Tvrdý náraz! Aneb zvědavost se nevyplácí.

27. října 2009 v 16:43 | atevit |  Vzpomínky


Už je to dlouho co se mi to stalo myslím si že to bylo v 19 letech. Myslím že to byl pátek jako každý jiný. V práci, v malé dílničce kde jsem pracovala se svými kolegyňkami.
Pracovali jsme v jedné nejmenované firmě na elektronické výrobky . Začínala jsem zde jako sedmnáctiletá vykulená holka po vyučení a vytrvala jsem zde až do svých třicátých narozenin, kdy jsem konečně
otěhotněla a stala maminou.

Pracovalo se mi v naší firmičce dobře a to proto že jsme tam byli všichni jako jedna velká rodina a okolo sebe jsem měla skvělé kolegyně. Zažila jsem zde třináct let byla to taková škola života, přebírala jsem od svých starších spolupracovnic mnoho rad, moudrých rad do života a našla si tu kamarádky vrstevnice s kterýma jsem užívala volné chvíle a výpravy na diskotéky a jiné radovánky co patří k tomuto období. Prostě spousta zážitků.
A ten jeden vám teď popíšu. V ten moment to zrovna k smíchu nebylo ale teď už se tomu směji a kroutím hlavou co jsem byla za trdlo.
Takže zpátky ke zmíněnému pátku.

Byla jsem na své dílně a zrovna čas na svačinu. Já se svou jednou kolegyní se rozhodla, že se podívám do vedlejší budovy, kde navštívíme jinou naší spolupracovnicí. Také jsem se chtěla dohodnout s kamarádkou na diskotéce, kam jsme měli vyrazit následující den. Vyšli jsme z dílny a já zahlídla jak z protější budovy vyšel z dílny mistr s nějakou paní která zde nepracovala (později jsem se dozvěděla že se byla ptát na práci).I když jsem jí viděla zdálky vypadala velice atraktivně ne že by mě zajímaly ženy, ale zvědavost čistě ženská mě přemohla. Se slovy "Kdo to je?" Jsem vyrazila směrem k budově rychlím krokem(skoro klusem), jen abych si jí prohlédla podrobněji z okna prvního patra. Vyběhla jsem schody a mířila ke dveřím dílny odkud bych měla mít skvělí výhled.
Už, už jsem šahala po klice ale v té rychlosti se mi ruka po klice smekla dveře se neotevřeli a já přímo ústy (hubou) narazila na dveře. Prý to byla rána až to dílnou zadunělo.V dílně prý všichni stali opařený a koukali na dveře a přemýšleli jestli prý není zemětřesení nebo jestli nepadají schody. Já po tom nárazu ještě nějakou tou snahou co ve mně byla otevřela dveře a místnosti uviděla vyděšené obličeje zúčastněných. A ony zase můj bolestivý obličej, Z úst se mi spustila krev. Najednou jsem něco ucítila v puse, hlavou mi proběhlo jediné ZUB …..!!!! Ne to ne můj zub. A opravdu přední zub byl vejpůl jazykem jsem marně a marně hledala a nechtěla věřit. Pak si už jen vzpomínám jak klečím dole v přízemí na WC u umyvadla a u mě stojí jedna z kolegyň a oplachuje mi studenou vodou obličej. Se slovy "Co jsi dělala proboha?"
Pak mi přiložila kapesník k ústům s tím že musím k zubaři aby se mi podíval na má rozbitá ústa. Venku se mě ujal náš pan řiditel a odvezl mě ke zdejšímu zubaři. Celou cestu jsem brečela a myslela na to že zítřejší diskotéka je v háji. A na tu paní, která mě tak strašně zajímala jsem už zapomněla. No u zubaře mi sešili ret, má zvědavost mě stála dva stehy a měsíc bez úsměvu protože jsem musela čekat až se naražený zub zhojí a pak mi moje paní zubařka zub nastavila. No nebylo nic poznat, ale já byla o poznání zkušenější, že zvědavost mě může stát i zub……
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 27. října 2009 v 17:11 | Reagovat

Tak to je příběh sice pro zasmání, ale pro zoubek v mládí nic moc viď? Jedna moje známá v dětství si také vyrazila zub a má ten přední nasazený. Jak se říká, když nejde o život jde o h....! To mi opakovala jedna moje kolegyně z práce, která byla starší než moje mamka. Bohužel ta paní nenžije a mě se ten slogan po odchodu mojí Simonky neříká tak dobře jako za mlada:( Hezký večer Tobě i miminku!

2 Lucka Lucka | Web | 27. října 2009 v 19:16 | Reagovat

To je teda příběh. Směju se, ale tenkrát to moc k smíchu nebylo, co? Jo, člověk až s odstupem času kouká na věci jinak. Ale přiznám se, že bych asi byla taky zvědavá. :-?

3 Burito Burito | Web | 29. října 2009 v 9:37 | Reagovat

Pěkný příběh, četlo se mi to krásně a mimochodem, máš hezký blog:)

4 Lucka Lucka | Web | 30. října 2009 v 10:10 | Reagovat

Krásný a klidný víkendík. Lucka

5 ilon ilon | Web | 1. listopadu 2009 v 5:50 | Reagovat

Tak to je tedy opravdu pro zasmání, ale věřím, že to muselo být strašné. Já, když jsem byla ve školce, v posledním ročníku, tak jsem si ten čerstvě vyrostlý přední zub vyrazila po pádu z koloběžky... Týden jsem byla v nemocnici, protože toho šití bylo hodně, a zub už nemám, ani náhradu, protože jsem musela nosit takovou protézku s jedním zubem a ona strašně tlačila, tak jsem ji nenosila...

6 Lucka345 Lucka345 | Web | 3. listopadu 2009 v 15:26 | Reagovat

Mráz mi běhá po zádech..... O_O UAHAHA!!!!!

7 Evelin Evelin | Web | 3. listopadu 2009 v 18:16 | Reagovat

To bylo nepříjemné! Ale když už se tomu směješ i ty, tak já také.
Já zrovna nedavno zažila takovou situaci, kdy mi bylo do breku, ale jinak by se to vyjímalo v nějaké komedii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama