Proč náš pes nemá rád vánoce....

15. prosince 2009 v 17:35 | atevit |  Zážitky

Proč?
Tak na tuhle otázku odpovím v tomto článku. Prosté a jednoduché vysvětlení. Téhle předvánoční době plné "pohody a klidu" náš Šarin (tak mu říkáme) rozhodně v pohodě a v klidu není. Spíš vystrašený, šokovaný a rozklepaný.
Je to rok co rok, kdy se na pultech v obchodech objeví čokoládoví Mikulášové a čerti. Ale také spolu s tímto slaďoučkým zbožím i PETARDYA DĚLOBUCHY a jiné zvukové efekty. Ty se pak rozléhají po naší vesničce v průběhu celého pohodového a poklidného dne. Bydlíme přímo uprostřed vesnice u fotbalového hřiště kde se děti sházejí za účelem této zábavy . Náš pes už přesně ví kdy končí škola, to začíná doba jeho mučení a strachu a úprku kamsi se schovat. Rozklepaný a celý vystrašený škrábe na dveře terasy kde má svůj pelíšek.Terasa je napůl prosklená s tenkou střechou takže se to uvnitř zvuk ještě víc rozléhá. Běhá po zahradě a když už neví kam utéct přeskočí plot a oběhne dům a dobývá se hlavním vchodem. Je k neutišení neposlouchá a nedá se sním hnout.
Šarin je hodný pes každého tu zná ráno co ráno si sedne k plotu kudy chodí dospělí a děti a čeká kdo na něho promluví nebo ho přes plot pohladí, jsou i tací co mu cestou i něco přes plot hodí dobrého. On je za to vyprovodí podél živého plotu na konec zahrady. Na 100% pozná cizího člověka, který ve vesnici nebydlí a zaručeně a s jistotou na něho štěká dokud se mu neztratí z očí. Když je fotbal lítá u plotu sleduje a hlídá kdy k nám do zahrady přiletí míč. To si pak připadá důležitý a štěká na balon a jakmile si pro něj někdo z hřiště jde nedostane ho zpět bez varovného štěkání a nadávání. V rohu zahrady u garáže, kde je nejlepší výhled na místní hospůdku si lehne a sleduje místní a s nastraženýma ušima mi připadá jako by ho zajímalo co se tam právě řeší.
Ale i přesto co mu teď provádějí v tuto dobu děti náš Šarin je miluje. A když je v létě vidí jak běhají u našeho domu v parčíku a řádí tam, perou se nebo si hrají na vojáky jako by patřil k nim běhá z rohu do rohu a neustále je sleduje úplně na něm vidím jak by tam vyváděl s nimi. On sám je takové věčné dítě.
Ani si neumíte představit jak nás dokáže seřvat když se vrátíme domů, celá vesnice ví kdy že jsme se vrátili domů a nebo jestli jdeme jen do krámu nebo bez něho na procházku.
Když se v létě hárala jeho místní oblíbená fenka utíkal očuchávat místa kudy se svým páníčkem chodila. Když to vždy oběhl a ještě cestou stačil vyprovokovat pár psů které nemá rád a kteří byli za plotem a nemohli za ním, spokojen se vrátil domů. Pak se smutným a provinilým pohledem skousl i naše nadávání. A celý den už pak byl v pohodě.
Jedno ráno se mu to však nevyplatilo, vzbudilo mě Šarinovo bolestivé naříkání a kňučení. To už jsem byla nějaký ten pátek těhotná, kouknu z okna a náš dvacetikilový pes visí na plotě a zadní packu zaklíněnou. Rychle jsem na pyžamo hodila tepláky a svetr a s nadáváním do blbounu a blbcovi jsem k němu dorazila abych mu pomohla. Vztek mě přešel nad jeho bolestivým výrazem. Vypadalo to opravdu hrozně hned mě napadlo zlomená packa. Šarin sebou škubal nadzvedla jsem ho a kupodivu pochopil co má udělat a nadlehčil se předníma packami se opřel o plot a já mu zatím vytáhla volnou rukou packu. Byl celý rozklepaný a pomočený. Řekla jsem mu co si o jeho počínání myslím a jak je hloupý a poslala jsem ho na jeho místo. Snažila jsem se tvářit dost naštvaně, aby viděl že se hodně zlobím. Packa naštěstí zlomená nebyla.
Od té doby Šarin už plot nepřeskakoval a dal pokoj až do teď co se zase naší vesnicí rozléhají ty rány. Zrovna když tu teď sedím nad tímto článkem zase venku, zapalují děti petardy a Šarin tu kňučí a škrábe na dveře. Odhrnula jsem závěs, aby na mě přes skleněné dveře viděl a trochu se uklidnil.
Je to takový naše první dítě, které jsme si od mého brášky vzali v odmění že budeme mít pravého vlčáka. Ale ouha marná touha Ketyna jeho máma krásný vlčák spolu s Britem vlčákem jak se patří oba inteligentní a vycvičení. Těšili jsme se na to až počnou stejně krásná a chytrá štěňata. Jenže osud tomu nepřál. Ke Ketyně se dostal přes díru v plotě dalmatýn Robin a ta mu dala přednost před Britem. A tak vznikla nová rasa vlčáků. Pamatuji si přesně jak jsme jeli spolu s manželem jako čerstvý novomanželé pro našeho prvního společného pejska. Listopad 2000. stačil jeden pohled a já věděla, že to nejsou, ale vůbec nejsou čistokrevní vlčáci. Ale i tak byli roztomilí a mě hned padl do oka ten největší rošťák co tam byl a co všem ostatním štěňatům, hned všechno vypil a sežral. No a byl náš a musím uznat že je svým zjevem docela zajímaví a pěkný pes. Uznejte sami jaká je to zajímavá rasa!
Dodatek: Silvestra přesně půlnoc trávíme tak že Šarina zavřeme do koupelny pustíme nahlas hudbu aby nic neslyšel a koukáme z okna na ohňostroj, ale i tak to moc nepomáhá protože je vždy co stírat koupelna samá loužička. Šary je mi vždy líto...

Koláž Radík a Šarin
Klidný spanek na terase
Lenošení
Koupání
Tady ještě fotky jeho sestry Terezy Tu si nechal můj bráška:
Takhle vypadájí kříženci Dalmatýna a Vlčáka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 15. prosince 2009 v 19:47 | Reagovat

Ivo není to jen u vás s těmi petaedami.Já bydlím ve městě a je to tu také hrozné.Dětem bych je zakázala prodávat vůbec a kdo by je přesto střílel,střelila bych mu také ale pár facek.Chudáci pejsci. :-(

2 lveta lveta | Web | 15. prosince 2009 v 20:17 | Reagovat

[1]: Já bych to zrušila úplně a na silvestra by se to prodávalo jen těm co by měli na to nějaké doklady nebo tak něco vždyť co je z toho i úrazů a  popálenin a čím dál víc dětí a těm to opravdu do rukou nepatří... ???

3 Romi Romi | Web | 16. prosince 2009 v 8:51 | Reagovat

To známe. Všichni pejsci o Silvestra trpí:( I náš králíček. Mají citlivý sluch a nikdo na to nedbá. Petardy tady bouchají už od Mikuláše.

4 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 16. prosince 2009 v 10:23 | Reagovat

taky si myslím, že ty střelby jsou zbytečné... stačilo by jen ty světelné efekty... děti a psy to děsí. Jen naše kočka je v klidu, zaleze, spí a nic ji neprobudí...
Petardy bych zakázala úplně, ty jsou k ničemu...

jinak moc krásný pejsek!

5 Evelin Evelin | Web | 17. prosince 2009 v 18:42 | Reagovat

Krásné vyprávění. Letos bych řekla, že je docela klid, asi dopadla krizi i na petardáře! :-D

6 ilon ilon | Web | 18. prosince 2009 v 7:27 | Reagovat

Také se připojuji, ty petardy a různé dělbuchy jsou úplně zbytečné, děsí naše zvířátka a malé děti. Je to jen rána a nic z toho není, narozdíl od nějakého pěkného ohňostroje. :-) No ale asi to ty lidi baví, i když fakt nechápu, co na tom mají  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama