Březen 2010

Nafoukaný ....Ale kdo?

28. března 2010 v 22:45 | atevit |  Zážitky

Co, nebo kdo může být nafoukaný...to je různé.

Nafoukaný balon, nafoukaný kluk.....?

To druhé by mohlo být ono, nafoukaný kluk, ale ne tak jak by se zdálo v tomto případě jde spíš o nafoukaný zub nebo-li zoubek našeho klučíka.

Našemu prckovi nafoukalo do pusinky a otekla mu tvářička.

Tak v pátek ráno s ním hned tatínek zajel k paní zubařce. Zoubek mu propláchla a vyčistila. Zoubek je děravý, máme s jeho zoubky starosti už dlouhodobě, ubívala mu sklovina tak se mu dosti rychle kazí. I přes veškeré čištění, druhé zoubky už by snad měli být v pořádku.

Raďa měl strach že, mu budou zoubek trhat, ale paní zubařka mu vysvětlila, že první zoubky se netrhají pokud to není nutné. Také mu nakázala aby si tvářičku chladil.

Její slova vzal vážně a domů přijel s nanukem.

Já mu do mrazáku dala mokrý hadřík, když byl zmrzlý zabalila jsem ho ještě do suchého flanelu a ovázali jsme mu hlavu šátkem a chladili a chladili.

zu3
zu2


zu1

Velikonoce,aneb....Pánové jen symbolicky.

27. března 2010 v 15:22 | atevit |  Vzpomínky
kraslic
Ano ano čas letí a brzy tu budou velikonoce.
Velikonoce nejsou zrovna můj oblíbený svátek vzhledem k tomu že bydlím na vesnici. Už když jsem byla mladší a svobodná holka, tak to znamenalo jediné schovávat se a nevystrčit ani nos.
Vadilo mi že někteří kluci to brali dost vážně a vůbec ne symbolicky a po pomlázce někdy byli modřiny.
Pokaždé jsme se se sestřenicí domluvili a brzo ráno vyrazili někam se ukrýt, do stodoly nebo do blízkého lesíku. Nebavilo nás, čekat doma s ošatkou vajec a čekat za dveřmi na výprask a ještě je za to odměnit vajíčkem nebo lihovinou.


Takže my za každého počasí brzy ráno nafasovali batohy s dobrotami(malovanými vajíčky) a den před tím si naplánovali kde najdeme nový azyl a užijeme si den po svém a nebudeme muset dobrovolně a s úsměvem na tváři děkovat za výprask.

Ale jak už se stává několikrát se nám naše plány zhatili, a mi stejně ten výprask obdrželi.
Ale jen tak lehce jsme se nedali hájili jsme svojí čest a hrdost jak to šlo.

Jedny velikonoce si pamatuji, že jsme strávili tím že jsme se schovali u babičky nad prasečím chlívkem, nic nás tam nerušilo, protože pašík už byl ve sklenících se sádlem. Tak jsme tam trávili celé dopoledne, vysmáté tím jak jsme naše hochy doběhli. Poslouchali jsme jak koledují u babičky na dveře a jak nás v domku hledají jestli tam nejsme náhodu schované. Jenže babička o nás nevěděla tak jsme nemohli být vyzrazeny. Pokaždé když se ozvalo koledování tak jsme byli potichu. Když odešli tak jsme si tam povídali a loupali vajíčka k svačince.
A jak tak baštíme slyšíme hluk a bouchání na dveře a známe "Hody hody doprovody.....!"A pak následovalo otevření dveří a rozdávání odměny, naší babičkou. Podle hlasů jsme poznali a identifikovali naše bratrance a spol a zrovna těch jsme se nejvíc obávali. Neznali slitování a slova "jen symbolicky".
Byli jsme ticho a ani nedutali a čekali až odkráčí o dům dál. Dočkali jsme se,... pánové odešli a nám spadl kámen ze srdce a zase jsme se začali bavit.
"Aáááá tady jsou...." ve mě hrklo a vajíčko na kterém jsem si zrovna pochutnávala jsem vyprskla.
"Tak jdeme dolů dobrovolně nebo si pro vás máme nahoru dojít."
Ani nevíme jak byli jsme dole, věděli jsme že když nepůjdeme dobrovolně bude hůř. Ale to bylo i tak zbytečné, pánové se vyřádili a prý za to že nás museli tak dlouho hledat.
No ale stejně měli smůlu oni, my u sebe neměli žádnou lihovinu a vajíčka byla snědená, až tedy na to co jsem vyprskla. No a pro příští rok jsme neuschli.

velikonoce

Všem přeji Krásné Velikonoce a pouze Symbolickou pomlázku.


Ošklivý den.

17. března 2010 v 21:25 | atevit |  Zážitky
n2
Pondělí 15.3.
Večer jdu uložit dětičky, malou Šípkovou Růženku dám do košíku. Radimek se těší že mu budu zase před spaním masírovat a škrábat zádíčka, protože Ninuška usnula hned po vykoupání.

"Mami dneska byl, ale ošklivý den."
"Proč byl dneska ošklivý den"
"Protože Ninunce píchali náušničky"
"Aha tak to máš pravdu,dneska nebyl moc hezký den."



Máme už doma princezničku s náušničkami. Moc jí sluší.
Paní doktorka se mě ještě ptala jestli jsem si to nerozmyslela,že ucho je orgán kde se nachází dost důležité akupunkturní body.
Bylo na ní vidět že že píchání náušniček není i pro ní zrovna příjemná věc.

Ale náušničky už byli koupené a třeba pak ve školce by to bylo Ninušce líto, že nemá náušničky jako jiné holčičky. Já když byla malá tak jsem vypadala jako kluk, měla jsem krátké vlasy a díky náušnicím si mě nepletli s klukem.

Já vím že pro paní doktorku není lehké způsobovat dětem bolest, jen pro to že si to maminky přejí. Jako by nestačilo to očkování, kterého si s dětmi užije až až. Musí jí to být pak líto, být pro děti osobou, která je musí i když nechtíc trápit injekcemi. Dětem které má tak ráda a pro které tu je, aby jim ulevila od bolesti a trápení, když marodí. A co teprve mimino které ještě netuší co se děje a proč.

Když šli napichovat Ninunce náušničky sestřička mi řekla ať jdu do čekárny a zavřu za sebou
dveře a ať raději moc neposlouchám. Byla jsem tomu i docela ráda, kamarádka z porodnice mi vyprávěla, že to zrovna nebyl moc hezký pohled, když dávali náušničky její malý. Byl tam s námi i tatínek. Ten byl ještě nervóznější.

Ninuška plakala byl to slyšet až do čekárny. Pak pro mě sestřička přišla abych si jí vzala k sobě a pomalu jí utěšila. Byla celá uslzená, nudlíky jí tekli z nosánku, celá rudá, mě proběhlo hlavou "ještě že jsem to neviděla". Na hlavě měla čepičku, kterou jsem tam paní doktorce nechala aby jí mohli zafixovat ouška a nespadli jí tampony.

"Tak maminko přitiskněte si jí pěkně ouškem k rameni a druhou ruku jí držte druhé ouško."
Ruce se mi klepali a já se bála jí tisknout to ouško k rameni aby jí to nebolelo. Paní doktorka mi pomáhala jí dostat do správné polohy aby to bylo pohodlné pro nás obě.
"Nebojte se musíte jí to přitlačit tím tlakem sejí ta bolest umírní a já vám zatím řeknu něco k tomu jak jí to budete ošetřovat."
Máme moc hodnou paní doktorku, je to člověk na svém místě.Vždy jsem dbala jejich rad a vždy se to vyplatilo.
Držela jsem Srdíčko a tiskla jí k sobě a přitom poslouchala paní doktorku, mezi tím se malá pomalinku utišila, a už jen tak trošku vzlykala. Já se bála aby nepohnula prudce hlavičkou.
"Chvilku jí chovejte a pak jí můžete dát napít."
To už,ale nebylo třeba malá usnula a spala i při oblékání, únava a pláč jí zmohli. Taťka nám tedy složil věci, zaplatil my se rozloučili a odfrčeli si to domů. I Radimek byl o hodný tišší, aby malá mohla v klidu spinkat, probudili jsme jí až na koupání. To už se zase při koupání usmívala jako by se nic nedělo já byla ráda. Dostala svoje mlíčko a spokojeně usnula.

nauš1
nauš2
nauš3


"Mami dneska byl, ale ošklivý den"


Zima nekončí???

14. března 2010 v 23:12 | atevit |  Videa

Video je z loňské zimy a ta letošní se stále ještě drží zuby nehty.

Tak snad vás tenhle videoklip z mé video kuchyně zahřeje.


Jdeme se fotit

13. března 2010 v 23:47 | atevit |  Zážitky

Mám nové fotky původně měli být focené fotografem,ale to nám jaksi nevyšlo.
V čtvrtek v naší mateřské školce mělo proběhnout focení dětí.
Měla jsem v plánu nechat vyfotit naše dvě ratolesti. Focení se náš starší drobek vždy zúčastnil a pokaždé z toho vyšli krásné fotečky s krásným pozadím. Jedna celá série nás vždy vyšla něco klem 400 Kč.
Tentokrát jsem chtěla dát vyfotit i naší malou. Fotky měli být na jarní téma rozkvetlé louky.
Večer, den před focením jsem si vše připravila. Focení mělo začít 9:30. Říkala jsem si že bude stačit když vyrazím před jedenáctou hodinou.
Než pán fotograf všechny nafotí bude to chvíli trvat a tak jsem tam chtěla být až když tam už nebude tolik dětí aby jsme dlouho s Ninuškou nečekali.
A zase ouha marná touha. Byli jsme už oblečený a zbývalo nasadit čepičku a rukavičky, Ninka už od rána nebyla vůbec v pohodě. Byla mrzutá a nechtěla vůbec ležet pokaždé když jsem jí položila tak hned plakala, bolelo jí bříško. No a když jsem jí nasazovala rukavičky a čepičku tak byl konec, srdceryvný pláč veliké slzy a to se nedalo nic dělat než jí utěšovat. Jak nejlépe utěšit miminko, dát mu to co má nejraději "mlíčko". Tak jsme si zase sedli a utěšovali dokud neusnula a já jí opatrně položila do kočárku. Áaa, šup nasadila rukavice a čapku. Ještě Rádovi bundu a boty a směr školka.
už jsme byli skoro u školky, když proti nám jelo červené auto já stačila kouknou do auta a vzadu jsem viděla umělé květiny, no a to už mi bylo tak trochu jasný, že jdeme už pozdě O čem mě přesvědčila i paní učitelka.
Hned jsem si vzpomněla jak si země taťka dělal srandu. Když jsem si večer chystala věci pro děti, které jim dám na focení tak ze srandy prohodil "Jděte už ráno v sedm ať to stihnete."
Bylo mi to docela líto prckové byli hezky oblečený a Radimek z toho byl také smutný.
Doma jsem je posadila a položila na postel a fotila oba mi hezky zapózovali, Ninka byla hodná protože se vyspinkala v kočárku a Radimek dělal různé obličeje a já mačkala spoušť na kameře a fotila a fotila.
Fotky jsem si pak upravila.
A tady jsou fotky ze školky jsou moc hezké ZDE

První velká akce našeho srdíčka...

12. března 2010 v 23:33 | atevit |  Zážitky
Neděle 7.března 14:00 tak to je datum na pozvánce, na vítání občánků.
První společenská akce naší holčičky.

Naše vesnička vítala pět miminek, tři kluky a dvě holčičky. Za zvuku příjemné hudby nám dvě paní učitelky přednesli básničky, Ninečka je sledovala. Potom představili miminka a rodiče panu zastupiteli obce. Měl moc hezký projev a když jsem zase po očku sledovala naší malou tak zase koukala směrem k němu, jako by ho poslouchala. Pak paní učitelka mateřské školky dala pokyn a čtyři malí špuntíci ze školky našim nejmenším a nejmladším obyvatelům, vzorně přednesli básničky.
Každé vítání občánků má také na programu zpěv zdejší skupiny děvčat PROUDY. Zpívali na vítání Radimkovi.
Já jsem dostala krásný karafiát a Ninuška Nádherného plyšového růžového slona, pamětní knížku a pletené bačkůrky. Mám ještě schované modré bačkůrky co dostal Radík.
No největší radost jsem měla ze slona ten je prostě nádherný. Doufám že Nince přinese štěstí.
Ještě si Radimek pohoupal sestřičku v kolébce a taťka udělal pár fotek. Samozřejmě že tam s námi byla i babička s Dědou a bráška s Ivou.

Když jsme byli vítat Radimka tak se mi stala taková zajímavá historka.
Tenkrát jsme měli kameru VHS na kazety. Večer předtím jsem nabíjela kameru připravila si na stůl i s kazetou s tím, že jí tam pak vložím. Hodina H se blížila a mi sem chystali oblékání malého do toho přijeli naši a ještě rychle nakrmit aby neplakal. Zkrátka spousta věcí najednou, nevěděla jsem co dřív. Dorazili jsme na úřad a pohodlně se usadili s naším drobečkem a vychutnávali atmosféru. Pak ve správnou chvíli jsem dala pokyn taťkovi aby nás natočil. Tatínek se chopil kamery a zmáčkl play a najednou na mě koukl nechápavým pohledem a já měla před očima jen jedno. Kazetu, která leží doma na stole v kuchyni. Ani mi nemusel nic říkat stačil mi jeho bezradný pohled. Kývla jsem hlavou, že chápu a on pak chvilku dělal jako že nás natáčí. Když jsme šli domů tak jsme se tomu smáli, i když mě trochu mrzelo že jsme to neměli natočené. Alespoň mě uklidnilo to že jsme udělali pár fotek.
No a kazetu jsem pak dostala od kamarádky, co tam byli jako mi vítat svého chlapečka Šimonka.


Nový vzled...

10. března 2010 v 23:33 | atevit |  Aktualně
Ano, ano je to tu nový vzhled.
No spíš bych měla napsat nové záhlaví jelikož s barvou stránky jsem se nějak nemohla rozloučit.
Ta modrá mi vyhovuje a nechce se mi jí měnit ani barvu písma.
Tento nový vhled jsem nazvala Sluníčko a Srdíčko.
Měla jsem ho už připravený na mém zkušebním blogu ZDE, kde jsem to dávala dohromady.
Už tam byl asi dva týdny a já ne a ne se rozhodnout, ale nakonec je tu.
Někomu se bude zdát moc sladký, ale to je díky tomu co teď prožívám.

A teď malé rozloučení

Zas jeden blog na světě...

8. března 2010 v 19:17 | atevit |  Aktualně

K novým událostem....
Máme tu další nový blog. Do blogaření se pustil, nebo alespoň to zkouší náš taťka. Vždy jsem mu dávala číst moje článečky aby viděl co tu tvořím.
A o víkendu sem jen tak prohodila : " Hele zkus si založit blog a dávej si tam postupně fotky a popis toho jak stavíš vláčko dráhu." samozřejmě jsem to nadhodila jen tak ze srandy protože jsem znala jeho názor na blogaření v tom smyslu stráta času atd.
"A co tam tak asi budu psát." Kukal na mne a vrtěl hlavou. " Tak například takové malé reportíky o tom jak se tu zrovna u toho rozčiluješ že nemůžeš pokračovat jelikož ti chybí dvě výhybky. A nebo to jak sis to představoval že to bude hračka a ono to zas tak jednoduché není." Protočil oči a já si myslela že téma vláčko blog je uzavřeno.
Druhý den jsem si prolistovávala svůj blog a blogy svých oblíbenců taťka si přisedl a já mu ukazovala jak se tu blogeři navštěvují vkládají fota a články a komentáře. Ty komentáře ho zaujali nejvíc. Má totiž jedny stránky které si kdysi založil a které se týkají internetové hry TMNf-Trackmánie. Jedna z jeho dalších vášní ZDE, ale tam se mu žádné komentáře nevkládají.
a tak se mu nejvíc líbilo, že by zde na blogu mohl nějaké ty komentáře obdržet.
Navrhla jsem mu "Tak co mám tě zaregistrovat, když tě to nebude bavit tak to můžeš zrušit."
Registrace proběhla dětičky spinkali a my se vrhli na vzhled blogu a to ho moc bavilo zase něco nového tvořit.
Protože na železnici se čeká až se objednají výhybky.
Tak uvidíme jak to s novým blogem bude a kam se to pohne. Blog už je na světě pouhé dva dny a taťka se stále chodí dívat jestli tam má nějaké komentáře. Já mu radím že i on musí být aktivní a komentovat na jiných a nechávat za sebou stopy.
a tak mu udělám radost tím, že mu tou udělám takovou malou reklamu v podobě tohoto malého článečku.

Odkaz Zde

A nezapomeňte na malou anketu v menu vláčko blogu...


Zázraky života....

2. března 2010 v 21:42 | atevit |  Aktualně

Dnešní novodobé české seriály mě moc nebaví, hlavně ty nekonečné se stovkou epizod.
To už se raději podívám na opakování těch starších, jako je Sanitka,Dobrá voda,Druhý dech.
Zrovna tyto seriály dávají, nemusím vidět každý díl, samozřejmě, už je znám nazpaměť. Ale pustím si televizi v kuchyni a stačí mi jen poslouchat při vaření nebo mytí nádobí a kochat se hereckými výkony které, jsou o dost lepší nežli v těch nových ságách. A herci? Bohdalová Hanzlík, Kemr, Nárožný a další to je prostě klasika. Jak říkám stačí poslouchat.

Ale teď jsem zvědavá obzvlášť na jeden nový seriál, z názvu článku už určitě tušíte který to asi bude....
Zázraky života ten název se mi moc líbí a myslím si, že se skvěle hodí k tématu o který v něm půjde.
Ano zázraky se dějí a nadále budou.
Mohu říci za sebe, já takové dva zázraky zažila. A proto se těším na příběhy o lidech co prožívali něco podobného.
Také jsem zvědavá na to jestli v seriálové ordinaci, to bude totožné se skutečnou a tím myslím ty konzultace, kde budou párům vysvětlovat průběh léčby. Budu moci porovnávat s realitou. Zajímavé bude i to jak herci zahrají emoce, které znám z vlastní zkušenosti.

Doufám že nebudu zklamaná.
"Bejt na světě je zázrak, ovšem to má jednu zásadní podmínku - nejdřív se musíte narodit..." Boj o život, tentokrát trochu jinak.

Nový třináctidílný seriál Televize Prima podle námětu Evy Papouškové vypráví příběhy personálu i pacientů soukromého rodinného zařízení asistované reprodukce Centrum Život. Každý den tu svádí boj o vznik nového lidského života její majitel a zakladatel prof. MUDr. Petr Diamant (Jiří Ornest). Odhodlaně mu v tom pomáhá jeho dcera, vynikající lékařka Eliška Diamantová (Jana Plodková). Profesorovou pravou rukou je embryolog RNDr. David Salač (Roman Zach) a gynekolog MUDr. Marek Tichý (Igor Chmela). Žádná operace by se v Centru Život neobešla bez anestezioložky MUDr. Vlasty Klímové (Veronika Freimanová). Podstatnou roli v příběhu hrají i dvě ženy - manželka prof. Diamanta a matka Elišky Irena (Jana Krausová) a Monika Salačová, sebevědomá matka dvou dětí (Tatiana Vilhelmová). V prostředí plném naděje i bolesti prožívají hrdinové lásky i osobní tragédie a při tom soustředěně pomáhají ostatním lidem k naplnění smyslu jejich života. Seriál s hlavní dějovou linií přinese i epizodní příběhy ze skutečného života.
Skvělé obsazení, dramatický příběh a moderní styl slibují silný divácký zážitek. Seriál podle scénářů Evy Papouškové v produkci FilmBrigade režirují Jaromír Polišenský a Radim Špaček. Dále hrají Petra Špalková, Natálie Drabiščáková, Jaroslav Plesl, Gabriela Míčová, Václav Neužil, Zuzana Stavná, Petra Horvathová, Evženie Nízká, Václav Sloup a další.
Premiéra březen 2010.





Nejpočetnější setkání "dětí ze zkumavky"

Klinické centrum ISCARE I.V.F uspořádalo XII. ročník setkání "dětí ze zkumavky", kterého se zúčastnilo celkem 1 180 dětí narozených po úspěšném umělém oplodnění v Centru asistované reprodukce ISCARE IVF Lighthouse. Nejmladšímu účastníkovi bylo 5 dní, nejstaršímu 12 let.
Rekordu bylo dosaženo dne 15. září 2007 v ZOO Praha.
Také jsme se zůčastnili.