Červen 2010

Né, nekašlu tady na to...

22. června 2010 v 20:22 | atevit
Ale nějak není čas a když je tak se bojím si sem sednout a něco rozepisovat.
A abych mohla si v klidu psát nový článek, tak to musí být naše srdíčko hodně unavené a tvrdě spinkat. Kolikrát už jsem rozhodnutá jít psát tak se malá začne budit, a nebo mám furt pocit že se každým okamžikem probudí a já svůj článek nedopíšu.
No a večer pokud je možnost být na počítači, tak jen nakukuji a brouzdám po netu což nezatěžuje mou mysl, která je celý den ve střehu s dvěma zlatíčkama a potřebuje pauzu.
Je toho dost co bych psala hlavně o dětičkách ty jsou zlatý a dělají mi, vlastně nám radost.
A jak napsala jedna moc hodná kamarádka a maminka z porodnice pod fotku své dcerky, že při pohledu na ní zapomene na všechny starosti a malichernosti kolem sebe, tak takhle to je i u mě vždy když mě něco naštve, podívám se na ty naše poklady a říkám si co na tom hlavně že je mám a že jsou zdravé a šťastné.
S dětmi si uvědomíte co má v životě hodnotu smysl. Věci které pro vás byli dřív důležité jsou najednou bezvýznamné a pokud někdo má potřebu do vás kopat hodíte to za hlavu, protože útěcha pro vaše srdíčko třeba sedí vedle vás a kouká na pohádku a ta druhá zase leží v náručí a pije si spokojeně mlíčko a pokukuje po vás těma nejkrásnějšíma šibalskýma kukadlama.
Tak jsem se zase pěkně rozepsala, až se tomu dívím původně to měla být jen omluva těm co si sem chodili počíst, že nic nepíšu. A ejhle.
Tak co ještě napsat dokud se malá nevzbudí aby se napila....
Tak třeba takový malý příklad toho že to stím co jsem tu psala platí pro našeho tatínka..
Nedávno byl na STK s naším autíčkem a bohužel mi volal že neprošel(emise). Já si říkala doma smůla to je zas pech a hned jsem si pomyslela to zas bude tatka naštvaný, no a když přijel, byl v pohodě a ještě se tomu smál " No co dáme to do kupy, hlavně že děti jsou zdravé, na auto kašlu vždyť je to jen kus plechu: No já koukala a nestačila se divit....
ni