-li někdo nablízku.

Malá a velká nádrž je rozdělená plotem, červená šipka označuje místo kde jsem se topila...
ko4
v dnešní době jsem ráda že se nemusíme nikam plahočit na koupaliště, nebo vyhledávat nejbližší vodní tok, pořídili jsme si takový ten klasický gumový bazén s filtrem, je to opravdu nenáročné a pohodlné. A naši prckové si ho užívají, nejvíc zatím ten starší. Bazén máme už třetím rokem a jsme spokojený. A hlavně není hluboký...

baz1


Taky jsem vyhrabala jednu starou fotku kde je vidět jak se to řešilo dříve.....

van
Ta bez pokrývky hlavy to je moje maličkost....

Jako děti jsme se chodili i koupat na řeku, bylo málo vody tak jsme z kamenů stavěli hráze. Řeka u které jsme zažívali dobrodružství se jmenuje Smědá a oklí řeky se říkalo Harta.


Světluškovití -Svatojánkové...

2. července 2010 v 1:04 | atevit |  Aktualně
svě

Na mém oblíbeném blogu jsem si přečetla článek o světluškách.
Tyto svítící broučci ve mě vždy vyvolají vzpomínky na dětství a prázdninové večery.
A já mám právě čerstvý zážitek s tímto broučkem.
Asi tak kolem 21 hod jsem si vzpomněla že mám na šňůře ještě nějaká prádlo, nerada nechávám prádlo přes noc venku, ikdyž se mi moc nechtělo šla jsem ho sebrat.
Najednou mi něco probliklo před očima podívám se pořádně znova a nic, jdu dál a pak zase to světýlko a namířilo si to rovnou ke schodům, kde máme vchod do domu.
Dveře byli otevřené a světlo které dopadalo z chodby zaclonilo světýlko malého broučka. Hned jsem si pomyslela že až dám prádlo domů vezmu si jednu z prázdnych slklenic a pokusím se chytnout svatojánka, abych ho ukázala Radimkovi.
Stejně jsem to udělala i vloni, pak jsme ho zase spolu večer vypustili na svobodu. Radimek si chtěl broučka nechat, tak jsme museli vysvětlovat že by brouček umřel a světýlko by mu nesvítilo.
Vzala jsem tedy sklenici a šla broučka hledat, ale světélko nikde. No nic zkusím to zítra, okolo mě spíš začali hladově bzučet komáři tak jsem raději šla domů.
Zamkla jsem a zhasla ve verandě světlo, když najednou slyším zvuk hmyzu který naráží do polystyrenových stropnic na chodbě. A jeje zase my sem vlítla nějaká otravná moucha.
Blik, svatojánek svítil ve tmě a přitom narážel zmateně do stropu.Tak on si našel mě, jakmile sletl níž opatrně jsem přisunula sklenici a zavřela víčkem do víčka jsem udělala nožem dírku.
Sklenice je teď v ložnici a až se Radimek vzbudí na záchod tak mu svatojánka ukážu snad bude svítit.
A zítra ho pustíme na svobodu aby si mohl zase blikat na samičky.
svěsa