Květen 2010

Všichni jsou v Mexiku????

28. května 2010 v 22:39 | atevit |  Aktualně
Ano ano já vím, kde nic tu nic už dlouho jsem nepřispěla na blog.
Bylo pár důvodů málo inspirace, počasí na nic to se odráží i v náladě a náš klučina marodil, takže by i zřejmě články nestáli za nic a nebyli by o pohodě a tento blog má být pohodový....!
A nechtělo se mi zase narychlo jen tak sem něco napsat.
Taky musím oběhnout ostatní mé oblíbené blogy a mrknout se co je nového.
Ještě tu je jeden důvod kvůli kterému jsem můj nebeský blog zanedbávala...
Jojo tak už jsem tam.
Kde?
No skoro všichni tam jsou...
Dlouho jsem se tomu bránila a říkala já nikdy....no a jsem tam taky...

Jak se to zpívá v té písničce



No tak můj text by byl: "Všichni jsou na facebooku.....

Takže tam teď trávím čas který jsem si vždy po šetřila na blog.
Kdo není facu jako by neexistoval... je to jakoby vám nedali občanku. Opravdu jsem tam našla lidičky které jsem už léta neviděla a nebo ti co žijí v mém okolí a potkávám je denně.
A co je ještě lepší teď dokonce mám v přátelích dvě moje blogové přítelkyně.

Já doufám že tento můj internetový pokrok, stát se součástí této velké komunikační sítě, neobrátí proti mne jak vždy s obavami a výstražným obličejem mě varuje moje mamina, která má k těmto pokrokovým věcem vždy výhrady.


Tak schválně kdo ještě z vás je v Mexiku.........FB


Den maminek

7. května 2010 v 22:41 | atevit |  Zážitky
Zase jeden krásný zážitek.
obdržela jsem pozvánku od svého synka, který jí donesl ze školky.
Pozvánka byla na besídku ke dni matek, taky jsme na lístečku dostal od paní učitelky básničku aby si jí mohl doma procvičovat. To jsme také splnili. Radimek se jí hezky naučil měl jí říkat společně s chlapci.
Byla jsem ráda, protože máme problém s řečí a tak se náš klučina nestresoval že bude mluvit sám před lidmi.
Jinak besídka se moc povedla není nad to sledovat ty malé caparty jak se snaží.
Paní učitelky jim připravili celkem tři pásma nejdřív ukázali co se učí při hodině angličtiny, musím podotknout, že jsem byla dost v šoku a nestačila se divit. Já jsem doma poslouchala jak si náš brouček prozpěvuje něco jako "Hello superstár", ale jakmile jsem se ho zeptala co to zpívá hned mi říkal, že to je překvapení a nechtěl mi to říct.
A až na besídce jsem to slyšela celé děti se formou této písničky učili představovat anglicky. Nejvíc mě dojalo, když paní učitelka ukázala obrázky zvířátek a náš Radimek řekl anglicky crocodile .
taky jsme hned večer místo cvičení z logopedie probírali anglická slovíčka a Radinmek se mě stále ptal jak se co řekne.

Zpátky k besídce po angličtině následovalo pásmo těch mladších špuntíků. Básničky a písničky pro maminky, paní učitelka jim sem tam pomáhala, ale jinak byli šikovný. Samozřejmě že nechyběli takové ty roztomilé situace při kterých jsou děti roztomilé a bezprostřední.
Pak přišli na řadu starší děti.
Moc semi libylo jak děti poslouchali paní učitelky.
Při jedné básničce co přednášl chlapeček se děti bavili nahlas, že nebylo rozumět a mě se líbilo jak paní učitelka je nato upozornila a poprosila je, aby už byli potichu a aby chlapeček mohl svojí básničku zopakoval znova, vždyť jeho maminka na to celou dobu čekala, určitě si jí spolu doma nacvičovali.
Vloni se besídka konala ve školce, ale letos se konala v nově rekonstruované besedě, prostředí bylo ideální hřálo nás teplo z krbu ale i čaj a káva které nám paní majitelka připravovala za barovým pultem, na stole byli zákusky, které jak nás upozornila paní učitelka, pomáhali zdobit děti.
Já měla za úkol vše natočit pro našeho tatínka který musel do práce.
Měla jsem obavy jak to zvládnu s Ninuškou, ale protože tam byl i děda s babičkou tak to bylo v pohodě. Malá spinkala u barového pultu na stole za asistence dědy. Spala tvrdě, že jí ani nevadilo tleskání.
Besídka se moc povedla a máme zase o vzpomínku víc.

Pár foteček pro představu


1

2

3

4

5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19

A ještě každá maminka dostala od svého zlatíčka dáreček perníčky a srdíčka.

Pátek!...Velké prádlo

3. května 2010 v 20:13 | atevit |  Vzpomínky
pr

Kdysi dávno když jsem ještě byla školačka byl Pátek dnem, kdy končila škola a začínal víkend, volno.

Ale pátek byl také dnem praní velkého prádla.
Tak schválně kolik z vás si vzpomene na velké prádlo, dnes když házíte špinavé prádlo do své automatické pračky
a přitom nastavujete program praní, teplotu a rychlost otáček ždímání, na displeji se vám ukáže doba praní.
Jestlipak si ještě vzpomenete na roky kdy ve vaší koupelně hučel motor pračky vířivky a hvízdaví zvuk roztočené ždímačky odstředivky.
Možná že ti mladší nebudou vědět o čem tady píši.
Teď si hodíte do své automatky prádlo a je jedno jestli je pátek či středa.

U nás doma každý pátek mamka napustila vanu studené vody do vířivky nalila horkou vodu a postupně se vhazovalo prádlo od bílého po tmavé a nakonec to nejšpinavější. Pomocí velké dřevěné vařečky se prádlo z vířivky nabralo a přehodilo do ždímačky u které už byl u výtoku připravený kýbl na vyždímanou vodu.
Při tomto manévru se vždy pořádně nacákalo na podlahu a všude okolo bylo mokro. Voda otékala i odpadem v podlaze a pokud se dobře nerozložilo prádlo do ždímačky tak vám pak pěkně skákala a musela se pořádně držet aby z ní netekla voda místo do kýble na podlahu.
Vyždímané prádlo se pak házelo do vany kde se máchalo ve studené vodě (ještě dnes si vzpomínám jak byla ledová a jak prádlo bylo těžké).Vymáchané prádlo se pak zase naházelo do ždímačky a pak putovalo na šňůry ven a nebo v zimě na půdu.
Vysvobozením pak bylo když se domů koupila nová automatická pračka tzv. Tatramatka.
Ta sice taky dělala rámus a občas poskakovala po koupelně ale zase bylo všude sucho a ušetřila se voda a nezábli ruce.
Já si pak ještě zopakovala praní ve vířivce se ždímačkou znova když jsme se s mým ještě tehdy přítelem(nyní manželem) přestěhovali do jeho rodného domu, kde jsme si rekonstruovali koupelnu.
Do našeho startu v novém bydlení nám pomáhaly ty to dvě elektrické pomocnice.
A v pátek když se přišlo z práce domů tak se pralo. Prali jsme spolu, práci jsme si hezky rozdělili jako když jsme prali s mamkou.
A konec máchání nastal když, jsem dostala od mamky penízky z mé vkladní knížky, jeli jsme si koupit novou automatickou pračku, která měla nastavení programů a nastavení ohřevu vody a otáčky při ždímání
a co bylo hlavní neskákala.
Teď už si spousta z nás neumí představit domácnost bez téhle skvělé auto pomocnice…..
A v pátek… už nemáme v koupelně plno vody.
pr2
Vyhrabala jsem pár fotek jako důkaz... vařečka,pračka a ždímačka.
Je to focené ještě v minulém tisíciletí a na hlavě mám svojí poslední trvalou....

A přidám ještě jednu vzpomínku a to když mamka byla v nemocnici a my s mojí babičkou jsme se rozhodli že vypereme.
Babička dala prádlo do ždímačky a já byla zrovna venku věšela prádlo, ještě dnes si vzpomínám na to jak jsem v chodbě slyšela rámus a babčino volání a pak jsem jí viděla jak se marně snažila honit ždímačku po koupelně. Nakonec se nám jí podařilo zkrotit, vypnout a vrátit na své místo. Akorát, že všechna vyždímaná voda byla na podlaze....
s1