Září 2012

26. ledna 2014 v 21:00 | atevit |  Zážitky

Jedna malá vzpomínka v obrázcích, na září 2012.


Podzim nesmí chybět reportážní foto ze sklizně hub

zvětšit ZDE


Další událost tohoto měsícek která spadá do rubryky naše výlety.....








Smějící se přeji všem pohodičku a teplíčko Iveta.....
 

Štastné a veselé vánoce

25. prosince 2013 v 0:17 | atevit |  Aktualně

Přeji krásné prožití vánoc


iveta :)

Dlouhá pauza

6. května 2013 v 18:37 | atevit |  Aktualně
Zase se se tu po nějaké době hlásím je to po dosti dlouhé době. Blog zůstává nadále a mám v plánu ještě psát, ne že by nebylo o čem psát ale chybělo to přesvědčení a nadšení si sednout a něco napsat. A nutit se do něčeho nemá smysl. Jak už jsem psala blog byl můj relax a a terapie a teď jsou tu dvě dětičky.
Jinak se za tu dobu neudáli žádné změny, nadále si postupně renovujeme a podle našich představ upravujeme naš byt a taky jsme se pustili do pokračování stavby našeho kolejiště o kterém psával náš taťka ZDE. A možná že blog předá našemu klučinovy aby si tu psal svoje poznámky o kolejišti samozřejmě s jeho malou pomocí.
Jinak psaného tu asi moc nebude spíš budu dávat fotky a koláže. Na delší články a jejich přípravu není moc času.
Příště bych asi začala fotkami z roku 2012 tam někde jsem skončila podzim 012.
Myslím že toto jaro je pro českého človíčka dost náročný stále ošklivé počasí a náš český národ, chalupářů a zahrádkářů je určitě více pobouřený stálou zimou. Já už jsem z toho taky dost vytočená a co vy?
Každý den na http://radar.meteopress.cz/ sleduji jaká oblačnost se blíží k našemu Frýdlantskému výběžku.
Vždyť už to jak jsme pro koledovali velikonoce na sněhu mám zajímavé fotky naši malý koledníci s pomlázkou a sníh.




Tento rok je můj poslední co jsem doma na mateřské a nejvíc co mě v současnost trápí je obava jestli seženu práci od září začne Ninka chodit do školky.
Radimek už bude brzy mít první rok školy za sebou.
Tak to by bylo asi tak pro dnešek vše. Vlastně jsem si dnes na psaní vzpomněla díky aktuálnímu počasí.

Přeji vám hodně pohody a taky to zatoulané sluníčko.

 


Nemo jde do školy...

18. listopadu 2012 v 20:56 | atevit

Dnes je pro malou korálovou rybku Nema velký den.Jde poprvé do školy! Ale jeho otec Merlin, který si stále dělá starosti, si není jistý, jestli má Nemo začít chdit do školy tento rok.Nemo má jednu poutev menší než druhou, a proto není nejlepší plavec.


Mám před sebou knížku kterou jsem četla Radimkovi když byl mladší a teď jí čteme Nince je to knížka z edice Disney a jmenuje se Hledá se Nemo. Ano, ano všichni znáte příběh malé sympatické rybky Nemá a jeho tatínka Merlina. Tuto pohádku samozřejmě máme i na DVD a měla hodně, hodně repríz na našem přehrávači. Když byl Radimek malý tak jsme film pouštěli od sekvence, kde malý nemo budí merlina a křičí vstávej, vstávej do školy. Pasáž kde Merlin přijde díky žralokům o své dětičky jikry a maminku Koral jsem vždy přeskočila. Byl z něho trochu vystrašený.

A na onu rybku jsem si opět vzpomněla, když jsme vedli našeho klučinu poprvé do školy. Merlin je přesně moje krevní skupina a hodně jsem se sním ztotožnila pokud jde o ty obavy vypustit Radimka d světa jako rybku Nemá.

Radimek jak už jsem psala dostal vloni odklad a školu započal až tento rok. Potřeboval trošku více času a jsou tu i takové menší překážky které doufám překonáme. Vždyť i Nemo měl maličkou ploutvičku která ho trošku vplavání brzdila. Stejně jako nemo je Radík hodně zvídavý a veselý a stejně tak se těšil do školy. Radimek se nejvíc těší až se naučí číst a bude si moc přečíst vše sám. Já nyní díky Nince už nemám tolik času číst Radíkovi. Teď momentálně už od léta máme rozečtenou moc pěknou knížku od Semjonova Kartova Rychlonohý Džár. Knížka moc hezká je o našich prapředcích a době, kdy lidé obývali jeskyně a lovili mamuty.
První školní den byl vydařený a slavnostní a náš malý Nemo vyplul velmi skvěle a vede si dobře všechny obavy z nás spadli. Je skvělé že škola je přímo v naší vesničce a kousek od domu a nemusí nikam dojíždět. Škola je na tak malou a hraniční vesničku moc pěná a veliká jsou to vlastně dvě budovy jedna ta menší je první stupeň vlastně teď už bohužel po prázdninách osiřela druhý stupeň přesunul do města, což je veliká škoda takže, dojíždění nás stejně čeká. Ale děti o nic nepřišli mají nově a moderně vybavené učebny ve veliké budově já tam chodila před asi před třemi lety na angličtinu při mateřské. A tatínek tam nastoupil kdysi taky jako prvňáček a prožil tam svá školní léta. A vypráví Radimkovi jak na záchodě, kdysi rozbil okno. " Tatínku tam už žádné rozbité okno není" to řek když dorazil první den ze školy kdy je paní učitelka provedla školou.
Naše školička

Samozřejmě že přípravu na školu si Radimek vyzkoušel v místní mateřské školce kam také rád chodil a prožil mnoho nového a poznal kamarády. Také si to i prodloužil o jeden rok a tím i dětství. Ve školce bylo i slavnostní rozloučení s budoucími prvňáčky. Dostali dárečky a i knížku s věnováním a razítkem od paní učitelek a já při té příležitosti z krabice vyhrabala mojí knížku s věnování, co jsem dostala při loučení se školkou.

Mateřská školka

Loučení se školkou zvětšit Zde

Budoucí prvňáčci a jejich knížka na rozloučení zvětšit ZDE

Knížka, kterou jsem dostala ve školce já zvětšení Zde

Od 3.září už uběhli tři měsíce a ty obavy a nervy co byli na začátku jsou už pryč.Radíkovi se ve škole líbí a je nadšený z každého nového písmenka, které se naučí, mají moc hodné paní učitelky, Mají svojí paní učitelku a pak ještě dvě na kreslení a hudební výchovu a pana učitele na tělocvik, z tělocviku jsme měli tak trochu obavy, ale Radimek je spokojený, vlastně ho škola baví. Samozřejmě je teprve v první třídě a tři měsíce jsou ještě krátká doba, ale hlavní je vždy dobrý začátek bez frustrací nervů. Také už máme za sebou první rodičovské schůzky a čtvrtletní ohodnocení. A musím říci, že jsme spokojeni a dopadlo to dobře žádné hororové scénáře se nekonali a radimek si vede hezky a byl i pochválený, že je hodný a že se snaží. A je to možná i proto že ti co ho mají moc rádi mu drží palce. A Ninka ta se strašně těší na Radíka a moc ráda chodí s Radimkem do školy a nebo pro něho.A pokaždé co píšeme úkoly tak i jí musím připravit sešit aby se taky mohla učit s námi. Samozřejmě si i vzpomene na školku a to vždy, když ráno vstává a nechce se mu pelíšku ví, že už to nejde se omluvit, že nedorazí do školy. Po vyučování které trvá čtyři hodiny jde domů, zatím si to může dovolit protože jsem doma s Ninunkou. Za co jsme moc rádi hlavně kvůli Radimkovi. A všichni co ho mají rádi mu určitě budou držet palce a pomáhat jak to půjde. My s tatínkem nejsme moc náročný moc dobře si pamatujeme na naše školní léta. Hlavní je když školu úspěšně dokončí,… a nemusí to být s vyznamenáním.

3. září Cesta do školy a Paní řiditelka vítá radimka a děti venku řed školou a momentka ze třídy v lavicích. Zvětšit Zde

zvětšit Zde
Pro radimka je teď hlavní prioritou naučit se číst aby si mohl všechny informace jak říká ukládat do hlavy sám. A to samozřejmě zahrnuje počítač a internet na kterém se už umí dobře orientovat i bez nás. Ale já se budu i přesto snažit udržet jeho pozornost na knížky. Radimka jsme přihlásili na myslivecký kroužek Smědáček.


Takže náš malý Nemo přeji ti aby jsi plul spokojeně v moři nových a nových poznání.


AtevitSmějící se

Ježíšek...a jeho vyhlídky do budoucna.

6. listopadu 2012 v 23:00 | atevit |  Hlášky jednoho skřítka

Tak jsem dnes, měla v plánu, že až uložím dětičky a uklidím a setřu celý byt že konečně napíšu článek o našem školáčkovi. Konečně je hotovo a já si tu sedím a koukám, zrovna jsem si zívla a cukají mě oči. Dneska z toho nic nebude, protože by to pak bylo odfláknuté, jsem KO. Tak jsem alespoň vložím takovou malou hlášku našeho Radimka která mě dostala.



Radimek: "Tatínku někdo ve škole říkal že Ježíšek neexistuje? A že dárky kupují rodiče!"


Tatínek: "Ale prosím tě?!"


Radimek:" Ale já nato přijdu, jednou na to určitě přijdu, až budu veliký a budu mít svoje děti."




V novém...

4. listopadu 2012 v 22:36 | atevit |  Aktualně

Zdravím a přeji pohodičku jsem tu opět a zase a dokonce v novém. Trvalo to věčnost, ale přeci jsem nějaký nový vzhled vyšpekulovala. Narazila jsem na blog s přesným návodem a nedalo mi to něco tady nespáchat nového a neokoukaného. Sice jsem to plánovala zase až bude mít blog narozeniny. Ale poslední dobou sem moc nic nepřidávám a třeba mě to zas trošku nakopne.

Důvodem mojí neaktivity na blogu se váže k větší vytíženosti a samozřejmě jako mamině dvou dětí je obtížnější něco ještě večer vytlačit z hlavy, když je můj mozkový obsah vysátý dvěma upíry. Tu a tam si najdu chvilku na úpravu nějaké té fotečky když si jo chci povyrazit a za relaxovat jinak čtyřiadvacet hodin se točí kolem dětiček. Ninka je ještě takový ten dvouletý závisláček i v noci ( ještě kojím ). Počítám že tak ještě do konce této zimy a pak moje šestileté tetrapakbalení mléka ukončím. Přesně i tři roky to bylo i u Radimka.Třetí neplánujeme takže to bude velmi významná změna v mém životě.

další významná změna nastala 3. září, kdy náš malý velký muž nastoupil do ŠKOLY. Sice o rok déle ale jsme tomu moc rádi. S Radimkovou diagnózou MMD a ADHD to bylo pro něho to nejlepší a osvědčilo se. Co se týká Radimka a školy tak chystám nový článek zatím mám pouze reportážní fotografie které dokumentují celý průřez školkou až nástupem školy. Jinak o tom všem a příště.

Doufám že se vám nový vzhled líbí návod jsem našla ZDE. Předešlý už nebyl aktuální, naše ratolesti na předešlé fotce byli o něco mladší a blog je více měně o nich. Také jsou tam i s moříčkem, které máme rádi a na které, rádi vzpomínáme. Já vím, já vím začíná zima, ale právě, proto se sem můžete přijít ohřát letním sluníčkem a ovanout mořským závanem a dvě malé hlavičky vás svým úsměvem v mrazivé zimě a zimních depkách optimisticky naladí a snad vás i tím úsměvem nakazí. Já když mám depku stačí se podívat na ně a je hned pryč, pokud mě teda zrovna nevyvádí z míry, což umí samozřejmě také jako i jiné děti. Ale s tím se počítá a to k tomu patří. Proto už i možná méně bloguji, protože blog byl můj relax při starostech a trápeních a teď to jsou děti s nimi není čas přemýšlet nad trápením a dalo by se říci, že je už snad teď doba pohodovější a máme větší klid. Snad to nezakřiknu.Proboha!!!


No co dál napsat asi víc už nic je 22:35 dávno po večerníčku a já ještě trochu poklidím a půjdu spát všem přeji hezké počtení a teď asi aktuální přání aby vám bylo doma teplíčko a venku, aby tolik nezáblo…




rozloučení se starým vzhledem blogu

Ahoj atevit ÚžasnýJo a už se těším na vaše komentáře ....

Slunečnice

2. září 2012 v 0:48 | atevit |  Zážitky
Je tu konec prázdninové pauzy mého blogu. A jak začít co napsat na uvítanou? Poslední článek jsem psala o květině a tak bych i nyní chtěla květinou započnout. Před dvěma měsíci jsem tu psala o zcela malé drobné jarní květince lidově zvané petrklíč a jedné sentimentální vzpomínce, která mě k ní váže. A stejné to je u jiné květiny mám k ní taktéž sentimentální vzpomínku přímo letní. Na rozdíl od drobného skoro přehlédnutelného petrklíče tuto květiny řku-li kytku rozhodně nepřehlédnete.
Dnes na mém blogu dostává hlavní slovo SLUNEČNICE
Slunečnice taky se vám hned při tomto slovu vybaví pole plné slunečnic s kontrastem modré oblohy, u mě taková to scenérie či obrázek pohladí po duši, modrá obloha a žlutá květina která září jako slunce a pro ještě krásnější efekt sluníčko, které svítí přímo na slunečnici a ještě víc jí rozzáří a zintensivní její žlutou zář.



Na začátku blogováni jsem tu kdysi vložila fotografie na níž jsem zvěčnila mamky zahrádku v Heřmanicích, která už tam není díky velké vodě v roce 2010 není.http://atevit.blog.cz/0903/foto-jen-tak




Tak jsem si i já chtěla prostřednictvím této květiny u nás na naší mini zahrádce navodit pocit velikosti pole plného slunečnic a rozzářit a proslunit si léto.
A výsledek, to už obrazem a videm, provedu vás naší malou zahrádkou která se rok co rok rozroste o kousek nějaké té radosti pro nás a naše dvě malá sluníčka. A abych nezapomněla ještě jednoho psa….

Takto slunečnce vypadali v červnu v záonku ještě nejsou pořádně vidět

V červenci nám trochu povyrostli...

Tady ještě nemají květy je to srpen a nejdeší jsme naměřili 330cm

srpen

Konec srpna už kvetou hurááá...



A tady máme jednu raritku naše děti na trampolíně baštili rajčátka a zřejmě jedno se jim zakutálelo mezi tůje

A ještě jednou v plné kráse


Jsou i květiny co mají svůj příběh. Jako například dvě z našich slunečnic, které to neměli lehké a přírodní živli se na nich podepsali.
Jednoho letního červnového rána nás probudil silný vítr a déšť. Když jsem koukla z okna jak to tam vypadá viděla jsem jak se ohýbají stromy, v tom můj zrak spočinul na naklánějící se lodyhy slunečnic, už pouze dvou naklánějících. Ty dvě co byly blíže silnice nevydrželi nápor. Jedna se skácela a opřela se o plot za sebou a druhá ležela na zemi a byl vidět její zlomený stvol. Umíte si představit, že mě to naštvalo a tak jsem se těšila…
Když jsem šla venčit psa ještě jsem trošku doufala, že slunečnice jsou jen ohnuté tíhou vody a že je narovnám a přivážu k plotu.
Jedna byla úplně na odpis a druhá ta co se opírala o plot byla nalomená do půlky široký stvol dole se jen rozpůlil. Listy této slunečnice nebyli vůbec zvadlé, svitla malá naděje že by se mohla zachránit, doběhla jsem domů pro papírovou lepící pásku a šňůrku, kytku jsem narovnala přivázala podle plotu a omotala paskou místo zlomeniny. Druhou slunečnici, tu co se už nedala zachránit jsem si odnesla domů a dala jí do zelené lahve s vodou. Nechtělo se mi s ní jen tak rozloučit. Po několika hodinách se listy zvedli. Dělala mi radost, alespoň svými zelenými listy na okně mezi orchidejemi. Pošramocená květinka venku se také držela vždy když zapadlo sluníčko nebo když pršelo její listy se vzpamatovali. Jinak byli po celý den zvadlé a viseli dolů. Další tři kytky byli pořádku a vydrželi nápor počasí.
Slunečnice v lahvi na okně byla stále při síle, byla tam už asi týden a já se rozhodla, že už jí dám pryč. Vyndávala jsem jí z lahve, ale moc to nešlo. Při pohledu skrze zelené sklo jsem nevěřila vlastním očím. "Kořeny! ona má kořeny?" vykřikla jsem.
No co jsem asi udělala, ano zasadila zpět na místo, kde už kdysi vykořenila z malého semínka, a je tam ještě dnes ale zatím ještě nekvete na rozdíl od těch ostatních. Je menší a schovaná v jejich stínu. A ta nalomená zalepená kvete, sice má trochu květ zohýbaný, ale mě se líbí protože má svůj příběh…. Tak, to je asi tak vše o tom jak jsem se stala léčitelkou květin.
Nalomený stvol mnou odborně ošetřený

A nazávěr nesmí chybět video


Přeji vám krásné podzimní dny ...Usmívající se


Veliká omluva

17. června 2012 v 18:40 | atevit |  Aktualně

Veliká omluva pro ty co navštěvovali či stále navštěvují tento blog, ale z důvodu toho, že doma stále ještě není hotovo tak je tu menší blogová pauzička. Slibuji že bude i pokračování naší dovolené z roku 2011. Taky reportážní fotky z přestavby bytu a dojde i na nějaké to vzpomínání.

Přeji krásné dny Smějící se


Prvosenka jarní

30. dubna 2012 v 19:46 | atevit |  Vzpomínky
Konec dubna jak to nám to letí a já tu musím napravit rest. Celý měsíc jsem tu nebyla ne, že by nebylo žádné zajímavé téma, ale je těžké si najít nějakou tu chvilku.
Je poslední dubnový den tak honem honem něčím přispějeme, konečně se nám jaro předvedlo v plné parádě a trochu nás naladilo i na letní strunu. Víkendík malá letní ochutnávka. a doufám že to bude pokračovat.
Měsíc duben je u nás ve znamení probíhající rekonstrukce bytu takže tak trošku chaosu, což každý z vás asi zná moc dobře.
Náš byt přizpůsobujeme počtu obyvatel což se nejvíce týká těch nejmenších a jako hlavní úkol je, aby měli svůj pokojíček i z důvodu že za pár měsíců budeme mít doma školáka a ten bude potřebovat svůj studijní koutek a my si dovolíme menší luxus v podobě vlastní ložnice i když spaní bez mrňousů bude ještě dlouho v nedohlednu protože naše Ninka je ještě závislá na mojí maličkosti a to hlavně v noci, ale mi toto nehrotíme protože víme, že i Radimek si to užil stejně sice se moc nevyspím ale o tomto jsem tu jsem tu už kdysi psala zde http://atevit.blog.cz/0908/na-dobrou-noc-a-stastne-detstvi

A co nás čeká dál...no tak třeba například v té nejbližší době to jest zítra na prvního máje máme v plánu pokud bude počasí přát vyrazit k dědovi na zahrádku jako tradičně každý rok sázení brambor, aby jste byli v obraze tak zde http://atevit.blog.cz/1105/prvni-maj-sadby-cas
A protože naše princezna má ráda kytičky tak jsem dám jednu kytičkovou příhodu a bude to i tak trochu malé zavzpomínání na má dětská léta.
Minulý týden ve středu, jestli se nepletu byl to zrovna takový studený den jsme vyrazili ráno autobusovou dopravou k babičce do Kunratic den předtím bylo krásně slunečné počasí a tak jsme počítali i se stejným počasím den následující, ale ouha marná touha večer se rozpršelo a ráno to nebylo o moc lepší sice přestalo pršet ale hned při pohledu z okna mi bylo jasné že pokud se vylepší tak zase takový rozdíl to nebude. Rozhodně nás to od návštěvy neodradilo.
Dorazili jsme na místo určení. U babičky už na nás čekal čajíček a snídaně.
Babička šla dát slepičkám na velkou zahradu a Radimek šel sní když přišli měl v ruce květinku prý pro Ninku byl to petrklíč.
Krásný žlutý petrklíč, "mami koukej koukej já mám petrklíč je jich tam na zahradě hodně."
a já si hned vzpomněla:
Když jsem byla školačka často jsem běhala do nedalekého lesa který byl pod strání u domku mojí babičky, bylo to takové lesní království a představovala jsem že tam prožívám různá dobrodružství např. že jsem víla nebo jiná pohádková bytost a trhám květinky a bylinky.
Taky jste byli děti tak to pochopíte.
Jednou při těchto představách jsem našla místečko, kde byl kousek krásně žlutého koberečku z petrklíčů. Rozhodně jsem je nezačala hned trhat, ale jen jsem vyloupla dva kousky i s kořenem a se svým úlovkem jsem pospíchal domů, že si ho zasadím na zahrádku. Doma jsem jeden petrklíč zasadila na skalku a druhý jsem zasadila na velikou zahradu pod starou jabloň, ta už tam teď nestojí. Petrklíč na skalce se neujmul, ale ten na zahradě ano.
I mamka si na to taky vzpomněla a když Radimek viděl petrklíče vzpomněl si že si je ukazovali ve školce a chlubil se tím babičce. A babička mu hned řekla, že jsem je tam zasadila já když jsem byla malá. Tak hned jeden utrhl že ho ukáže Nince.
"Ninko koukej tenhle petrklíč na zahradě zasadila maminka."
Petrklíče jsme si šli hned vyfotit. Pro vás...
Vsadím se že příští rok na jaře jich tam bude zase o něco více.

Ještě jedna Radimek u babčky na zahradě a její tulipány


Tak všem přeji krásné sluníčkové počasí a nezapomeňte na malou líbačku pod rozkvetlím stromem.....

atevit

Fialenka

31. března 2012 v 19:44 | atevit |  Všední den
Dnes je poslední březnový den tak jsem dám nějakou jarní pohodičku co vy na to, i když zrovna dnes to na jaro nevypadá a za okny se na nás po určitých intervalech sype zase bílá studená hmota.
Vloni v březnu jsem tu psala tento článek http://atevit.blog.cz/1103/fialky-a-chripka o fialkách, které mám jako své oblíbené květinky.
I tentokrát jsme je našli na tom samém místě cestou do školky sice jich tam bylo poněkud méně nežli vloni, ale mezi klestím na nás vykukovali. Hned druhý den, když jsme s Ninkou odvedli Radimka do školky, tak jsme si je vyfotili a k tomu jsme ještě přidali jednu krásně žlutou narcisku která kvetla jen o kousek dál na stráni úplně sama samotinká.
Ninočce se fialky moc líbili a dvě si utrhla sebou, aby je ukázala tatínkovi a Rárovi( tak říká bráškovi a krásně s R)
Ninka miluje kytičky u nás na hřišti je spousta sedmikrásek a od jisté doby bych nejraději hřiště obcházela, minule jsme tam kvůli sedmikráskám strávili dobrou půl hodinu a to mi připomíná, vždyť já musím vlastně vysypat kapsu její bundičky jsou tam teď už sušené sedmikrásky.




Přeji hřejivé jaro a v dubnu na shledanou....


Jak nás příroda vykoupala

9. března 2012 v 20:05 | atevit |  Vzpomínky
Takže zpět do minulosti ano, ano budeme vzpomínat. Na dobu nedávnou a to zpět do roku 2010 srpen.Tak schválně při spojení těchto čísel a měsíce koho napadne slovo voda...?
Vzpomínám si jak několik dní lilo a lilo a lilo a ve zprávách hlásí stálý déšť a stoupající vodu.
7. srpna ráno kolem 6hod mě vzbudilo houkání obecní sirény, stalo se to co se dalo předpokládat vylila se řeka a hasiči vyjíždí. Sledujeme zprávy, ale nic konkrétního nevíme žádné zpravodajství co by se týkalo okolí Frýdlantu nic, asi to zase tak hrozné není touž by bylo ve zprávách. Občas pod zpravodajstvím pojede text se zprávou že je třetí stupeň pohotovosti v Libereckém kraji.
Osmá hodina raní volá mamka:
"Ivo jak to tam u vás vypadá?"
"No tady pořád prší a hasiči jezdí na Vísku a mají pohotovost jinak tu vodu nemáme"
"Ivo tady je to hrozný všude okolo nás je voda z potoku je řeka a padají baráky !!!"
"Cože??? V Heřmanicích a odkud se bere…???"
"Já taky nevím odkud se bere!"
Nechápala jsem je tam malý potok, napadlo mě že mamka přehání a nebo si dělá srandu.
"Ivetko všecko je pryč …" mamka zněla opravdu vážně
"Co pryč…?
"No zahrada, altánek odplaval, úplně ho to rozsekalo jsou u nás sousedi chalupáři utekli na poslední chvíli, mají domek pod vodou a paní M… to odneslo"
"Jak odneslo?"
"Voda jí smetla z domu, chlapi jí šli zachraňovat a před očima jím jí smetla,utrhl se kus domu. Jirkovi spadlo půlku baráku. Prosím tě zabalte si věci a utíkejte na kopec měj vše připravené a odvezte auto někam kam se nedostane voda, hlavně nezůstávejte v baráku"
Rychle jsme se rozloučili a já zůstala sedět a přemýšlela o našem hovoru ani se mi to Pepovi nechtělo říkat, vždyť mi to ani nebude věřit že se v Heřmanicích něco takového děje.
A měla jsem pravdu
"Si děláš srandu?!
"No fakt mamka mi to teď volala padají tam domy a paní M... to odneslo. Jed se podívat na řeku jak to vypadá a kam se dá projet."
Vzal klíčky a synka a jeli se podívat na řeku. Já začala shromažďovat oblečení a ze skříně vytáhla tašky. Ještě jsem nebyla úplně rozhodnutá jestli začnu dávat věci do tašek, ale další telefon mě přesvědčil, volal brácha z Chrastavy, byl na noční směně
"Ahoj jak to u vás vypadá?"
"No zatím dobrý Pepa se teď jel podívat s Radimkem na řeku, ale ve Vísce se už vylila řeka, jezdí tam pořád hasiči.
"Tady je to katastrofa nemůžeme se dostat z práce strhalo to mosty a silnice nedá se nikam jet jsme tu odřízly, to bys nevěřila voda se valí z kopců odevšad."
Prý má přijít povodňová vlna i do Višňové, jděte někam na kopec nezůstávejte doma."
" Mamka už volala v Heřmanicích padají domy a je to tam prý hrozný."
Jakmile jsme domluvili na nic jsem nečekala a začala jsem balit věci plínky, jídlo, doklady. A lítala k oknům na hřišti se už začali tvořit laguny a lidé stále chodili k řece po vesnici začali rozvážet pytle. Mezitím se kluci vrátili z průzkumu a hlásili že už se nikam nedostaneme a že všechny cesty jsou zatopené a projíždí jen hasiči a traktory a taky viděli uvízlé zatopené hasičské auto.
Další obrázky z první serie Povodně ZDE http://atevit.blog.cz/galerie/povodne/1-voda-visnova

Spoluobčané začali odvážet svá vozidla na kopec k panelákům. Vypnuli elektřinu. Hasiči nám přivezli pytle dozvídáme se že ve Vísce je to jedna velká katastrofa. Také nám oznámili, že si máme připravit věci, že nás budou evakuovat do školky protože voda se valí i z druhé strany od řeky. Kamarádka která bydlí kousek od nás a kde by se zrovna voda nečekala stačila jen taktak utéct s dětmi z domu. Manžel moc nebyl z evakuace nadšený. A rozhodl se zůstat a hlídat byt. Já byla rozhodnutá jít jen s dětmi nedokázala bych si představit, že by nás pak někde v noci tahali oknem z domu a komplikovali by jsme práci hasičů.Vždyť nikdo nevěděl jak voda bude postupovat.
Voda už tekla zahradou a dostávala se ke schodům a sousedům se už dostala do domu. A Představa jak s dětmi zůstanu uvězněná mezi valící vodou byla stresující. A stále se mluvilo o velké vlně která má přijít.. Radimek už byl také ze všeho vy nervovaný a v jeho očích byla panika, padla i otázka jestli mu voda neodnese hračky.
Asi kolem třetí hodiny pro nás přijeli hasiči, zastavili u branky to už byla voda na třetím schodu u hlavních dveří. Hasiči trvali na tom že se musíme evakuovat všichni, takže i s námi do hasičského auta nastoupil i taťka a babička zbytek rodiny zůstal nahoře, s tím že nikam nepůjdou i přes marné naléhání hasičů.
Pamatuji si jak byl Radimek nadšený že se veze hasičským autem, alespoň trochu radosti v jinak napjaté situaci. Projížděli jsme vesnicí a voda tekla po silnici. Hasiči se stále domlouvali vysílačkou. Nejvíce starostí jim dělali lidé co odmítli jít ze svých domů, zaslechla jsem jak pro někoho musí poslat vrtulník že jim praská dům nad hlavou a přitom je už byli evakuovat načež to odmítli. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsme se rozhodli správně a nekomplikovali jim to ještě víc.
Nebyli jsme jediní, ve školce bylo už pár rodin a důchodců. Naše Ninka byla nejmladší evakuovaný občan ve školce.
Ve školce o nás bylo starostlivě postaráno hasiči a lidi z úřadu se chodili ptát jestli něco nepotřebujeme, vařila se plévka a káva i v provizorních podmínkách bez elektřiny. My měli jídlo sebou naházela jsem do plážové tašky obsah ledničky a sladkosti pro děti a pití. Měla jsem sebou deky pro případ přenocování a náhradní oblečení. S dětmi jsme se usadili v herně, která byla prázdná, jelikož ve vedlejší místnosti byli starší lidi, tak aby je děti nerušili a mohli si v klidu povídat. Radimek měl zase další nový zážitek měl školku sám pro sebe a hlavně hromadu hraček k dispozici. Ninka byla hodná. Venku bylo slyšet helikoptéry a tekoucí rozbouřený vesnický potůček který si razil cestu silnicí popelnice mi a ploty.
Asi po třech hodinách strávených ve školce kolem 17 hod se začal potok vracet zpět ze silnic do svého koryta a nám bylo jasné, že voda opadá. Taťka se rozhodl vydat s Radimkem na průzkum jestli už je situace lepší. Zpátky už přijeli autem řeka kulminovala a silnice už se dala projet naložili jsme věci a paní sousedku s babčou a jelo se domů. To byla úleva. A hlavně radost z že nebudeme s miminkem na noc mimo domov. Ale co by se asi jiného dalo dělat pokud by voda neopadla.
Voda se nám dostala do sklepa byl celý zatopený, jinak na zahradě bahno bazén zůstal pořádku což bylo dobře, protože později nám i okolí sloužil jako zdroj vody na umývání a stíráni. Voda a elektřina nebyli stále dispozici. A to asi tři dny. No, ale hlavní je to že už nepršelo.
Druhý den ráno zjišťujeme jestli se dá někam dostat, chtěli jsme jet k našim do Heřmanic a do města nakoupit pitnou vodu, ale Frýdlant byl celý uzavřený, k mému údivu byl také pod vodou a sním i obchody a voda se dostala i na náměstí do banky a strhala mosty. Kolem jedenácté hodiny se uvolnila silnice přes Předlánce a my se vydáváme do Heřmanic. Všude jezdí stále blikající hasiči těžká vojenská technika a převáží lidi od nádraží a pomáhají kde se dá.Odklízí se naplaveniny. Funguje to a to je fajn, člověk se hned cítí díky tomu lepe a bezpečněji. Doslova s otevřenou pusou koukáme jakou voda nadělala paseku a zkázu. Prolítla Frýdlantským výběžkem jako smršť a napáchal velké škody. Musíme objíždět Frýdlant, spousta silnic je zničených a silnice pod zámkem je zcela pryč. Všude na křižovatkách jsou policejní hlídky a korigují doprav a ukazují směr. Cestou potkáváme vojenská, hasičská auta, obojživelníky, jeřáby a ve vzduchu zase řvou vrtulníky. No jako by jsme projížděli válečnou zónou.
Jediná přístupová cesta do Heřmanic byla kolem lomu přes dědovu zahradu. Na křižovatce u lomu nás zastavila policejní hlídka ptali se nás kam jedeme. Řekli jsme jim, že jedeme k rodičům a že bydlí hned pod lomem. Pustili nás, s tím že auto musíme nechat na kopci. Tam už bylo plno zaparkovaných aut vypadalo to jako parkoviště u supermarketu.
Vzpomínám si jak mi bylo ze všeho úzko a netušili jsme co nás čeká, moc se mi ani nechtělo nikam jít.
Na ten pohled z kopce dolů nikdy nezapomenu , byl to takový ten obraz co se vám vryje do paměti a už tam zůstane, i přesto že jsem měla sebou kameru a byla připravená to natočit tak v ten moment to nešlo. S rukama na obličeji jsem koukala na tu spoušť a se slovy po česku "TY VO…E"
Další moje slova byli, "Kde je silnice, kde je zahrada, Pepo koukej dům paní M… je pryč." Stáli jsme a čuměli doslova, tohle se nedalo čekat. A proč prostý důvod nikdy jsme to ještě nezažili a na vlastní oči neviděli . Když na to kouká člověk v televizi je to úplně něco jiného. Tam kde byla silnice, byla hromada kamení a sutin kusy asfaltu trčeli sem tam, dva nám známe domy byl pobourané a zahrada samý kmen a harampádí, vlastně den předtím to harampádí nebylo, ale věci které někomu patřili a voda je odnesla na nynější stanoviště. Bylo to jako by tam explodovala bomba jen místo kráteru vymleté laguny asfaltu a nánosy písku. Zahrada na které jsem minulý týden učila Radimka jezdit na kole a záhon na kterém jsme sázeli cibuli byl pryč místo toho díra plná vody. Domek, který si chalupáři opravili, ten už byl na odpis. Pamatuji si jak jsem mamce říkala "Tak tohle točit nebudu to ne…?! "měla jsem toho špatný pocit, hlavě kvůli lidem co tam bydleli. Mamka s tetou mi ale řekli "…jen toč protože tomuhle nikdo neuvěří." Na chvíli jsem kameru spustila a něco málo natočila. Pak jsme šli trochu pomoct sem tam něco posbírat, ale práce tam byla spíše pro bagry. Zajišťovali se domy aby nespadli. Na místě už jezdil bagr a nákladní auta a odváželi sutiny. Důležité bylo hlavně prohrnou alespoň nějakou cestu aby se technika dostala dál do vsi. Koukala jsem na ty domky sousedu jak se jim valila voda 3 m vysoká domem a oni byli nahoře a psy a zvířata jim odnášela voda a nic nemohli dělat.
další obrázky z heřmanic zde http://atevit.blog.cz/galerie/povodne/2-hermanice

Naše vesnice měla jediné štěstí, že se voda rozlila do luk a polí. Jinak by to u nás vypadalo podobně.
Cestou domů jsme se zastavili v Kunraticích u bratra a půjčili si čerpadlo s generátorem, abychom mohli pomalu odčerpávat vodu ze sklepa.
Když jsme dorazili domů tak už ve vesnici byli hasiči z jiných měst a vesnic se svým vybavením, aby pomohli kde se dá, od domu k domu odčerpávali vodu. Čerpali i večer stále jezdili a pomáhali. Na hřišti přímo před našimi okny startoval každou chvíli vrtulník a taky tam postavili veliký stan. Záchranáři, hasiči, vojáci a dobrovolníci spousta lidí co přijela s jedním cílem pomáhat. Do vesnice přiváželi spoustu věcí a materiálu z celé republiky. Po domech se rozvážela pitná voda chodili se ptát jestli něco nepotřebujme.Zdarma se rozdávali čistící prostředky. Další dny to bylo tak že voda a elektřina byli ještě nefunkční, ale už se na tom pracovalo. Všude se vyklízelo a odčerpávalo.
Náš taťka jel následující den pomáhat do Heřmanic, já bych toho s naším miminkem moc neudělala. Akorát by jsme se tam pletli a měla jsem plyn takže vařit a ohřívat vodu jsem mohla což bylo luxus, protože co se tohoto týče tak mnoho lidí bylo odkázáno pouze na elektřinu. Do Heřmanic jsem ještě pak všichni jeli třetí den po povodni. Ten den jsme byli vyzvednut s mamkou pro dědu pitnou vodu a potřebné věci v místní obecním úřadě, kde bylo vše a stále přijížděl další a další nákladní auta.

Velikou starost lidem co se jim dostala do domu voda byli promáčené zdi a pak to dlouhé vysušování. A pak otlouci zdivo a znova vše nahodit. Zkrátka čas dovolené a letní pohody se pro mnoho lidí proměnil na práci a starosti. A to vše jen díky přírodě, která nám někdy pomáhá, ale někdy nás může i pěkně vykoupat.




Možná že povodeň 2010 byla taková zatěžkávací zkouška i když pro někoho velmi krutá, myslím že jsme nepropadli v této zkošce dopadla dobře protože pomoci se dostávalo jak té profesionální tak hlavně té dobrovolné.


Pokud se načte jiné video nežli Voda srpen 2010 zde je odkaz

Narozeniny

18. února 2012 v 8:08 | atevit |  Aktualně
Dneska slaví můj blog narozeniny, ale to už asi víte ze včerejšího článku, který vznikl neplánovaně při pohledu na počítadlo návštěvnosti tohoto blogu.
Tři roky už máme za sebou, moje blogová terapie je stále tu. A sluníčko stále svítí a mráčky plují po nebi a tento nebeský blog pokračuje.
Když jsem si ho zakládala původně tu měli být pouze mnou vytvořené koláže a obrázky. Ale s jídlem roste chuť a já zjistila kolik lidí si tu vypisuje ze svých starostí a nebo krásných prožitků, dělí se o své tvořivé dovednosti a nebo nechává nakouknout do své domácnosti a rodinného života.
Když jsem se zaregistrovala na blog zrovna jsem prožívala jedno velmi zmatené období a život mi uděloval po mém relativně spokojeným dětství a dospívání menší lekci života , zřejmě proto aby se prověřilo jestli ustojím zradu zklamání a taky aby se ukázalo kdo v mém životě má smysl aby do něho patřil a kdo tu s námi myslí upřímně jak se říká v nouzi poznáš přátelé Usmívající se Myslím, že jsem to ustála vcelku dobře a neutekla... a postavila se jim čelem.
Tak moje další myšlenka byla vypsat se ze svých pocitů zde na blogu.
Ale jelikož jsem v té době měla rozehrán boj o to abych měla druhé miminko a jezdila do Prahy a podstupovala léčbu tak jsem si všechny ty záporné myšlenky zakázala a rozhodla se že budu psát pohodově a i se snažit tu někoho pobavit a potěšit vysílat tak pozitivní energii ( tak trochu věřím že se vám pak vrátí).
A teď musím napsat jediné jsem moc ráda, že jsem se rozhodla pro pohodu.
Miminko je na světě a navzdory všem a dokonce holčičkaUsmívající se. Z Našeho kloučka bude školáček a trable se s odstupem času stávají nepodstatné.
Já díky té zapeklité událost dospěla a z naivní holky se stala trochu vyrovnanější a nad věcí, milující mamina, která nic víc nechce než aby její děti byli šťastné a zdravé .A tak jsem připravenější zase o něco lépe na další starosti, které mě v budoucnu čekají. Jako každého z nás.
A samo sebou že na tom má i podíl i tento blog, kde si můžu kliknout a podívat se na články které jsem napsala a zavzpomínat a říci si, vždyť vlastně mám veliké štěstí.
Víte já totiž stále věřím že když se vám stane něco špatného a vy to ustojíte tak za to zase přijde něco krásného. Ale nesmí se na to čekat, že to bude hned postupem času a pak si to uvědomíte že to tak je alespoň u mě to tak funguje.
Tak to sem se zase rozepsala. Výroční zpověďMrkající a dost! Stačí!

Také nesmím opomenou na událost která se váže k dnešnímu datu.
18. únor den výročí i začátku mého životního příběhu seznámení s manželem. Příběh pokračuje a je zajímavý, když si tak říkám máme toho už celkem po těch 18 letech hodně za sebou a hodně nás toho i čeká, alespoň doufámUsmívající se a věřím že, "RODINA" nám oběma drží palce???? Kdo jiný by nám měl fandit nejvíce a být šťastný že to pokračuje vždyť u toho 6. října 2000 byli a přáli nám hodně štěstí na společné cestě.
Ještě jedno vzpomínkové video pro ty co to s těmi palci vydrželi. Díky!!!


Našla jsem tu krásné blogy kde je spousta šikovných lidí a obdivuji ty co umí krásně psát.
Už jsem i přemýšlela o tom blog smazat a proto jsem si začala články a obrázky ukládat, pomalu si nich vytvořit knížku. Nechala bych si jí vytisknout jako foto knihu. Bylo by škoda po zrušení blogu přijít o všechny vzpomínky. Zatím pokračuji, ale nikdy člověk neví co se přihodí.
O pokračování blogu mě i přesvědčuje docela slušná návštěvnost denně kolem 20 návštěvníků, týdně něco přes 100.
Včera jsem oslavovala 10 000 návštěvníka. Během dne jsem se koukla na blog a vidím na počítadle 9 995, pět návštěv mi chybělo do 10 000 a napadlo mě hned napsat článeček a upozornit na stav. Pokus se zdařil a jako 10000cím návštěvníkem se stala blogerka Lucie, zrovínka jedna z těch co sem chodí pravidelně a píše komentáře o to víc jsem tomu ráda, protože jí můžu taky udělat radost a potěšit obrázkem, který jsem vytvořila. Do obrázku jsem chtěla vložit něco co jí udělá radost a nejvíc potěší a taky něco co má ráda. A z jejího blogu jsem mezi řádky vyčetla že nejvíce samozřejmě miluje svoje dětičky a taky má ráda zvířátka a cestování a podle mého názoru jestli se domnívám správně tak jeto moře.
Vkradla jsem se na její blog a drze si vypůjčila nějaké její fotografie, snad se na mě nebude zlobit.
Lucie mi poslala emailem i screen kde byl zaznamenaná její 10000cí návštěva.
Luciimám i v přátelích na Facebooku. A hlavně její blog najdete zde http://lucinalen.blog.cz/
Její blog je plno zajímavých fotek a obrázků s různými kuriozitami na které kolikrát zírám s pusou dokořán a nebo u vtipů se zasměji, nechybí tu ani fotečky rodinné a i z přírody a z procházek. A má i vlastnoručně vytvořená videa což mi je obzvláště sympatické máme toho hodně společného Usmívající se .
Obrázek který jsem pro ní vytvořila. Luci snad se ti bude líbit ????Posílám ti ho i emailem.

Jinak co bych popřála svému blogu více komentářů a to i od lidí co blog nemají zajímá mě jejich názor co se jim líbí a co vůbec ne.Klidně mohou psát anonimně.


Pěkné sněhové dny, bez kalamit a zase brzy pa Iveta


10 000

17. února 2012 v 10:14 | atevit |  Aktualně

Pozor pozor dnes čekám že na počítadle naskočí 10 000 návštěvník.

Tak schválně který zvás to bude kdo bude můj 10 000 návštěvník.

Zítra slaví můj blog narozeniny 3 rok.

kdo bude 10 000 může se ozvat v komentáři pod tímto člankem .
Přeji hezký den Iveta. nebo může poslat screen na email.

Výchova dívek v čechách ...

13. února 2012 v 16:26 |  Zážitky
Ne nelekejte se žádná těžká literatura zde nebude, já nejsem žádný Michal Viewegh , ale jen bych se s vámi chtěla podělit o jeden můj zážitek s naší malou princeznou. Protože mi to nedá se o tuto mojí příhodu nepodělit a pobavit vás, ale i s trochou se zamyslet nad dnešní světem a jak opravdu pokrok jde stále a stále dopředu a generaci co generaci jsou děti chytřejší a rozumnější a jak se umí rychle jednat v určité situaci. A to i když jim je byť jen pouhé dva roky.
Takže malý úvod máme za sebou a teď už k oné příhodě .

Jsou chladné dny a doma se snažím hlídat děti aby měli stále bačkory protože podlahy jsou studenější a tak jako každá mamina dbám o jejich zdraví. Neustále je napomínám, aby si brali bačkory a nelítali naboso. Stejně tak to bylo i včera, Ninka zamnou přiběhla do kuchyně a samozřejmě bez bačkůrek . A já hned spustila rázným a přísným maminkovským hlasem
"Kde máš bačkůrky jak to, že jsi si je sundala a honem koukej si je donést ať ti je nazuji." Ze své přísné pózy jsem měla radost a i zafungovala, protože malá se hned rozeběhla směrem k obývacímu pokoji, já ještě hrdě a pyšně na taťku, který byl ve vedlejší místnosti zamachrovala "No vidíš takhle se to musí, rázně a nepovolit" a to už jsem slyšela jak Ninka běží zpátky a těšila se jak jí budu chválit že mě poslechla a nese si bačkůrky …..
Ale ouha marná touha!!!! Rychle moje sebevědomí kleslo Ninka v rukách držela malý dětský kolt který patřil Radimkovi, často sním Ninu honil a hrál si na kovboje. Svírala ho pevně ve svých ručičkách a s opravdu hrozným a nenávistným pohledem a ještě hroznějším mumláním mířila mě přímo na hlavu( no ještě že jí zatím moc nerozumím té její hatmatilce).
Držela jsem se, abych nevyprskla smíchy a hned přistoupila na její hru
"Tak ty mě chceš zastřelit zato že to s tebou myslím dobře" a dusila jsem v sobě smích. Ale to už jsem mezitím chytla jednu pomyslnou kulku do hlavy protože Ninka zmáčkla kohoutek.
Tatínek vše ve vedlejším pokoji sledoval a kroutil hlavou "Aha tak takhle se to má dělat" a také se držel aby se nerozesmál.
Ale nedalo mu to přidal se "Ty mi střílíš do maminky" jenže, to neměl dělat Ninka si to namířila k němu a zamířila a samozřejmě zasáhla svůj cíl.
"Tak taťko a jsou z nich sirotci."
"Jo jo mamko musíme přitvrdit asi jsme moc hodní."
"No nevím já bych si to s nimi raději moc nerozházela vidíš jak jsou dneska děti pokrokovější dostaneš rovnou kulku a je to a kdo ví až jednou budou plnoletí a budou si moc nějaký ten kolt koupit, zbrojní pas dneska dostane každý"

Tak mám obavy co se z naší holčičky vyklube, ale možná že by její ráznost dala zúročit a třeba by z ní byla dobrá policistka. Myslím, že by si to sní žádný lup raději nerozházel už ten její kukuč při střelbě a výhrůžky.

Ale taky mě napadlo co kdyby to byla skutečná pistole i to stálo za úvahu, vždyť na světě už se takové případy staly, že se zbraně do rukou dětí dostaly.
Já osobně zbraně nemusím, když si to člověk přebere tak proč vlastně vyrábíme zbraně možná pro lov možná pro obranu, ale vždy ta zbraň, když se vyrábí tak je jasné, že je pro účel zabití či zranění ať už je to člověk či zvíře. Škoda, že vůbec někdo na něco takového přišel možná, že bez zbraní by byl svět o něco lepší.Ale zase na druhou stranu nějaká obrana proti zlu tu zas asi musela a musí být.
No ale dost těžkých úvah dále vám přeji krásné dny beze zbraní a hodné za mír bojující děti.


Zdraví vás jedna střelená mamina.


Báječný srpen pátý díl...cesta.

10. února 2012 v 13:14 | atevit |  Dovolená Itálie
Pokračování dovolenkového deníku bude trochu obtížnější přeci odté doby uběhl nějakýten pátek takže mé vzpomínky budou dosti děravé ,ale budu se snažit si vybavit co nejvíce půjde.
26.srpna Den odjezdu a bez řízku na dovolenou žádný Čech nevyjíždí.
Vstávám a vůbec nejsem samozřejmě vyspalá , jdu do kuchyně a směr k našim zavazadlům zkontrolovat jestli tam stále čekají na svoje nalodění, při pohledu na tu hromádku si říkám snad se to do našeho autí vejde, musíme ještě počítat se zavazadlem naší průvodkyně Hanči, která už má připravenou tašku a čeká že pro ní dnes ráno přijedeme a naložíme, abychom měli přehled kolik bude místa na naše věci a ještě potraviny a dvě chladničky. Naše zavazadla se vešla do střešního boxu.
Taťka vyjíždí hned ráno pro Hanči tašku. Já kuchtím k obědu jen nějakou zahuštěnou polévku, rozhodla jsem se pro bramboračku ???....... malá nehoda nechtělo se mi dělat jíšku tak jsem si vytáhla pytlík v domnění, že je tam krupice a sypu a polévka hnědne přímo tmavne!!!
Sakra vždyť je to kakao!!!!Do kýble No spíše do WC putovala. No nic bude něco jiného.
Jsem tak nervózní nemohu se pořádně nanic soustředit. Oloupu brambory a k tomu něco opeču. Lednice s mrazákem je už prázdná a vypnuta.
Moje zlatá mamina nám dělá řízky jsme domluvené, že kolem třetí tam máme dorazit abych jí pomohla.
A zkontrolovat ještě jednou podle seznamu jestli máme vše. Potraviny máme stále tam kvůli dětem je tam spousta věcí, které by chtěli rozdělat a ochutnat. Takže doma napěchujeme věci a cestou kolem osmé večer se zastavíme u mamky a naložíme jídlo až nakonec, kde se i rozloučíme.
Takový je plán?!!Uf!!!
Taky bych byla i docela ráda, aby si i náš řidič trochu orazil a před odjezdem se trochu prospal. Ale s tím spánkem to nebylo ideální. Ale i něho nervozita pracovala sice si šel lehnou, ale po půl hodině to vzdal. Namísto toho usnula kolem ptáte Ninka a to jsem moc nebyla ráda chtěla jsem aby byla na cestu hodně unavená.
Hodina Há je tu sedmá hodina a my vyjíždíme.
Před domem se s námi loučí naše paní sousedka, která nám bude dohlížet na našeho pejska a taky moje bývalá kolegyně z práce z naší vesničky.To už jsem byla totálně vyklepaná a dojatá. A radimek vzrušený a natěšený. Pro něho už samotná cesta přes noc v autě bude dobrodružstvím. Máváme a odjíždíme směr Kunratice k mamce, kde budeme pěchovat kufr jídlem.
U mamky už nás čeká zbytek rodinky. Ještě víc jsem rozklepaná. Nosíme krabice s jídlem a zjišťujeme, že je toho trochu více přendáváme pár věcí abychom vše do kufru dostali i dvě auto chladničky. Vše narváno až sotva zavřeme kufr.
"Tady jsou ty řízky dám vám je dozadu na okno a ještě štrúdl a termoska kafe hlavně pro Pepu." Maka myslí na vše "A ať si dává pauzy a pije kafe."
Loučení
Ninka je čilá a nadšená sedí klidně, ještě netuší jak dlouho ještě sedět bude.Radimek vše prožívá naplno. Ještě pusu a obětí pár vzácných rad. Opět startujeme a popojíždíme o půl kilometru dál, kde u domku strejdy čeká Hanička s její mamkou.
Aaaa jedemééééé za vesnicí "Tak co ještě si to nerozmyslíte ještě pořád se můžeme vrátit…" je po osmé hodině večer a míříme plnou parou jak by řekl náš milovník mašinek.
Cesta
Ninka samozřejmě trošku stávkovala nechtěla usnout a nelíbilo se jí v sedačce, stále se dožadovala, aby mohla jít ke mně na klín snažili jsme se jí všelijak zabavit kolem 10hod usnul Radimek, vzala jsem si Ninku na klín aby mohl klidně spát beztak už stejně poplakávala napila se a hned usnula HURÁ velká úleva .
Jedna pauza kolem jedné hod ráno káva výborný štrúdl a WC .Poblíž rakouských hranic
27. srpna Rakouské hranice Dolní dvořiště
Zastávka kupujeme dálniční známku.
Přes Rakousko byla jízda opravdu nekonečná a vyčerpávající a také se nám povedlo si cestu o hodinu prodloužit když se nám na důležité odbočce za Lincem ztratili signál z navigace a my místo na Salzburg odbočili na Graz, ale hlavní bylo, že i tudy vedla cesta do našeho cíle.
Náš pan řidič se opravdu držel statečně a já se snažila neusnout a hlídat ho. Byl pohodě přece jen trénink z nočních směn byl znát.
Pro zvětšení klikni zde............................................................... Pro zvětšení klikni zde
A ty tunely hrůza pořád a pořád tunely ….
Kolem páté se rozednívalo a taky se nám probouzeli dětičky projížděli jsme Alpy a to zase bylo jiné pokoukáníčko pro naše unavené oči, nádhera hory a skály, Radimek nevěděl kam koukat dřív, kde je hezčí a vyšší hora či zajímavá skála, na kterou by nás upozornil a Ninka ta zase byla v plné energii a opět jí nevyhovovalo že sedí sedačce ve které doposud spala.
27.srpna 6:20 Zastávka před Italsko-Rakouskou hranicí Villach

Hodinu si pamatuji přesně jelikož jí mám uloženou v mobilu a dodnes jsem tuto uvítací SMS nevymazala ani ty ostatní. Tankujeme šťávičku do našeho autíčka, tady k tomuto místu s váže jedna vzpomínka, našeho tatínka při tankování štípla vosa. Au!!! Bolí, bolí, naštěstí netrpí žádnou alergickou reakcí. Opět káva občerstvení, protahujeme a natahujeme kosti hledáme své končetiny. Cesta přes italský úsek byla taky dlouhá a to hlavně pro mě která seděla vedle naší princezny, dala mi zabrat, ale naštěstí mi kolem půl osmé hodiny ranní usnula. Vzbudila se v pravý okamžik těsně před cílem naší cesty, navigace nás dovedla zdárně do cíle.
Bylo něco po deváté hodině a ženský hlas v GPS nám oznamoval…..
JSTE V CÍLOVÉ DESTINACI……..
Tak a teď, když jsme na místě tak mi běží hlavou jediná myšlenka aby se tu hlavě líbilo dětičkám a užili si to tu nic víc si nepřeji!!!!

Pokud se nenačetlo video cesta Itálie tak stačí znovu zaktualizovat nebo odkaz na video ZDE

Háčkománie

30. ledna 2012 v 18:35 | atevit |  Moje tvorba
Má školní léta zahrnují vzpomínky na hodinu ručních pracích, kde jsme se učili zacházet s jehlou, jehlicemi či háčkem. Jako malá puberťačka jsem to nebrala moc vážně a nechápala jsem k čemu my bude naučit se plést či háčkovat a nebo šít.
Jsem tak trochu technický tip které mu stačí nějaký návod párkrát to podle něj vyzkoušet a párkrát to rozpárat a na nějaký ten třetí pokus se to podaří a něco z toho i vznikne.
Zima období čepic a čepiček, pamatuji si na ty naše, maminou pletené kulichy a nebo k vánocům koupené, ve škole se pak sešlo několik stejných kulichů z jedné výrobní série. A dneska nabídka v obchodech a na internetu je opravdu veliká, jak množstvím tak i rozmanitostí. A co se týče originálnost a fantazie hlavně těch šikovných maminek které vystavují své výrobky na internetu člověk si nevybere. Jedna hezčí než druhá.
I já vybírala, že bych si nějakou tu krásu objednala pro naší princeznu.
Do prohlížeče Gogel jsem zadala háčkované čepičky a to bylo odkazů nejen na nákup ale i na celé návody a videa s postupem jak uháčkovat čepičku. Pustila jsem si jedno video kde byl přesný název :










Pořád mi to vrtalo hlavou co kdybych to vyzkoušela. Inspirace tu byla. Chyběl háček a příze.
A Kam se volá první když si nevíte rady? MAMINCE.!!!
"Ahoj mami nemáš doma náhodou háček a nějakou přízi na háčkování." Vzpomněla jsem si že mamka nám kdysi pletla ponožky a bačkory a i háček jsem u ní viděla.
Samozřejmě že se nějaký ten háček našel a přesně ten co jsem si pamatovala. Příze také, sice jen trochu, ale na zkoušku to stačilo.
Háček byl i příze a odvaha také.
První řetízkové oko druhé řetízkové oko jé já háčkuji ....???Začátek čepičky podle videa jsem zvládla. Pokračovala jsem dál modrá příze přibývala tvořila háčkované kolečko a já jsem se tetelila štěstím a pýchou. Kolečko se nějak zmenšovalo a zmenšovalo nezdálo si mi, že by to sedělo na hlavinku naší dcerunky spíše na malou panenku.
Kde se stala chyba.
Zanechala jsem háčku a začala pátrat po netu a našla jsem přesný postup zde Návod na háčkovanou čepičku
Nepovedenou čepičku jsem ukončila a věnovala jsem jí Ninučiný panence. Ninka z toho byla štastná a ještě na její oblíbenou včeličku. Další pokusy se vyvíjeli lépe a lépe mezitím proběhlo nějaké to párání když jsem špatně přidávala či ubírala oka. Ale po dvou dnech se začalo dařit. Příze by mi nevystačila tak jsem si ve městě koupila tři klubka každé jiné barvy žluté, růžové a bílé no vlastně byli to jediné klubka co na našem malém městečku v jediné galanterii byla k sehnání.
Dále už nebudu popisovat a svůj článek doplním obrázky.


A samozřejmě že k čapce nesmí chybět rukavičky a šála návod jsem našla zde Návod na háčkované rukavičky

Jinak vzhled čepičky a rukaviček byl můj nápad. Ty kytičky mají svůj účel, zakrýt nedostatky a chybySmějící se

Další můj počin byl jen taková rychlovka kapsička na foťák tu jsem si lajskla bez návodu.

Stále mi zbývalo dosti příze tak jsem pátrala a našla návod na háčkovanou tuniku pro malé slečny:

A výsledek


V současné době pracuji na svetříku v plánu mám ještě se naučit uháčkovat papuče těch není nikdy dost. A samozřejmě taky něco pro Radimka a tatínka že by ponožky??????Smějící seTeď by se hodili hodně teplé ponožky.

Háčkovaní mě chytlo někdy háčkuji i do jedné hodiny ráno skvělá relaxace když nemůžu spát.

Takže článek bych ukončila větou:

Jak jsem překvapila sama sebe.

Mějte se faj a zase ahoj v únoru.
To už snad slíbené pokračování dovolenkového serialu.

Ještě letos.....

31. prosince 2011 v 17:53 | atevit

Přeji všem ŠŤASTNÝ nový rok, protože ŠTĚSTÍ je i to, že je člověk zdravý, milován a spokojený .


Dneska je to dva roky co se mi narodila Ninuška a co může maminka asi tak přát hodně hodně zdravíčka a toho krásné ho úsměvu na líčkách, protože když ty se na nás směješ tak ti vždy říkáme, že se nanás směje celý svět. ZDE

iveta :)

Přání

24. prosince 2011 v 21:09

Vánoční pohoda.

Princezně už spadla víčka spinká jako kočička.
Náš malý princ dobývá svůj nový hrad a nechce se mu ještě spát,
Pan král ten v ruce drží oblíbený mok a kouká co by ještě u televize zob.
Tak tu ťukám pohádku o vánocích o svátku přeji všem krásné spaní a poklidné usínání.
Ať vás břicha nebolí z majonézy a brambory , řízky ať vás netíží a žaludek je bez potíží .
Klidnou noc i zbytek svátků, schovejte si šupinu na památku pro štěstí i pro radost.
teď už stačí přání bylo dost .
A zase za rok dobrou noc a .....Krásné raní vstávání.....!!!!!


Vše krásné přeje Iveta :)

Báječný srpen čtvrtý díl...Zub

20. listopadu 2011 v 17:12 | atevit |  Dovolená Itálie
K termínu naší dovolené jme byli zase o něco blíž čtrnáct dnů před naším odjezdem, což byl 27 srpen jsem nejčastěji navštěvovala tyto stránky počasí Itálie, Mapa Gogole. Musím říci že počasí které čtrnáct dnů předpovídali tak to přesně vyšlo na den podle předpovědi. Na celý týden mělo být kolem 27 °C až 30°C akorát 31 srpna měla být bouřka a déšť. Ale pak zase další dny až do 3 září sluníčko a teplíčko. Další dny už mě nezajímali.
Na Gogole jsme zase plánovali nejlepší trasu.

19. srpna nám zavolali z Čedoku, abychom si vyzvedli potřebné papíry a pokyny na cestu. Stále jsme nemohli věřit že už brzy budeme u moře.
V Čedoku nám dali vše potřebné a popřáli nám Šťastnou cestu, měli jsme tam i důležitá telefonní čísla na kterých se popřípadě dovoláme pomoci. A papíry pro pojišťovnu, které by vyplnili lékaři v zahraničí pokud by to bylo třeba. Já je od zástupkyně Čedoku převzala se slovy " Snad je nebudeme potřebovat?" paní my odpověděla" Nebojte určitě ne!"
Když jsme přijeli domů přepadla mě panika a už jsem začala balit věci.
23. srpna zpropadené kosti k obědu vařím polévku z uzených žebírek a jak si tak přitom obírám žebírka a nejvíce miluji křupky, pochutnávám si tak najednou křup přední zub se odštípl kus který jsem měla nastavený co jsem si kdysi dávno vyrazila (článek zde). Letím k zrcadlu podívat se na tu hrůzu, ikdyž jsem ani nemusela jazykem jsem už černou díru vyměřila "Do p…e a je to v háji" slzy a předsedou vidím fotky z dovolené a já na nich bez úsměvu s pusou zavřenou a nebo, s úsměvem čarodějnice z nějaké pohádky. Manžel mě hned uklidňuje "To bude dobrý zítra ráno zajedeme k zubařce." Bulím "A co když tam nebude nebo mě to nespraví ." "já ti říkal neobírej ty kosti, ať je nějaké maso i v polévce."
24. srpna ráno u zubaře sedmá hodina ranní. Jakmile jsme přišli hned jsem šla na řadu nikdo tam ještě nebyl to byla rychlost a nikdy v životě jsem s takovou radostí nezaplula do zubařského křesla jako tento den.
"Z ordinace vykouklo rozesmáté vyzubené sluníčko, já hned věděl že je vše ok." takto to okomentoval můj manžílek Ti uzené kosti mě přišli na 450 kč. Mužu být ráda že se to nestalo těsně před odjezdem a nebo na dovolené. Každopádně budu teď opatrně jíst.
25. srpna stále balím a zase vybaluji pořád něco potřebuji vyndat a zase si nejsem jistá věcmi ve spod tašky. Nakonec jsem zase vše vybalila znovu připravila na hromádky s tím že to tam vše dám den odjezdu vše jsem měla v místnosti kde má radimek mašinky.
No aby toho nebylo málo ještě dnes jme se rozhodli vybourat příčku mezi pokojem a koupelnou, šlo to rychle byla z dřevotřísky nadělal se menší nepořádek ale já jsem to zakončila finálním úklidem celého bytu, aby vše bylo už připraveno zase na náš návrat domů.


Nervozita a napětí semnou dost mávala ani jsem pořádně nejedla, pořád jsem přemýšlela o naší cestě. Nebyla jsem sama taťka na tom byl stejně stále se vrtal v navigaci a hledal tu nejlepší variantu trasy směr ITALI.


Naše babi která mi pomáhala se seznamem věcí a potravin a radami byla také hodně nervózní jako každá mamina, měla o nás obavy. Chápala jsem jí a nejvíc jsem měla strach aby jí nestoupl tlak (který jí zlobí)až budeme odjíždět.Nakázala jsem jí aby si vzala prášky a taky že jí budu v průběhu cesty volat.
A také nesmím zapomenot na naší průvodkyni a spolucestující Haničku která se snámi rozhodla jet, má ale odvahu to se musí nechat má můj obdivSmějící se. Vyjíždět jsme měli na noc.
Hurá mám sbaleno jde se spát.


UŽ ZÍTRA DEN ODJEZDU!!!!POMOC!!!!!

SOBOTA???? TO JAKO UŽ BUDU NA PLÁŽI ???? NECHÁPU NEVĚŘÍM??????
Noc 25/26 srpen nespím sakra chci už konečně usnout a vypnout mozek

Další díl :Zlatá babíčka a řízky. Kakaová bramboračka. To už se do auta nevejde!!!!Ten štrůdl dejte dozadu na okénko.


V plném květu...

18. listopadu 2011 v 14:49 | atevit |  Všední den
Už dlouho je tu na stránce ten slizký slimák (předešlý článek). Tak zase něco co zalahodí oku a potěší. Jedině květinka může potěšit a ne ledajaká, ale orchidej.
Touto květinkou se pyšním za oknem. Když jsem jí fotila tak byla opravdu v plném květu.
Pojmenovala jsem jí Nevěstin závoj
Mám čtyři krásné kousky těchto rostlinek.

Něco pro Romi mojí blogovou kamarádku a milovnici orchidei.

Další články


Kam dál