Na dobrou noc a šťastné dětství....

22. srpna 2009 v 18:50 | atevit |  Zážitky

Každý
večer chodím uspávat našeho chlapečka, sice mu je 4 a půl roků ale sám by spinkat nešel a mě to ani moc nevadí mám ráda tuto chvíli kdy si k němu lehnu a povídáme si. Takových chvil si má člověk užít protože děti rychle rostou a čas dětství jim utíká.
A brzy přibude další člen do naší rodinky tak nevím jak to pak s tím uspáváním bude tak si to teď vychutnávám a užívám. Ležíme a povídáme si o tom co jsme prožili nebo se mě Radimek stále na něco vyptává je jako každé dítko moc zvědaví a vše chce dopodrobna vysvětlit. Také trénujeme řeč která mu ještě stále dělá potíže ale to moc dlouho nevydrží nemá rád když ho do něčeho nutíme tak pak rychle přejdu na vymýšlení básniček.

Moje okolí mi často říká že je už na to dost veliký aby chodil spát sám, ale můj instinkt mi napovídá že čím víc si bude pamatovat takových chvil z dětství že je to důležitější než nějaké dodržování pravidel a že se to pak i odrazí na jeho dospívaní a získá si tak to pravé pouto k domovu,lásku a i sebevědomí, jelikož se cítí v dětství v bezpečí a nevystavuje se žádným stresovým zážitkům.

A tak ležíme a užíváme si tu chvíli někdy déle a někdy jen krátce podle toho jak je unavený a kolik má ještě energie. A ještě než usne nezapomenu mu říct že ho miluji a on to zase řekne mě a popřejeme si několikrát dobrou noc a smějeme se u toho. Ale pokaždé je to jinak. Když pak usne vstanu a odplížím se z pokoje. Někdy se i stane že nejsem schopná vstát a jen tak vedle něho ležím až usnu také hlavně teď co jsem těhotná se mi to stává dost často.

Není nic hezčího sledovat (alespoň pro mne) jak malý spí a drží svého medvídka.

Včera jsem uspávala Radimka jako jindy a miminko v bříšku se začalo hýbat a kopat ( to dělá vždy když si lehnu na záda). Vzala jsem Radimovu ručičku a položila jí na bříško, aby to cítil. Zeptala jsem se ho jestli to cítí jak se tam miminko hýbe a on se zatajeným dechem a soustředěním jen pokýval souhlasně hlavičkou a celou dobu co se miminko hýbalo byl potichu. Něco jsem mu k tomu povídala a když se přestalo miminko pohybovat koukla jsem na Radimka a ten spal. Usnul s ručičkou na mém bříšku. A ve stejnou dobu se uklidnilo i miminko jako by usnuli společně a i přes mé bříško se navzájem dotýkali, moc mě tato chvíle dojala. Jedna z těch nezapomenutelných chvilek mého života.

Maminka:DOBROU NOC A MILUJI TĚ...

Radimek: JÁ TĚ TAKY MILUJU MAMI...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 23. srpna 2009 v 8:26 | Reagovat

KRÁSNÉ.. JÁ TO DĚLALA TAKÉ. A ROZHODNĚ SI NEMYSLÍM, ŽE JE TO NĚJAKÉ ROZMAZLOVÁNÍ. DĚTI RYCHLE VYROSTOU A TAK SI MUSÍME UŽÍVAT TU JEJICH LÁSKU CO JEN TO JDE..

2 Lucka Lucka | Web | 24. srpna 2009 v 9:09 | Reagovat

Je to nádherný. Já s mým synem Lukášem taky takhle večer ležela a povídali jsme si. Jen si to užívejte, dokud to jde. Hezký den Lucka

3 Evelin Evelin | Web | 24. srpna 2009 v 12:49 | Reagovat

Nádherné!
Jen si to spolu užívejte. Až přijde miminko, tak už třeba tolik času a klidu nebudeš mít, aby jsi mohla být s Radimkem.

4 ilon ilon | Web | 5. září 2009 v 20:44 | Reagovat

Já to také dělala, dokonce s námi děti, když byly malé spaly, nevydrželi jsme jejich pláč, když měli být v pokojíčku sami. Takže jsem si toto období mimořádně užila  :-)

5 skaut68 skaut68 | Web | 8. října 2009 v 12:21 | Reagovat

Tak toto je neskutečně nádherné. Děkuju, žes to napsala.

6 Lucka345 Lucka345 | Web | 19. října 2009 v 17:39 | Reagovat

Krásně napsané. Každý takové štěstí nemá... :-)

7 Eduard Nud Eduard Nud | 9. listopadu 2015 v 17:29 | Reagovat

Marně teď vzpomínám na své šťastné dětství. Když jsem byl ještě v peřince a plakal jsem, maminka ke mně nepřišla hned, protože jí někdo poradil, aby mě tím nerozmazlovala. Ona vůbec dávala na rady jiných.

Do jednoho roku mě chovala, mluvila na mne, ale pak mě nikdy nepochovala, nepohladila, aby mne nerozmazlila. To mi asi zůstalo do pozdějšího věku. Jako starší jsem si nikdy s ostatními dětmi nehrál na doktora nebo tak něco, protože jsem se styděl.

A vůbec jsem se styděl za svou nahotu i jsem se ve školce stranil v kolektivu. Vzpomínám si, že jsme se jednou koupali ve fontáně, ale já jsem si nehrál s ostatními dětmi v bazénku, ale držel jsem se stranou. Nějak mě to nenapadlo, že bych tam mohl být s nimi. Už tehdy jsem byl dost uzavřený. Nebyl jsem na kolektiv zkrátka zvyklý.

A to jsou mé vzpomínky na mé dětství.

8 Eduard Nud Eduard Nud | 30. ledna 2016 v 9:00 | Reagovat

Vzpomínky z dětství se vybavují jako by byly uloženy na pevném disku počítače. To k nám vždycky přišel bratranec a už z dálky halekal: Vole vole vole jovky, ty má každý rád. Nebo jsme taky seděli u stolu, pili limonádu a říkali jsme: Chechtavý klube. To bylo umění se nezakuckat.

Jindy mi to řekl bodře jadrnou češtinou: Blbý lidi taky lidi, pánbůh je má taky rád. To můj bratránek... Jo, abych to vysvětlil. Batratránek je pro mne bratříně. Toto slovo se mi pro označení tohoto příbuzného nelíbí, připadá mi to jako by šlo o dítě. Tak ten volil optimálnější tón. Povídá: Velký mozek malý, malý žádný.

Viděli mi zkrátka až do žaludku. A to je moje dětství.

9 Eduard Nud Eduard Nud | 30. ledna 2016 v 10:55 | Reagovat

Bratránek a bratranec za mnou občas chodili, abych si šel hrát na ulici. A maminka mi říkala: "To nesmíš jít hned. Potom to vypadá, že na to čekáš. Musíš dělat drahoty." Tak jsem dělal drahoty, ale ona říkala: "Oni za tebou přijdou, aby ses šel projít a ty nejdeš. Mohli byste se projít třeba za cihelnu." Z protichůdných příkazů prý vzniká schizofrenie.

Ale pak jsme tam za tu cihelnu přece jenom jednou šli. Kluci zabíjeli žáby, já jsem je chránil, pohádali jsme se a já jsem bratrance uhodil klackem přes ruku. Lekl jsem se ale, že jsem ho praštil přes břicho. On měl žaludeční vředy a jakýkoliv úder mohl být smrtelný. A tak jsem byl nakonec rád, že mě dohonil a natloukl mi.

Pak jsme tam ale zase šli, oni už žáby nezabíjeli, ale zase mi utekli. Šel jsem domů a babička: "Vy už jste tady?" Druhý den nebo za týden za mnou přišli znovu a že už mi neutečou. A vidíte. Utekli mi zase. Někam se schovali a tak jsem šel zase sám domů.

Mé dětství bylo opravdu šťastné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama