Prosinec 2009

Moje první freebie

29. prosince 2009 v 10:34 Scrapbook
Tak moje první freebie pro scrapbok. Já vím je to takové jednoduché, ale jen to tak zkouším...

Jahodový sen


pozadí a elementy Ke stažení ZDE

Moje výtvory: LO

Ty moje výtvory jsou dělané v PhotoFiltre Studio.

Hotovo

27. prosince 2009 v 15:16 | atevit |  Zážitky
Tak vše už je připravené.
Konečně jsem došila i potah na košík, je skoro stejný jako ten Radimkův, akorát on měl potah na koš z té samé látky, ale v modrém. Včera večer jsem přišívala mašličky.
Taška je připravená i postýlka.
Tak teď,už jen čekat a čekat...

Pro vánoční pohodu...

25. prosince 2009 v 10:40 | atevit |  Zážitky
Protože včera jsem se k počítači moc nedostala, nebyl moc čásek, tak sem dám přání k vánocům až dnes. Určitě teď konečně si všichni v tuhle chvíli po ránu užíváte pohodičku, vše je hotové, navařeno je ještě ze včerejška, ráno bylo určitě kafíčko s cukrovím nebo chlebíčky.
Jojo taky mě bolí břicho mám ho nacpaný a to není miminkem, samé dobroty . Už nemůžu, ale zase se těším , až si k obědu dám ještě zbytek kapříka a salátek.
Ještě jsem doma, pro našeho broučka si přijel děda má tam něco pod stromečkem, tak to vystartoval, oblékala jsem ho za pochodu.
Včera byl v transu. No však to znáte děti, dárky, vánoce .
Samozřejmě jsme si jeho radost úžívali sním.
A atmosféra: VESELO
Tatínek se strejdou stavěli elektrikáře, pak se sestavila nová elektrická mašinka, nato se zase učili létat s vrtulníčkem. No prcek nevěděl kam dřív, jestli pouštět vlak nebo spouštět alarm a nebo se s tatínkem tahat o ovladač na vrtulník.
My si s tetou říkali, že příští rok si to zase užijeme mi holky budeme strojit panenky a vařit v nové kuchyňce a jezdit s panenkou Šušu v novém kočárku k paní doktorce babičce.
Tak to je asi tak zatím o našem vánočním večeru vše.

A teď všem co se tu pravidelně zastavují a i těm co zavítají náhodou přeji pohodičku a pro děti mám přání jediné aby si úžívali letošních dárečků po celý rok ve zdraví.

Tady na té fotce jsme se fotili na vánoce 2007
Děkuji za vaše komentíky co tu čtu od svých pravidelných a věrných blogových přítelkyň:
ROMI
ILON
EVELIN
LUCIE
SISI
Jste tu se mnou od začátku.
Snad jsem na někoho nezapomněla a děkuji i novým a přeji Šťastný Nový rok všem

Jen na skok...

20. prosince 2009 v 10:22 | atevit |  Aktualně



Tak opravdu jen na skok.
Neděle rychle něco napíšu dokud jsem ještě doma. Včera jsme byli na návštěvě v nemocnici protože se už začíná něco dít. Paní doktorka mi to potvrdila, že mimi už se sune dolů a pěkně se nám připravuje na cestu ven. Půl hodinky jsem si ještě poležela na měřáku k de mi natočili miminko. Mimi bylo v klidu to vždycky když ho natáčí jinak doma během dne řádí. Zaznamenali kontrakci.
Během dne mám asi tak kontrakci třikrát.
Jinak je to potvrzeno na vlastní oči jsme s taťkou na Sonu viděl,i že to je holčička .
Ještě ale musí chvilku vydržet mám na seznamu na ledničce napsané tři věci co musím udělat a tatínek ještě chodí do práce. Dnes měl noční a dneska a zítra jde ještě na odpolední.
Zítra jdu do poradny.

Sranda je, když večer lezu z postele a nemůžu se pořádně zvednout. Minule jsem se musela smát protože jsem se sunula z postele a vypadla ze mne tato věta: "Sakra já už neudělám ani jednu sklapovačku". No a to mě tak rozesmálo že jsem probudila i manžela ten si myslel že tam už skučím porodními bolestmi a já se tam do tmy chechtala jako blázen
Ale teď už budu končit malá nemá ráda když tu dlouho sedím kope a vyvádí. Jdu zase něco dělat když jsem v pohybu je klidnější.
Všem přeji předvánoční pohodičku....

Proč náš pes nemá rád vánoce....

15. prosince 2009 v 17:35 | atevit |  Zážitky

Proč?
Tak na tuhle otázku odpovím v tomto článku. Prosté a jednoduché vysvětlení. Téhle předvánoční době plné "pohody a klidu" náš Šarin (tak mu říkáme) rozhodně v pohodě a v klidu není. Spíš vystrašený, šokovaný a rozklepaný.
Je to rok co rok, kdy se na pultech v obchodech objeví čokoládoví Mikulášové a čerti. Ale také spolu s tímto slaďoučkým zbožím i PETARDYA DĚLOBUCHY a jiné zvukové efekty. Ty se pak rozléhají po naší vesničce v průběhu celého pohodového a poklidného dne. Bydlíme přímo uprostřed vesnice u fotbalového hřiště kde se děti sházejí za účelem této zábavy . Náš pes už přesně ví kdy končí škola, to začíná doba jeho mučení a strachu a úprku kamsi se schovat. Rozklepaný a celý vystrašený škrábe na dveře terasy kde má svůj pelíšek.Terasa je napůl prosklená s tenkou střechou takže se to uvnitř zvuk ještě víc rozléhá. Běhá po zahradě a když už neví kam utéct přeskočí plot a oběhne dům a dobývá se hlavním vchodem. Je k neutišení neposlouchá a nedá se sním hnout.
Šarin je hodný pes každého tu zná ráno co ráno si sedne k plotu kudy chodí dospělí a děti a čeká kdo na něho promluví nebo ho přes plot pohladí, jsou i tací co mu cestou i něco přes plot hodí dobrého. On je za to vyprovodí podél živého plotu na konec zahrady. Na 100% pozná cizího člověka, který ve vesnici nebydlí a zaručeně a s jistotou na něho štěká dokud se mu neztratí z očí. Když je fotbal lítá u plotu sleduje a hlídá kdy k nám do zahrady přiletí míč. To si pak připadá důležitý a štěká na balon a jakmile si pro něj někdo z hřiště jde nedostane ho zpět bez varovného štěkání a nadávání. V rohu zahrady u garáže, kde je nejlepší výhled na místní hospůdku si lehne a sleduje místní a s nastraženýma ušima mi připadá jako by ho zajímalo co se tam právě řeší.
Ale i přesto co mu teď provádějí v tuto dobu děti náš Šarin je miluje. A když je v létě vidí jak běhají u našeho domu v parčíku a řádí tam, perou se nebo si hrají na vojáky jako by patřil k nim běhá z rohu do rohu a neustále je sleduje úplně na něm vidím jak by tam vyváděl s nimi. On sám je takové věčné dítě.
Ani si neumíte představit jak nás dokáže seřvat když se vrátíme domů, celá vesnice ví kdy že jsme se vrátili domů a nebo jestli jdeme jen do krámu nebo bez něho na procházku.
Když se v létě hárala jeho místní oblíbená fenka utíkal očuchávat místa kudy se svým páníčkem chodila. Když to vždy oběhl a ještě cestou stačil vyprovokovat pár psů které nemá rád a kteří byli za plotem a nemohli za ním, spokojen se vrátil domů. Pak se smutným a provinilým pohledem skousl i naše nadávání. A celý den už pak byl v pohodě.
Jedno ráno se mu to však nevyplatilo, vzbudilo mě Šarinovo bolestivé naříkání a kňučení. To už jsem byla nějaký ten pátek těhotná, kouknu z okna a náš dvacetikilový pes visí na plotě a zadní packu zaklíněnou. Rychle jsem na pyžamo hodila tepláky a svetr a s nadáváním do blbounu a blbcovi jsem k němu dorazila abych mu pomohla. Vztek mě přešel nad jeho bolestivým výrazem. Vypadalo to opravdu hrozně hned mě napadlo zlomená packa. Šarin sebou škubal nadzvedla jsem ho a kupodivu pochopil co má udělat a nadlehčil se předníma packami se opřel o plot a já mu zatím vytáhla volnou rukou packu. Byl celý rozklepaný a pomočený. Řekla jsem mu co si o jeho počínání myslím a jak je hloupý a poslala jsem ho na jeho místo. Snažila jsem se tvářit dost naštvaně, aby viděl že se hodně zlobím. Packa naštěstí zlomená nebyla.
Od té doby Šarin už plot nepřeskakoval a dal pokoj až do teď co se zase naší vesnicí rozléhají ty rány. Zrovna když tu teď sedím nad tímto článkem zase venku, zapalují děti petardy a Šarin tu kňučí a škrábe na dveře. Odhrnula jsem závěs, aby na mě přes skleněné dveře viděl a trochu se uklidnil.
Je to takový naše první dítě, které jsme si od mého brášky vzali v odmění že budeme mít pravého vlčáka. Ale ouha marná touha Ketyna jeho máma krásný vlčák spolu s Britem vlčákem jak se patří oba inteligentní a vycvičení. Těšili jsme se na to až počnou stejně krásná a chytrá štěňata. Jenže osud tomu nepřál. Ke Ketyně se dostal přes díru v plotě dalmatýn Robin a ta mu dala přednost před Britem. A tak vznikla nová rasa vlčáků. Pamatuji si přesně jak jsme jeli spolu s manželem jako čerstvý novomanželé pro našeho prvního společného pejska. Listopad 2000. stačil jeden pohled a já věděla, že to nejsou, ale vůbec nejsou čistokrevní vlčáci. Ale i tak byli roztomilí a mě hned padl do oka ten největší rošťák co tam byl a co všem ostatním štěňatům, hned všechno vypil a sežral. No a byl náš a musím uznat že je svým zjevem docela zajímaví a pěkný pes. Uznejte sami jaká je to zajímavá rasa!
Dodatek: Silvestra přesně půlnoc trávíme tak že Šarina zavřeme do koupelny pustíme nahlas hudbu aby nic neslyšel a koukáme z okna na ohňostroj, ale i tak to moc nepomáhá protože je vždy co stírat koupelna samá loužička. Šary je mi vždy líto...

Koláž Radík a Šarin
Klidný spanek na terase
Lenošení
Koupání
Tady ještě fotky jeho sestry Terezy Tu si nechal můj bráška:
Takhle vypadájí kříženci Dalmatýna a Vlčáka

Logo blogu

7. prosince 2009 v 20:20 | atevit

SOUTĚŽ ZDE!PRAVIDLA!


Přihlásila jsem se do soutěže, je to poprvé za mé blogové éry. Do 14. prosince se mají posílat dílka. Podle své fantazie změnit logo blogu a tak vyzývám i ostatní, aby se také zůčastnili protože všichni co blogují jsou tvoříví lidičky s fantazii.
Zase jsem přidala další a mám hodně nápadů, ale má být jen jedno logo. Pokud přibudou další tak už raději jen mimo soutěž.Jen tak pro zábavu.

Mimo soutěž







Nové koláže

3. prosince 2009 v 22:14 | atevit |  Moje tvorba